Pozdrav z fronty

Čtvrtek v 13:24 | Jana |  Ze života
Dlouho jsem se neozvala, neboť stále přátelím s kyblíčkem. Princ občas na Pepu (tak pojmenoval mého společníka) asi i žárlí. Ale co na to říci, když jsem celý den s Pepou a jakmile přijde domů Princ, chystám se ulehnout. Protože jedinou mou spásou je noc - v lepších případech spím celou noc pouze s pauzami na čůrání …
 

Za co se stydím

12. března 2017 v 8:30 | Jana |  Dumám
Není toho málo, co mi přijde hrozně trapné a chci schovat hlavu do písku. Popravdě hodně věcí, které mi dnes vadí a raději se otáčím a jdu pryč, než abych je viděla, jsem zhruba před rokem dělala také. Ne všechny, ne všechny mezi lidmi, ale poslední dobou lidi vnímám jako zrcadla a není to hezký pohled. Plus mám Prince, Poppy, Kim a Vílu …

Jak to mám s VŠ

4. března 2017 v 9:52 | Jana |  Ze života
Tohle téma jsem už dvakrát zamáslila osobním (a špatným evidentně) vnímáním nějaké skutečnosti. Tedy napíšu článek třetí, který se zkusím oprostit jakýchkoliv mých konstrukí vycházejících z chování jedince.

V minulém článku se tématu chytla snad pouze Bloudička, u které stále považuji za čest, když mi napíše komentář (pro mne to je taková blogová legenda).

 


Zase jsem přemýšlela

3. března 2017 v 8:31 | Jana |  Dumám
Článek smazán :)

Nepovedlo se mi jím říci, že jsem ráda za svoji práci, protože mi poskytuje dostatek volného času a nemám extrémní zodpovědnost jako doktoři, učitelé, právníci atd.

V komentářích bylo několik hodnotných podnětů:
1) Poppy mi dost promluvila do duše nejen komentářema ale i následnou diskuzí nad tím, co asi dělám zle.
2) Bloudička víceméně souhlasila s Poppy
3) Honzík mi potvrdil, že nemohu vnímat kolektiv na základě vnímání jedince a že o peníze fakt nejde.

Nadále se budu obdobným článkům vyhýbat, neboť tak dělám ostudu.
Jo a omlouvám se, ale obálka mi přijde jako neosobní dárek (pokud v ní není osobní přání).

Kam dál