Pohoda den - pecka!

2. února 2015 v 14:06 | Jana |  Dumám
One of the best day of my life... Opravdu. Je mi čtvrt století, zatím jsem zdravá (nepřišly výsledky testů), mám dvě krásné kočky, práci, ve které jsem víceméně spokojená a právě si ležím na gauči s teplým čajíčkem a padajícím sněhem za oknem.


Začneme pěkně od začátku. Pořád mne bolí noha a zatím to vypadá jako RS. Kdo chce, ten si to najde. Takže hodím na testy a snažím se dozvědět se, že jde jen o skřípnutý nerv :)

Nedávno jsem oslavila čtvrt století. Přátelé mi slíbili kino a dáreček - skutek utek. Nebylo z toho ani jedno. Ani se neobtěžovali mi napsat SMS. A já se tak těšila. Víceméně i kvůli tomu jsem den před svými narozeniny hrála divadýlko, že jsem lesbička. No, bylo to perfektní divadlo pro naprostého imbecila a užila si to půlka putyky(jo, moc nás tam nebylo).

Každopádně... Nebylo nic ztraceno. I přes proud slz jsem přišla domů, převlékla se a jela na golf. Tedy do té nejúžasnější kavárny v Brně Vega Golf Cafe Club. Všm vřele doporučuji. Domů mne odvezlo to nejskvostnější autíčko Mini Cooper. Doma jsem dostala krásný dárek vybraný s láskou a pro mne. Další den jsem sice do práce nešla, ale i tak spaní přišlo docela brzy.

A práce? Nahoru a dolů. Máme nového pana ředitele. Nedokáži si na něj udělat názor, každopádně jsem se před ním již stihla ztrapnit :-D Onemocněla nám vedoucí úseku, takže se každému v práci dobře dýchá a vše funguje, jak má. Jaký to zvláštní pocit být v práci v pohodě a nebát se zavolat si o drobné. Po nemoci se mi vracelo celkem obtížně, protože noha stále bolí a sezení mi to neulehčuje. Beru léky proti bolesti, ale i tak je v nudných dnech práce fakt za trest. Nedejbože že bych seděla sama a neměla si s kým povídat...

A dnešek je úplně skvostný. Ráno se mi jakýmsi zázrakem povedlo vstát brzy a snídat před osmou ranní. Po včerejším šíleném vaření byla v kuchyni neuvěřitelná spoušť. Můj program na volno byl tedy stanoven - úklid. Nádobí, odmastit skříňky z horní části (tím je i zbavit prachu). Konečně se mi povedlo umýt mikrovlnku a vytřít zem. Schody si už žádaly péči, přišly na řadu po kuchyni. Nakonec to schytala koupelna. Naštěstí celou dobu mne doprovázela The Nanny.

Za odměnu po celodopolední uklídu jsemsi obejdnala pizzu, která do půl hodinky došla (úplný zázrak). Po obídku dle mého gusta jsem si napustila plnou vanu teploučké vody, přidala levandulovou sůl a půl hoďky se v ní válela. Mezitím jsem z okna zahlédla padající vločky sněhu a cítila jsem se prostě skvěle. V huňatém žumpánku jsem hupsla na gauč, zabalila se dekou, teplým čajem, notebookem a kočkou. A sněhovou nadílkou za oknem. Není tohle přesně ten správně strávený volný den?

Celé moje přemýšlení ale začalo trošku jinak. Jak člověk pozná, že je spokojený? Jak pozná, že nemá chtít víc?


 


Komentáře

1 M. M. | Web | 2. února 2015 v 14:52 | Reagovat

Som rada, že ti už je lepšie. :) Že už normálne chodíš do práce a vrátila si sa do toho normálneho kolobehu a že nie si len doma. Teraz sme si to vymenili. :D Už som tretí týždeň doma - chorá, a teda teraz viem presne, ako si sa cítila.
Nech sa ti darí a nech prestane bolieť noha úplne. :)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 2. února 2015 v 17:25 | Reagovat

Také jsem moc rád, že už je to s tou tvojí tlapičkou o něco lepší a že ses mohla vrátit do pracovního procesu. :-) Každopádně ti dodatečně přeji všechno nejlepší k narozeninám a to hlavně to zdravíčko a životní pohodičku... :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 3. února 2015 v 11:50 | Reagovat

[1]: Jako ty tři týdny doma byly peklo, ještě s bolestma... Teď beru léky, takže chodit můžu, ale představ si, e ti ta noha vypne uprostřed chůze a ty spadneš na zem.  Nebo se chceš rozběznout (odutíkat rychle na wc, abys nezdržovala) a prostě nemůžeš :)

[2]: Děkuji :) Brat mi přál se slovy, že už mám půlku života za sebou :D Čím si mne dobíral skrze RS :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama