Nekonečné balení a ... vzpomínky ...

30. března 2015 v 13:37 | Jana |  Dumám
Následující týden budu uzavírat obrovskou kapitolu svého života. Nebo spíše jen dovřu/dolepím krabici či zamknu dveře na petlici. Zavřu oči, uklidním se, nadechnu se, oteřu oči a udělat krok vpřed.


Je to až neuvěřitelné, jak moc prožívám a zároveň vůbec nic necítím. Strašlivě zvláštní pocit, sedět na vaně, kde už v koupelně nevidím svoje věci. Ještě zvláštnější je přijít do kuchyně a vidět tam úhledně seskládané hrnečky, nějaké kuchyňské náčiní a jeden hrnec. Je to strašlivě nepřirozené od někoho odcházet. A je vlastně jedno od koho.

Když jsem se stěhovala z koleje, tak to bylo mnohem více emotivnější. Nevím, asi to je tím, že tady jsem žila jen pár měsíců a vlastně hodně času z toho tady ani nebyla (neberu neschopenku, to bylo peklo).

Ráno jsem byla na CT s kontrastem (fůj, nechali si mne tam další hodinu, neboť mi bylo na zvracení) a teď se stěhuju. Já vlastně ani nemám kam pořádně jít po nějakém vyšetření, kde bych si odpočinula... S rozpíchanou rukou (i doktor přiznal, že ho to nebaví, když se mu nedaří) tedy balím svůj život do někaolika mála krabic. A to některé věci beru jen proto, že nevím, jestli v novém budou. Potom v novém samozřejmě protřídím další půlku věcí a zůstane jen polovina krabic... Ale zase si neodpočinu po celodenním vyšetření (další mne čeká ve středu).

Asi jsem nějaká přecitlivělá. Ale je mi tak nějak divně. Na jednu stranu jsem zamilovaná do skvělého tvora a na druhou mne ničí, že opouštím svého velkého bráchu, že si nemůžu odpočinout a že toho je citově na jednu osobu děsně moc :)

Nejradši bych všechno nechala při starém. Bydlela kde bydlím (ano, i to se stresem spojeným), trávila čas s těmi, které mám neskutečně ráda a všechno by bylo OK. Nikde žádný problém, proboha, Žádné debilní dělení kuchyně, koupelny či šatníku. NECHCI TAKOVOUTO ZMĚNU! A přesto se na ni neskutečně hrozně moc těším.

Takže si to shrneme, aby měl článek alespoň trochu hlavu a patu.

Přestanu se rozhlížet kolem sebe a přemýšlet nad tím, do kolika beden se mi vleze oblečení (které tam bude do výplaty, než si koupím něco v Ikei).

Na jednu stranu mne děsně sžírá, že nemám domov. Tam, kde mám trvalý pobyt, tam nemám postel a svůj prostor či soukromí. Tam, kde se stěhuji... Se stěhuji vlastně na kolej bez kolejbáby. Opět - žádné soukromí (vlastní kuchyň, koupelna,...). Takže to ve mne vyvolává smutné pociti ztráty jakéhosi zázemí, které přecejen už v mém věku (nebo spíše s mojí historií) jaksi potřebuji. Navíc mám dvě kočky, které by taky raději bydlely někde ve svém. Ke smutným pocitům se přidává lehčí stres, což mi činí potíže a jsem poslední týden více než normálně unavená, takže většinu času jsem mimo.

Na druhou stranu se neuvětřitelně moc těším na nové zítřky, na nové zážitky. V podstatě na práci a volnost (i když tu mi nejspíše sebe má drahá polovička). Jsem z toho všeho tak nadšená, že se mi ani nechce balit moc věcí - přece nepotřebuji, ne? Oblečení se dá dokoupit... Jediné, co fakt chci s sebou, jsou boty a kočky :D

Fakt mi hrabe. přestala mne bolet ruka, opadlo citové vyčerpání (dokud nenarázím na nějakou další emocionální vzpomínku) a jdu se vrhnout na balení oblečení. Držte mi pěsti, ať to neletí oknem ;)

 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 30. března 2015 v 17:22 | Reagovat

Moc pěkný článek Jančo. Je z něho cítit smutek a nejistota, zároveň z tebe ale cítím obrovský nadhled a optimismus. Prozradíš nám něco o tom skvělém tvorovi, kterého si potkala, nebo to budeš držet v tajnosti? :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 31. března 2015 v 11:46 | Reagovat

[1]: Tak stěhuji se z domova na kolej a celý svůj život, všechny věci co mám, mám v pár bednách za dveřma... Je to divné. Přece jen jsem si myslela, že tohle by mohl být můj domov, i když jsem hledala partnera, ale ...

O tom tvorečkovi napíšu, až jak si bude rozumět s dětičkami v podobě koček :)

3 Akim Akim | E-mail | Web | 31. března 2015 v 12:24 | Reagovat

[2]: No jo, no, nemáš to jednoduché, viď? Ale umíš se s tím poprat, což je moc dobře.

Jasný, to chápu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama