Děkuji za krásný den ...

25. března 2015 v 22:48 | Jana |  Dumám
Tohle je snad ta nejbolestnější věta, kterou můžete napsat osobě, se kterou randíte. Proč? No protože ji evidentně píšete z jiné postele než z té společné... :)


Musíme si hned ujasnit několik věcí. Čas je lék na všechno. A taky lidé, kteří vás nejspíše mají moc rádi. Třeba moje setra - to je lék na vše... :)


Na začátku března se mi díky mému strachu hroutil celý svět a já se upínala na zvyk. Jakmile jsem to odhalila a pojmenovala si pocity správnými jmény, rozhodla jsem se začít žít. Takže jsem odmítala studentské bydlení a chtěla bydlet s kočičí milovnicí. Ovšem... Nechtěla jsem obtěžovat (bydlet nasáčkovaná u někoho). Tak jsem si našla jiný veliký, krásný a úžasný pokoj. Za hooodně peněz. To padlo taky aaaaa .... Budu bydlet se studentíky (ano, to, co jsem odsuzovala). Za méně peněz, s kočičí milovnící a dvěma ujetými ajťáky (přiznávám, jsem na ně ujetá).

Má to jednoduché vysvětlení. Někdo mi lehce pozměnil pohled. Najednou jsem příjemná (většinu času), milá, usměvavá a spokojená. Pořád sice jím málo (pokud se zrovna nepřecpávám a pak mi není zle... Ale tak to je prostě můj režim...), spím špatně a mám svoji oblíbenou práci.

Najednou se umísvám jako debil při čtení smsek a těším se, až mi skončí práce a já budu moci bez postihu (na těch zk*rvených kamerách jde vidět vše - psaní sms) odpovídat. Najednou se chci krásně oblékat a nosit samé princeznovské botičky (moje nohy trpí).

Najednou ... Najednou ... Najednou ... Co to se mnou, do prdele, je?

Přiznávám, že mi asi začaly opět fungovat hormony, neboť jsem šla na Padesát odstínu šedi do kina. Přiznávám veřejně, že jsem na tu romantickou komedii opravdu šla. No cítím se za to hrozně. Neuvěřitelně moc. Asi tak, jako kdybych si našla chlapa přes seznamku.

Najednou je deset večer v tahu a já stále nespím, protože mi něco (někdo? snad nee...) chybí.

Dnešek byl velice zvláštní den. Oprvadu. V práci mi vynadalo (opravdu sprostě) několik lidí. Jedna slečna odešla bez placeí, takže jsem útratu zatáhla ze svého. Když jsem z práce odcházela, byla jsem unavená, demotivovaná a protivná. A mým jediným přáním bylo, abych se mohla k někomu schoulit. Summer a Vader se situace ujali bravurně... Jenže já měla i program na odpoledne. A situace se zvrhla v jeden z nejkrásnějších okamžiků měsíce března.

Byla jsem v hračkářství!!!! A vybírala puzzle. Asi blbost, viďte? Ale bylo to několik opravdu krásných a neuvěřitelně příjemných a opravdových minut, které moji dušičku vynesly do nebe. Asi jsem nepoučitelná romantička (většinu času pesimistická), ale v tu chvíli jsem se viděla na zemi u mnoha dílečků, jak je skládám dohromady a kočky (Vader) mi sem tam nějaký ukradnout. Potom se naserou a jdou si na protest lehnout opodál, abych jako trpěla, že mi nepomáhají :) U jedněch puzzlíků jsem dokonce zatoužila si je koupit. Neuvěřitelně moc. Samozřejmě by to mohlo být onen krásný panoramatický podmořský obraz z 6000 dílků, ale nebyl... Úplně obyčejné, tak 500 dílkové, puzzlíky ve stylu pohlednice s několika českými hrady a zámky.

Proč? Zbožňuji ježdění po České republice a chození po hradech a zámcích. Jako maličká jsem tak trávila čas s dědečkem a v šatečkách a alespoň na chvíli jsem byla princezna. Takže v nejbližší době půjdu a ty puzzle si koupím, poskládám a pak budu jezdit a odškrtávat si (pomyslně), kde jsem byla. A vždy tam zažiju něco krásného, abych jednou, až to uvidí moje děti, mohla říci - tady a tady jsem zažila tohle a tohle, chceš se tam jet také podívat?

A víte vy co ještě? Najednou se mi až neuvěřitelně vrátila chuť vrátit se do školy, dostudovat a učit :) Možná proto jsem kývla na byt se studenty, abych měla na školné. Také mne (samožřejmě najednou) popadla neuvěřitelná touha po vlastním autě (snad zase nenacouvám doTesca). Protože chci žít, chci být mobilní a vzít na hrad nebo zámek třeba svoji milovanou sestřičku.

A na závěr? Začnu zase chodit plavat a běhat. Vím, že nesmím... Ale jak se to ti doktoři dozví (no, když mne chytne záchvat, tak to neututlám)? Lidičky, jsem nějaká moc šťastná (oproti začátku měsíce až tak nějak vzácně/divně). Jen mi stále chybí někdo, kdo by se ke mně v noci připojil v posteli a koho bych mohla políbit při odchodu do práce/příchodu z práce. Ono totiž najít v 5 ráno kočku - to je tvrdý oříšek. Takže to zbyde na člověka :)



 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 26. března 2015 v 13:04 | Reagovat

Jančo, další super článek. Moc se mi líbí tvůj pozitivní pohled na svět. I když píšeš článek o tom, že ti není úplně dobře, vždycky tam je nějaká naděje a když je ti fajn, tak působíš, jako dobíjecí Sluníčko. :-)

2 Jana Jana | E-mail | 27. března 2015 v 20:21 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se ti to líbí. Jsem teď opravdu nějaká spokojená :)

3 Akim Akim | E-mail | Web | 27. března 2015 v 20:28 | Reagovat

[2]: To je super Jani. Moc ti to přeji a hlavně ať ta spokojenost vydrží co nejdéle... :-)

4 Jana Jana | E-mail | 27. března 2015 v 20:51 | Reagovat

[3]: Myslím, že teď nějakou dobu budu - hledám si totiž psa :) Kašlu na auto, pes je  pes... :D

5 Akim Akim | E-mail | Web | 27. března 2015 v 20:55 | Reagovat

[4]: No hlavně, aby si pejsek rozuměl se Summer a s Lordem Darthem Vaderem... :-)

6 Jana Jana | E-mail | 27. března 2015 v 20:56 | Reagovat

Bude to štěně .) Rakže si ho Summer spacifikuje a Vader bude mít parťáka na život a na smrt :)

7 Akim Akim | E-mail | Web | 28. března 2015 v 10:40 | Reagovat

[6]: Zkrátka pohodová rodinka. :-)

8 Kika Kika | E-mail | Web | 28. března 2015 v 21:24 | Reagovat

já jsem hrozně zmatená, a po přečtení dvou článků vůbec nevím jestli jsi zamilovaná do psíka nebo do chlapa :D

9 Jana Jana | E-mail | Web | 30. března 2015 v 12:54 | Reagovat

[8]: a o to právě jde :) Pes? Žena? Muž? No kdo v tom mojem životě teď figuruje vlastně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama