Slavnostní zařazení v podpatcích

30. října 2014 v 9:40 | Jana |  Ze života
28. 10. 2014 byl celkem důležitý den pro mého brášku. Slavnostně přísahal věrnost vlasti v rámci své vojenské služby. Jakožto sestra jsem vzala nabídku odvozu do Prahy vážně a jela jsem svého sourozence podpořit.


Jelikož Praha není od Brna zas tak daleko, příjezd v 11 nám poskytl prostor pro prohlídku města. Neboť jsem byla mamkou několikrát upozorněna, že se mám svátečně obléct, absolvovala jsem na tuto úžasnou prohlídku spojenou se šplháním na Pražský hrad v podpatcích, silonkách a šatečkách.

Klasický pohled na Prahu

Naneštěstí se nám povedlo dorazit před Hrad hodinu před začátkem celé slavnosti. Takže jsem byla nucena s již lehce probolavěnýma nohama pochodovat 5 metrů dopředu a 10 metrů dozadu. Kolem byla hromada lidí - znáte to, takže mačkanice a rodinní příslušníci se do prvních řad dostali až 10 minut před začátkem.

http://www.acr.army.cz/ - dav šílenců, možná i rodinných příslušníků přísahajících vojáků

Samotná přísaha začala asi hradní stráží a nějakýma tmavě modře oblečenýma lidma. Nosili vlajky - státní symboly. Poté konečně nastoupili naši kluci. Lidi začali hromadně fotit a zase se více mačkali. Jejda, úplně jsem zapomněla na orchestr, který zkukově doprovázel celou akci. Pokaždé, když hudba ustala, ozval se ten debilní týpek, co ho údajně okradli a jeho majetek rozprodali. Ze začátku to bylo vtipné, ale s příchodem státníků a proslovů se stal dosti nepříjemným a jedna paní mu to velice jasně (ručně, stručně) vysvětlila.

Prezident, ministr a další ... http://www.acr.army.cz/

Nejdéle se asi čekalo na prezidenta.Lidi začali být nesví a jediný, kdo to nedal vědět, byli vojáci (museli stát v předepsaném postoji). Ovšem jakmile přicházel, šel opravdu velice blízko vojákům, za což si ho vážím, neboť alespoň tak dal najevo nějaký zájem - během pochodování se aktivně bavil se Stropnickým. Někteří byli pohoršeni (rozumějte někteří v davu lidí, kolem mne, co jsem slyšela) přítomností církevního zástupce. Někteří se báli, zda to jejich kamarád přežije, že bude tak blízko "církvi".

Proslov prezidenta byl jakýsi nezáživný, moc jsem jej ani nevnímala. Každopádně mne uráželo, jak ten divný okradený pán neustále vyřvával. Jakmile se ke slovu dostal Stopnický, začal mít i proslov svoji úroveň. Mluvil moc pěkně, hlavně o terorismu mi přišlo. Během proslovů přišla asi nejvtipnější chvíle, kterou jsem kdy v takto vysoké společnosti zažila - Zeman si přihnul....

Jaksi jsem úplně vynechala samotnou přísahu! To víte, ještě teď mi trnou nohy od toho, jak jsem tam klepala kosu a hodinu jen tak stála a h*vno viděla. Přísahu přečetl ASI generál či nějaký major, nešlo jim moc rozumět. Přečetl ji, byla krásná, měla mluvit k srdcím vojáků. Otázkou je, zda dnešní mladí nějaká mají a dokáží tomu porozumět. Bylo to nádherné, přestože jsem měla stuhlá celá záda, bolely mne nohy jako prase, klepala jsem od půlky kosu a mačkali se na mne úplně cizí oškliví lidé.

http://www.acr.army.cz/
Na tomto snímku je i bráška :)
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. listopadu 2014 v 14:41 | Reagovat

Jednoduše: dav se na tebe mačkal a tys klepala kosu.

Tam to nemohlo být hezké. :D

2 Jana Jana | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 8:16 | Reagovat

Mohli se mi mačkat i na nohy, tam mi byla zima :D A když jsem si nasadila kulíščí čepici, tak ti za mnou remcali a rušili mne.

Jediné, z čeho jsem měla radost, byl výraz bráchy, když nás s mámou viděl. Kvůli tomu jsem tam jela - navíc jsem děsný remcal, když mne něco bolí a fáááákt si neužívám takovéto akce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama