Moje agresivní kočka

9. října 2014 v 11:28 | Jana Summer |  Kočkomilové
Nedávno jsme oslavili 4. narozeniny naší Summer. Ze začátku (1 rok) byla Sum dost agresivní a bylo utrpení s ní žít v nemazlivé domácnosti...


Jenomže dneska ráno jsem měla uvařenou kávu, měla jsem mokrou hlavu a zhruba hodinu volného času. Křeslo u naší malé knihovničky zelo prázdnotou a já i s kávou a knihou Are you smart enough to work at Google? usedla. A najednou se mi na klíně ocitl bílý tygr. Přestože problém agresivity už zhura rok zvládáme, stále mne příjemně udiví, že Suminka dobrovolně sama přišla, lehla si mi na klín, vrní a chce se mazlit...

Když jsem tu chlupatou pelichavou kouli donesla domů, byla to hrůza a děs. Ale počítala jsem s tím - přece nebude útulková kočka hned první den či týden normální. Jenomže jsem nečekala, že nebude normální DVA ROKY ! Začátky byly složité. Chodila jsem do práce na 12 hodin na směny a snažila se i udržovat vztah. Mimochodem s chlapem, který Summer neměl rád a byl alergik. Sum sice měla dostatek hraček a mé pozornosti, když jsem byla doma, ale pořád se nudila, plakala a na všechno hodně agresivně útočila. Moje ruce a nohy v té době vykazovaly známky tělesného týrání a bylo dost složité vysvětlovat v práci, že to přejde, že si tříbíme vztahy... Tohle nám vydrželo rok.

Další rok už jsme tolik neútočili, ale zase jsme čurali na všechno, co se nám buď nelíbilo, nebo jsme se zlobili, že tu věc někdo přesunul. Mělo to nejspíše dva důvody (prokazatelně mnou ovlivněné). Prvním důvodem byl přírustek v podobě Vadera - proč bít lidi, když Vader si to zaslouží ("Co tu to malé, hubené a smradlavé kotě dělá??) a ještě mi to vrací. Druhým důvodem bylo stěhování do maličkého bytečku, kde jsme hráli TETRIS. Každé přestěhování gauče z původního místa bylo potrestáno loužičkou buď v posteli nebo na gauči ... Takže jsme stěhovat museli přestat. Pokud jsme Summer něčím nazlobili (nedejbože ji potrestali při přistižení při činu), hned utíkala do koše se špinavým prádlem a počurala to tam.

Následoval zhruba půl rok, kdy nevím, co se dělo... Opět jsme se přestěhovali - do většího s oknem do dvora a se sítí v okně. Kluci postavili "v patře" postel a kočky měly krásnou prolizku. No a potom jsem odjela do Amsterdamu a s kočkama zůstal paneček. Co vím, nechal vykastrovat Vadera ...
Po půl roce mne Vader moc nebral jako člena smečky, ale Summer se od mne nehnula! Neustále byla se mnou. V noci na mně spala. Tedy, ona na mně spala i někdy dřív, ale jen do té doby, než jsme si toho někdo všimli, pak začala být agresivní a utekla. Teď, po návratu z Holandska, se vyžívala v tom, že na mně spávala, lehávala v mých věcech (černé tričko s bílými chlupy je IN) a přítele s Vaderem trochu ignorovala. Když už jsem nebyla v TOP listu jejího zájmu, začala respektovat i přítele - ne moc, ale aby se neřeklo, vždyť jí teda dával to jídlo...

Po tomto půlročním odloučení se Summinka moc zlepšila. Je přítulnější a hodnější. Sice se umí pořád rozčílit a její hry jsou bolestivé, ale dokáže se uvolnit a zapříst mi tu nejkrásnější pohádku na klíně. Proč to všchno píšu? Našla jsem na FB dotaz jedné paní, že jí kočka nenávidí a že je z toho moc smutná. Ani nevíte, jak já byla nešťastná, že jsem si vzala kočku z útulku a ona mne nenávidí. Dle některé literatury jsou kočky takové kvůli brzkému odloučení od matky a sourozenců - že se jakoby smečkově nesocializovaly. Jenže to jako důvod pro bolavé srdce nestačí.

Chtěla bych alespoň touto formou uklidnit všechny, kteří jsou na tom obdobně, jako já před rokem. Buďte hlavně v klidu, nebuďte na kočku naštvaní nebo zlí. Někdy si jí spíš nevšímejte (ono ji to zamrzí a dojde se připomenout) a dopřávejte ji pořád stejnou péči. Kočka si svého člověka vybere, akorát to trochu trvá u těch, které neměly lehké životní začátky. Přestože mne ta kočka snad i šikanovala, byla u mne v mých doposud nejtěžších chvílích života. Ať to bylo víc než před rokem -ten agresivec (Summer) po rozchodu s tehdejším přítelem přišel a lehnul si kousek od mne, aby mi alespoň takto vyjádřil podporu. Ne každý je hnedka kámoš na život a na smrt, jako tomu bývá rychle u psů (ano, existují vyjímky). Z vlastní zkušenosti tvrdím, že čím déle si kočku získáváte, tím silnější pouto vznikne. Když přijedeme do nového prostředí, Summer je v pohodě. Je sice pořád u mne (nebo z místa hlídá každý můj pohyb), ale na druhou stranu - jste někde sami, v novém prostředí a večer, když uleháte s pocitem "Tak, co mne čeká příště...?" nebo se hroutípo rozchodu, po vyhozovu z práce či školy - to tělíčko tu bude...
Neskonale vás potěší a podpoří právě to, že ta chlupatá koule si lehne k vám a vy hned cítíte, že ať se stane cokoliv, ta příšerka tu vždycky bude, vždycky ji najdete po svém boku.
 


Komentáře

1 Jorika Jorika | Web | 9. října 2014 v 11:47 | Reagovat

To se moc hezky čte. My máme kocoura a není na mazlení, přijde jednou za uherský rok, vnímám to pomalu jako svátek. Ze všeho je stále vyplašený, asi trauma, když viděl, jak se v kamnech pálí jeho sourozenci. Byla jsem u toho a nedokázala tomu zabránit, byl to okamžik, kdy baba - majitelka hodila do kamen deku s třemi koťaty. Kocourka jsem si odnesla domů.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2014 v 10:41 | Reagovat

[1]: no ty jo, to bych tu paní asi vzala lopatou po hlavě :( Summer se teď mazlí právě nějak moc, tak má asi nějaké podzimní splíny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama