Co vlastně chci? Nebo spíše kým chci být?

25. května 2015 v 8:30 | Jana |  Dumám
Za cca 7 dní budu vědět, zda mne vzali na vysokou ... Snad nebude celý článek znít ... divně ... Každopádně kdybych svého přítele potkala dříve, mohlo být všechno jinak ...

*Omlouvám se, článek je nepředpokládaně moc dlouhý. Nějak jsem se nechala unést ... Ale pokud se vám to bude líbit, těším se na Vaše sny v komentářích :)


Přijímací zkoušky byly myslím 9. 5. Sobota, bez vycházek (= dvojitý stres). Numerická část byla celkem mňamkózní. Výsledky (které byly do 5 dnů) mi vzaly všechny iluze.

Odpovídací taktika byla asi taková, že odpovím jen to, co dokážu spočítat, nebo budu 100% vědět. 100%... možná si budu na 85% jistá. O to horší bylo projíždění správných odpovědí v ISu. Měla jsem zle věci, u kterých jsem si vážně byla jistá, že jsou dobře! Naopak to, co jsem si vycucávala z prstů a jiných částí těla a odůvodňovala nesmrtelností brouka, to jsem měla správně! Jediné, co mne potěšilo, byla anglická část testu. Jenže tu by měl správně i hloupější šimpanz (což jsem si potom potvrdila v různých diskuzích).

Takže percentil stál fakt za houby, proplaka jsem celou noc a do teď mne sejří, jak moc jsem blbá.

Svádět neúspěch (těžce individuální slovo, neboť bylo "dost" lidí, co dopadlo stejně nebo hůř) na to, že mi letošní TSP (a moje varianta) nesedly? Nebo veřejně přiznat, že jsem flákala přípravu? Nebo ... Jiná výmluva mne nenapadá :)

Po zveřejnění percentilu jsem si našla, kolik lidí (s jakým percentilem) brali minulý rok. No jako ano, asi by mne vzít mohli. Jenže pak jsem vzala v potaz, že počet přijatých se spíše snižuje - a to, prosím, už by problém byl. Takže se utápím v sebelítosti a depresi nad svou vlastní blbostí... Před 5 nebo 6 lety jsem s přehledem dostala na VFU. Chvíli na to jsem skončila u přijímaček na PdF druhá (nesrovnatelně jednodušší TSP) a letos? No hanba mne fackuje!

A včera tomu nasadil můj přítel korunu. A to tím, že se mne znovu zeptal, zda bych se nechtěla vrátit na veterinu. Jestli se někdy bude hledat nejlepší a nejúžasnější chlap na světě, tak hledejte po mém boku! Ten člověk se o mne stará jako o princeznu a ještě mi chce splnit jeden z největších snů mého života!!!

Začala jsem tedy přemýšlet, jak moc by ovlivnil můj život, kdybych jej poznala dříve. Nechci vymýšlet žádné coby kdyby. Ovlivnil by moje přihlášky na VŠ? Tlačil by mne více do studia?

Ale o to nejde. Co já vlastně chci? Co chci dělat, až budu velká? Již kdysi dávno jsem se rozhodovala... A pořád řeším tu samou otázku - chci v Africe léčit žirafy a slony nebo učit negramotné děti? Tenhle sen se mne drží cca od mých 5 let. Už jako malý capart jsem zbožňovala Afriku a vždy do ní chtěla - na safari. Ne, ZOO mi nestačí, ta v Hradci nebo kde. Jako náhrada pěkná, mám ji ráda, ale skutečnost ... Skutečnost obrovských otevřených plání a mnoho zvířat kolem mne. Jsem holt romantik už od dětství :) Postupem času (s přibývajícím věkem a znalostmi o velikosti světa) jsem se zamilovala do divokého západu. Když mi všichni vymlouvali žirafy a slony v Africe, chtěla jsem alespoň do Ameriky do pamp a prérií léčit stáda dobytka a mustangů. Popravdě v Americe mne ani nic jiného nezajímá - vážně. Je to část světa, u které mne nemrzí, že jsem ji ještě nenavštívila - krom toho západu, no... To je srdcovka (Zane Grey a jeho knihy mne dohání k šílenství!).

Co vlastně chci? Kdysi jsem chtěla jít na univerzitu do Českých Budějovic na etologii. Tato věda mne neskutečně moc zajímá. Člověk u ní nepotřebuje moc mluvit, musí se hlavně dívat a slyšet. Jenže tam by mne prý nevzali, protože jsem holka (a to mi říkali přímo studenti tam, že mne vezmou, ale nemám počítat s kariérou :D). Takže vyhrála veterina a pajdák.

Na veterině se mne stále držel sen léčby velkých zvířat - krav, koní, ... Jenže teď z toho mám neskutečný strach. Je to velice těžká škola a nedá se při ní stíhat nic jiného - vždyť já se učila i o štědrém dni. Jenže se tam chci vrátit, chci znovu na pitevnu, mezi zvířata, do laboratoře k mikroskopům, do labiny k optickým přístrojům - prostě k tomu všemu, co jsem si vyzkoušela kdysi dávno v průběhu mého ročního studia ... Vážně moc moc moc chci. Celé to studium tam je jako návyková droga :D A můžu? Nejspíše ne. Jsem stará, tedy bych si vše musela platit. Do toho stres, že mne přítel pošle k šípku a já s tou školou budu muset podruhé skončit? Málem mne zabilo, když mi odvezli kobylu, jak bych asi snesla druhý pád mého velkého snu? A nejsem na studium medicíny už moc lenivá? A mohla bych mít při studiu dítě? Protože do třicítky jej vážně chci :)

Tento velký sen jsem raději zabila snem menším. Snem o vzdělávání dětí. Snem o pomoci dětem. Také mne to baví a uspokojuje. A taky si to dokážu představit v Africe :D Smějte se, klidně. Ale Afrika jak se nedá zakomponovat do mého života, tak to prostě nejde. Navíc Afrika je únik před skutečností a realitou. Až tady, v tomto našem hnusém světě, všechno odejde do kytek (až se na mne vykašlou úplně všichni), tak odjedu. Kam? Do Afriky. A budu tam, doku neumřu. Což by nemuselo trvat dlouho - vzhledem k mé náchylnosti k nemocem a výskytu nemocí v tamtěch končinách :)

Kdysi jsem měla jako únikový plán ještě Norsko. Jenže tam hrozí reálná šance, že bych se mohla zamilovat a znovu se trápit ... Takže tam se mi sice líbí (a mohla bych tam dělat veteriníře, neboť dobytku je tam dost a dost!), ale není to únik před světem.

Jednou v životě bych opravdu vážně moc chtěla navštívit safari v Africe. Vím, že to nebude jako ve filmech nebo snech a představách :) Nejsem úplná naivka. Ale vážně moc bych chtěla vidět kus ráje před tím, než umřu. Divoký západ asi nestihnu, neboť to stojí moc peněz (ano, vážně si myslím, že to stojí více než návštěva Afriky). Naštěstí se mi v životě mimo zlých věcí dějí i neskutečně skvělé věci - pobyt v Norsku, pobyt v Amsterdamu, pracovní příležitost u evropské firmy, jezdecké úspěchy, ... A nejen věci. Na své životní cestě jsem potkala celou řádku perfektních lidí, kteří mi mnoho dali a obohatili můj život tak moc, že ze mne udělali lepšího člověka. A jeden z těchto nejvýmečnějších lidí právě spí ve vedlejší místnosti ...

Po tom, co mi odvezli moji kobylku, kterou jsem milovala více než sebe a nikdy v životě o ní už neslyšela, se mi zhroutil svět. A jedna dobrá paní mi musela říct, že si sny musím plnit - úplně každý maličký sen, který mám, si musím splnit. A vážně to funguje. Kolik z vás holek si splnilo sen cválat na arabovi podél moře? Kolik z vás se dívalo z koňského hřbetu na západ slunce nad fjordem? Od té doby si plním téměř všechny drobounké sny, které můžu. Jakmile mne něco napadne a pocítím touhu to vyzkoušet, tak to udělám. Výsledný efekt pro duši je návykový :) Třeba se mi jednou splní sen i o pohádkové svatbě na zámku, o dostudování veteriny, o návštěvě Afriky a o zdravém potomkovi :) Teď jen odhodit zábrany a strach a jít do toho po hlavě ;)
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 25. května 2015 v 10:29 | Reagovat

Nádherný článek a napsala jsi to přesně. Lepší než snít, je si sny plnit.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 25. května 2015 v 11:35 | Reagovat

[1]: O to větší šok pro mne je, když se najde osoba, která mne má ráda a má zájem o moje sny :)

3 Akim Akim | E-mail | Web | 25. května 2015 v 11:44 | Reagovat

[2]: Máš zkrátka šťastné období. Moc ti to přeji. ;-)

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 26. května 2015 v 15:02 | Reagovat

[2]: Když tohle čtu, docela by mě zajímaly tvoje minulé vztahy...

5 userka userka | E-mail | Web | 26. května 2015 v 18:37 | Reagovat

A na jakou vejšku že se teda hlásíš a čekáš na výsledky? :) Jinak jsi to napsala fakt hezky a dojemně a jsem ráda, že zníš šťastně.

6 Melissa Melissa | Web | 27. května 2015 v 0:48 | Reagovat

Krásně napsané!Určitě by sis měla plnit své sny.Může to trvat možná mnoho let,než se člověku některé sny splní,ale pokud budeš hodně chtít,určitě se ti to jednou povede.Aspoň něco zcela určitě:)Afrika je nebezpečná,ale pokud tě to tam láká už od dětství,měla bys tam jet a strávit tam alespoň určitý čas.Zřejmě máš v Africe kořeny z minulého života,proto tě to tam tak všechno láká a přitahuje.Je tam tvoje místo a tvé sny se tam změní ve štěstí a ten nejkrásnější pocit.Úplně to vidím před sebou,protože jsem se na tebe v myšlenkách tvých snů napojila a tohle místo je pro tebe určitě to nejlepší k životu.A pokud tam s tebou odjede i tvůj přítel,není co řešit:)Přeji ti,ať ti to vyjde:)

7 Jana Jana | E-mail | Web | 27. května 2015 v 8:05 | Reagovat

[4]: No pětšinou to byli dva chlapi, kteří slibovali, jak bude lépe a slibovali... Až mne jeden podvedl a z druhého se vyklubal gay :)

[5]: Na pajdák, mám už tam dost zkoušek hotových :) Kdybych se mohla vrátit na matiku a chemii, bylo by to nej. Uvidíme :) veterinu mám jen ve snech ...

[6]: Tedy, to mne nenapadlo, že bych mohla mít s Afrikou až tak něco společného :) Nevím, proč ji zbožňuji odmalička... Ale prostě žirafy, zebry, lvi,... Vážně nevím. Co mne fascinuje skoro do tranzu je Sahara ... 0:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama