Volný den si užiju! Nebo ne?

8. prosince 2014 v 15:04 | Jana |  Práce
Nikdy jsem nechtěla skončit jako žena v domácnosti. Spíše mne lákalo být super-ženou. Splnění snu jsem si naplánovala po vysoké při nějakém fakt božím zaměstnání, které mne bude naplňovat a dobře živit. Sen se mi splnil. Ale jen napůl...


Mám po vysoké. Sice jsem ji ještě nedostudovala, ale aktuálně nejsem studentem. Zaměstnání mám. Jestli je dobře placené je otázka. No dobře, mnozí řeknou, že není. Nejsem úplně spokojená s finanční stránkou svého života, ale ... Ale 1) nejsem nezaměstnaná, 2) jsem nezávislá, 3) jsem mezi lidmi, 4) existují horší zaměstnání ( i když s místem pracoviště Cejl se k nim určitě blížím).

Po pracovní stránce je tedy sen z nějaké části splněn. Ovšem ta druhá část - co je podle mne taková ta superžena? To je žena, která zvládá zaměstnání, péči o rodinu, úklid, vaření, praní a žehlení a mnoho další práce a při tom všem je nezávislá, krásná, zábavná a příjemná společnice.

A jak s tím souvisí den volna? který jsem si chtěla užít? Práci mám rozdělenou do pěti až sesti denních úseků následovaných jedním dnem volna. Dnes je tomu právě tak, že mám den volna. Člověk si řekne, to bude pohodička, nemusím do práce, budu si hezky válet šunky u televize (za předpokladu, že ji máte a nemáte jen stažené seriály jako já na druhém monitoru, abyste na PC mohli prást článek pro blog). Chyba lávky.

Ráno se mi podařilo ignorovat budík svého muže, přesto jsem byla donucena vstát nářkem svých koček. Ty mne probudily ještě před budíkem - našly si šroubek ze skříně (máme novou, kolem se ještě neuklízelo) a hrály fotba. Na plovoučce jezdící šroubek vydává opravdu úžasné zvuky! Po opravdu ošklivém vstávání z postele s kočkama všude kolem (radost, že jim konečně někdo dá najíst). Za skříní jsem narazila na svou drahou polovičku, jak se rve do košile (ovšemže malé, protože si ji kupoval před lety, kdy to nebylo kus chlapa). Posbírala jsem po zemi všechny mističky (proč by se paneček obtěžoval je někdy oklidit...) a s kopavými náznaky nohou jsem se dostala přes dveře do kuchyně (kvůli alergii tchýně a chlupům kočky nesmí z pokoje do baráku). Odložila jsem misky a sešla schody do koupelny. Opět mne, jako včera v noci po příchodu z práce, vyděsily obrazy babičky a jejího bratra. Po ranní hygieně jsem našla dvě najezené kočky a jednoho hladového chlapa. Na snídani si vybral wafle (v sobotu měl snídani do postele a nějaké wafle zbyly). Když viděl, že já si ohřála obyčejné striptérky (svlékací párky), zatoužil po nich také (zvládl si je nachystat sám). Dojedla jsem o něco dříve, nachystala mu svačinku (oběd si opět zvládl nachystat sám) a dodělala čaje. Pustili jsme si díl Simspsonů, kde Homer pomáhal rodit dítě ve výtahu (což můj chlap neznal a byl zklamaný, když jsem ho 8 minut před koncem začala vyhazovat do práce). Po odchodu zavazícího elementu jsem se ujistila, že v domě nikdo není a odešla spát. Co se dělo do dvanácti nevím. Probudila jsem s kočou vedle sebe, druhá na mne zírala z gauče.

Druhé probuzení proběhlo o poznání lépe. Následky mého hloupého a bezstarostného spánku přišly záhy. Kuchyň plná špinavého nádobí, koš plný špinavého prádla, všude se povalující kočičí chlupy... No nedalo mi to. Na řadu přišla druhá snídaně (ovoce a mlíčko) a úplně hrozné zjištění - začala se vysílat 7. série Mentalisty! Tak jsem si pustila Menstalistu, začala umývat nádobí a dala prát prádlo - červené, kvlůli pracovnímu tričku. Protože pračka háže celou kuchyní, nedá se v ní nic dělat. Natož tak vařit. Přešla jsem do pokoje a pustila si další díl Mentalisty. Čekám na to nadělení, až doperu. Zapomněla jsem v kuchyni hromadu nevyžehleného prádla a také by měl někdo uvařit.

Patrik... Miluju ho!

Umíte si představit, že v tomto všem zmatku v maličkém bytečku, kde nestíhám nic, bych ještě měla vypadat krásně, cvičit a chodit s kamarády ven? Kdybych měla stejnou pracovní dobu, asi by se to dalo ukočírovat. Nebo by mi to šlo lépe naplánovat. O víkendu se také dal stihnout málo, neboť jsem šla na odpolední a nakupovala a vařila. Kluci stavěli v pokoji skříň a kočky jim vydatně pomáhaly hlídat šroubky...

Teď sedím na gauči, koukám na seriál a jsem ve stresu, že jsem spala moc dlouho. Ve druhé místnosti mi stojí nádobí, suché prádlo k žehlení, mokré prádlo k pověšení a plná lednička rozmrzlého jídla k připravení na další čtyři dny. Kolem mne je plno chlupů a prachových chuchvalců, které jsem od neděle nestihla uklidit. Na ustlané posteli se válí kočka, na šuplících v košíku spí s plyšovým pejskem druhá. Asi bych měla přestat sedět u počítače jít se věnovat povinnostem ženy v domácnosti. Jenomže jak mám být klidná a nedeprimovaná, když budu stále dokolečka uklízet, vařit, prát, atd. Když nebudu věnovat čas sama sobě, nebudu šťatsná.

No netěším se... Z jedné hromady musím udělat tu druhou...

Víte co? Myslím, že dokud nemám děti, jsem na dobré cestě být super ženou. Á, kašlu na sebechválu a smrad, jsem superžena :D
 


Komentáře

1 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 8. prosince 2014 v 17:03 | Reagovat

Jsi superžena! Ono je jedno, že sedíš u počítače i přesto, že na tebe čeká nádobí, mokré prádlo i prádlo na žehlení... to nikam neuteče, takže koukej na Mentalistu (já ten seriál moc nemusím tedy, pardon) a enjoy yourself! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama