Kočky...

2. prosince 2014 v 21:30 | Jana |  Téma týdne
Před třemi lety jsem si z útulku donesla kočku. Nádherného bílého tygra. Jmenuje se Summer a už jí jsou čtyři roky. Miluji ji. Rok po Summince přišel Vader. Typický popelnicový kocour, který je kočkopes naprosto oddaný svému člověku. Summinka také, ale s jistou grácií a odstupem.

Ano, tento článek na TT bude opravdu o kočkách.


Bohužel moje finanční situace není růžová. Koho by byla, když je první měsíc v práci, někde musí bydlet a něco musí jíst. Několikrát jsem byla v tak zoufalé situaci, kdy mi blízcí radili zbavit se koček. Ano, jednu, jednu jedinou chvíli jsem o tom uvažovala. Nakonec jsem s vrnícím klubíčkem na klíně sama sobě přísahala, že ty dvě chlupaté příšerky nikdy neopustí moji blízkost! I kdybych měla bydlet zpět u mámy, která je doma nechce (chlupy, honičky, ...), vezmu si je tam a budou holt venkovní kočky. Ale budou se mnou!

V tu jednu chvíli, kdy jsem je chtěla odvézt do jiné domácnosti, za mnou přišla Summer. Je se mnou při každém složitějším rozhodnutí. Uklidňuje mne v nemoci. Vader také. Když brečím u romantického filmu, přijde Vader a nosánkem mi suší slzy. Nejspíše jsou slané a jemu chutnají. Když jsem v depresi a jím kilový jogurt v posteli, oba dva sedí vedle a papkají se mnou. Když si dám pizzu, hned mi sedí na víku a žebrají.

Až budu veliká, nechám si vytetovat nějakou takovouto siluetu kočky.

Není to jen o jídle. Ráno se probudím a to první, co vidím ,je kočka. Je těžké vstát z postele, neboť je vyhřátá a kočičáci i přes šíííílený hlad (celou noc byli bez jídla!) si ke mně někdy lehnou a vrní, vrní a vrní a já zase usnu. Důvod, proč mám tak tři budíky na každé ráno :D . Když přijdu z práce a sednu si na gauč, hned mám vedle sebe dvě chlupaté kuličky. Umíte si představit domáčtější pohodu, když nemáte děti? Kočky jsou symbolem domácí pohody, lásky a štěstí.

Všechny tyhle okamžiky jsou jen mála z toho množství radosti, pro které se lidé stávájí chovateli koček. Jsou to maličkosti, které dělají lidi kolem koček, kolem psů, kolem zvířat, šťastnějšími. Maličkosti, které jsou ve skutečnosti obrovské skutky či projevy lásky, úcty a oddanosti. Oddanosti člověka kočce, samozřejmě. Nebo snad někdo zná člověka, který vlastní kočku?

I ta nejmenší kočka je mistrovským kouskem. Leonardo da Vinci

 


Komentáře

1 andorea andorea | Web | 2. prosince 2014 v 21:59 | Reagovat

Čtu tento článek a před monitorem se mi válí jedna z mých dvou koček. Plně rozumím rozhodnutí nezbavovat se koček ani v krajní situaci. A přeji, aby vždy bylo už jen lépe. =o)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 22:16 | Reagovat

Plně chápu tvé pocity. Také máme dvě kočky. Je zajímavé, že ta o rok ,,starší" menší Mudličks je taková ,,dáma", ale hrozně mazlivá. Umí to s námi oběma. Mufík, nalezenec, krásný bílo rezavý kocour je taky takový kočkopes. Dokonce slyší i na pískání a přiběhne. Chodí za námi  oběma. Když jeden odejde, jdou za druhým. Náklady na ně nám stojí za tu radost. S tím buzením to mám obdobné, protože oba spí u mne, vedle postele a chvílemi i vedle mne, na dece.

3 Lenin Lenin | Web | 3. prosince 2014 v 10:29 | Reagovat

Já se k Mužovi nastěhovala až po kocourovi, takže to nemám vůbec jednoduchý. Aladin mě vnímal nejdřív jako vetřelce a postupem času jsem povýšila na bytové vybavení. :D Sloužím mu po mocích jako matrace, přes den jako ohřívadlo a dávkovač granulí. Poslouchá mě jen když si myslí, že mu z toho něco kápne. Za to pro páníčka by sudy válel. :D

4 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 3. prosince 2014 v 11:37 | Reagovat

Radši bych měl doma deset koček než jedno dítě. Asi takhle. Teď kočku sice nemám, ale když jsem byl menší byl jsem kočkami obklopený. To byly kočky doma, u babičky, na zahradě venkovní.. prostě všude nějaká kočka. :) Jsou to zvířata s osobností to ano.

5 stuprum stuprum | Web | 3. prosince 2014 v 12:41 | Reagovat

Kočky uklidňují v nemoci i ve zdraví. :)

6 Dashie. <3 Dashie. <3 | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 13:32 | Reagovat

Páni :O Znám spoustu lidí, kteří mají doma kočku. Ale nikdy jsem nikoho neslyšela říkat něco takového. Ty je musíš mít asi opravdu ráda. Máš můj obdiv za tento článek a za tvojí lásku k nim.

Já bych chtěla mít kočku až budu starší :) taťka je alergický, takže až se odstěhuje ... Ale doufám, že s přítelem budeme nějakou mít :3

7 Jana Jana | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 17:05 | Reagovat

[1]: Když by miv pátek vyšel pohovor, task bude lépe i dalším kočičákům - hlásím se do útulku pro psy a kočky :) A "jen pod monitorem"? Já mám Vadera všude :D

[2]: Summinka je starší a menší, stále taková pohublá, i když jí dávám více jídla. A není moc mazlivá, se musí něco dít, aby přišla :D Teď jí křivdím, poslední dobou je to přítula :)

[3]: Můj to měl se Summer taky těžké. tři roky ho nenáviděla, pak si trochu zvykla a teď si i lehne na klín a přede. nechtěl další kočku, protože Sum ho doslova šikanovala. No a pak se s Vaderem zamilovali na první pohled... Jen mám strach, až přijde miminko, abych si je mohla nechat no... Kvůli přítelově rodině (kdyby miminko bylo s ním:) )

[4]: No proč myslíš, že mám dvě kočky? :D Já byla už v kočárku hlídána chrtem, ale psa bych u chlapa neprosadila :(

[5]: Kočky uklidňují i podporují :)

[6]: Můj přítel byl taky alergický - měsíc otíkal, smrkal, bral léky... Teď s Vaderem spí v posteli a alergie nikde :)

8 Zdebra Zdebra | Web | 10. prosince 2014 v 12:03 | Reagovat

Neumím si představit, že by neexistovaly kočky. I když někde venku potkám nějakou cizí, hned se mi zlepší nálada a mám z toho hroznou radost jako důchodci ze slev.

[7]: K té alergii: Ono je někdy potřeba, aby si člověk zvykl na to, na co je alergický. Je potřeba to postupně dávkovat, dokud alergie nezmizí. Jen chtít. Celkově si myslím, že se z alergií dělá hrozná věda.

9 Abigail Abigail | Web | 10. prosince 2014 v 16:01 | Reagovat

Kočky jsou úžasná stvoření =) I když Matýsek, kocour od babičky, přede mnou utíká. Jsem hold vetřelec, i když už mě dobře zná =) Stejně ho mám ráda =) Když vidím kočky probouzí ve mně hřejivý pocit =) Neumím si představit, že by tu nebily, a že by tu nebyli i jiné zvířátka =)

10 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 10. září 2015 v 0:03 | Reagovat

Ahoj, docela náhodou, když jsem hledala legendární obrázek kočka vs. pes a žrádlo (pes chce všechno, jen když mu to pán dá a kočka na výběrového lososa řekne, že dá vědět) jsem narazila na tenhle kočkoblog a když koukám na adresu, tak si uvědomuji, že jsi dnes nebo včera byla u mně. Takže jsem i oplatila návštěvu a to je fajn :)
Miluju kočky, mám jich přes stovku skleněných, porcelánových a různých jiných a čtyři živé. Bez těch bych to nešlo. Radši bych měsíc nejedla, než abych musela dát pryč kočky a to už mi k srdci přirostl i Mikeš, který je u nás pět dní a ze začátku to vypadalo hodně bledě, kvůli sžívání se s ostatními. Dneska už vím, že to půjde a kdyby se jeho bývalý majitel rozhodl, že si ho vezme zpátky, utrhlo by mi to srdce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama