Kam mne dostala neschopenka ...

29. května 2015 v 11:08 | Jana |  Dumám
Původní úvod: Ráda bych si posteskla nad skutečností, jaké to je být žena v domácnosti.

Po dopsání a upravení článku: Je to vážně super! :D


Hezký článek se pod odkazem skrývá

Jako malá holka jsem měla maminku doma. Do školky jsem chodila minimálně, když tak mne hlídala babička. Ovšem u nás to bylo jiné, neboť jsme měli statek a mámina domácnost obnášela maštal, kravínek, dvě děti, veliký barák a psy ... Když jsem se vrátila ze školy, maminka mi hned projela aktovku, podívala se, kolik má učení (pouze do 4. třídy, pak se jen ptala a nutila mne se učit) a vyhnala mne do maštale ke koním a na trénink. Brácha to vnímal stejně, jen on místo pohybu venku usedl k PC. Doma jsme měli každý den velice čisto - a to i přes to, že byly doma zvířata.

Teď už chápu, co za tím vším stálo úsilí. Jak každé ráno musela vstávat a chystat nám svačiny a po odchodu do školy jí začal kolotoč - stlaní postelí, úklid kuchně, koupelny. Mnohdy to obnáší i úklid prachu všude v baráku a úklid podlahy (zvířata udělají bordelu, by jeden nevěřil). Mnohdy se tento kolotoč doplní praním a žehlením (ne, vážně se netěším na děti). Vzhledem k tomu, že jsme měli statek, následovala rutina u zvířat... Á úplně jsem zapomněla na vaření...

Nějak jsem zjistila, že se tomu modelu začínám podobat. Vstanu (6:00) a jdu si udělat snídani a kávu. Poté usednu ve své pracovně k počítači a mám čas na sebe - bloguji, komentuji či připravuji doučování. Díky našemu životnímu stylu se vracím do postele (8:30, pokud drahý nechce dřív) a probouzím drahouška. Naštěstí nesnídá a odjíždí do práce. Co to znamená pro mne? Převléci se a zapnout TV. Vyskládat/naskládat myčku - prvně obejít celý barák, kde jsou schované skleničky a hrnečky. Odstranit vše z linky a uklidit ji - od drobečků a varnou desku od skrvn všeho druhu. Starý chlebík dát sušit pro sousedovic slepice, umýt dřez, vyleštit okolí dřezu (to dělám čistě pro svůj dobrý pocit).

Pokud jsem spokojená s linkou, odcházím pro pronto a plínu. Dřevěný stůl, stolek (ten se jen setře lehce prontem nasáklou útěrkou, to dřevo není), polička (viz stolek, jen zdržuje, neboť je na ní nepřeberné množství p*čovin - knihy by byly lepší) a TV stěna, nebo jak se tomu říká. Další dřevo se nachází v ložnici. Tam použit Pronto tak umřu. Zjistila jsem, že jsem velice citlnivá na pachy všeho druhu (proto bliju po každé cestě autobusem či vlakem, poku nebliju, je mi na umření jinak). Takže bych v ložnici nevydržela, jak neuvěřitelně by to tam páchlo. Opět jsou poličky nad postelí zaskládány - ovšem ne p*čovinama, ale jen suprovýma věcma (pouta, roubík , venušiny kuličky v krabičce, bičíky, ...). Výhradu mám k poličce s dvěma koulema, představujícíma globus. Ale budiž. Zbytek polic okolo postupně zaplňuji knihami (pokud sis toho, miláčku, zatím nevšimnul ... chi chi).

Někdy se zastavím i ve své pracvoně a utřu si prach tam. Kde určitě prach neuklízím - přítelova pracovna. Možná pokud by mne o to hooodně hezky požádal a nějak vykoupil, jinak to dobrovolně neudělám... Prach je následován vysáváním. Není to tak jednoduché. Jak jsem už určitě psala, maminka je bývalý voják, takže potřebuji přesné postupy a dokonalost. Tedy v obýváku zvednou židle na stůl, stolek na gauč (pokud nevysávám i gauč, mnohdy musím prvně odstranit kočky...), v mé pracovně kočičí mističky a záchody, boty, ... Vysávání samo o sobě mám ráda. Zbaví domácnost tolika nečistot a prachu, že někdy nemusím ani vytírat. Stane se ale, že někdy vysávám i dvakrát denně - to když je otevřeno na zahradu a do chodby mi lítá bílý humus, nebo kočky přinesou a zabijou zvíře (to i vytírám, třeba třikrát, neboť blijou..). Jednou týdně v ložnici i zvednu jednu matraci a rošt a řádně uklidím pod postelí, kam se normálně nedostanu - dlouhý vysavač, málo prostoru pro manévrování kolem postel,...

Vytírám ob den každý den. Vážně. Uvědomila jsem si, že opravdu vytírám každý den. Jsem fakt magor, ale může za to moje maminka :*

Když je uklizeno... No neláká vás to lenošit s knihou, kočkou, dekou a čajem? :D

Největší problém mi dělá zima. Pokud je venku teplo, otevřu na jedné straně baráku všechno, co otevřít jde, a podlaha je rázem suchá a nemusím nic řešit. Pokud je zima, či jen chladněji, podlaha schne dlouho a musím vymýšlet, kterou místnost si nechám naposled, abych se nenudila, dokut to neuschne. Nemůžu si totiž na vytřenou podlahu našlapat! To neřeši kočky a na vytřené podlaze se i válejí... Mají rády čistotu...

Většinou posledním aktem úklidu je zracdlo v koupelně, ale to se mi vážně nechce leštit denně, takže tak jednou za dva dny, možná i tři, když mám na práci článek na blogu, zajímavý pořad na Prima ZOOM nebo je mi hodně zle. Koupelnu uklízím opravdu pořádně jednou za týden - vana, sprcháč, baterie, ...

To jsem dopadla, když už si některý ten článek i přečtu... :D

A takto se bavím cca do 14 hodin. Vyjímky tvoří praní, žehlení a mytí oken (které už bych vážně neměla odkládat...). To se stane, že se zabavím třeba až do 16 a pak jsem smutná, že jsem nic nestihla.

Co je pro mne novinkou posledních 14 dnů, je vaření. Musím dodržovat jídelníček a ve správnou dobu jíst. Je to celkem zábava, neboť žaludek přestal zlobit na běžné úrovni a zlobí jen když sní moc nebo špatnou věc. Také recepty, co zkouším, jsou některé fááákt moc dobré.

Abyste si nemysleli, že to je úplná pohodička... Mám doma dva veliké pomocníky! Jeden stále courá tam a zpět - domů, na zahradu, domů, na zahradu - to je naštěstí ten čistotný pomocník. Druhý pomocník je ďábel! Zbožňuje koupelnu a čerstvou vodu. Tedy je téměř pravidlo, že z koupelny vedou stopy ťapiček různými směry do celého baráku ... Někdy se stane, že ťapičky jsou po celé vaně a následně i chodbě. Když venku prší, nemusím mop ani schovávat. Abych nekřivdila jen druhému pomocníkovi - ten první se rád schovává do vypraného prádla nebo se hrozitánsky zlobí, když jej ženu z gauče pryč.


A teď pasáž pro ty, co mi budou chtít mluvit do duše, abych se zamyslela na sebou a dělala se sebou něco. Jakmile opadne strach z kontroly ze sociálky, začínám každé ráno běhat. Teď jen cvičím doma. Dále, nežiju jen domácností a úklidem. Jakmile sknočím, odkládám své tělo na gauč a šichta mi začíná opět až se vrátí můj skoroprinc z práce (večeře, ...). Do té doby má čas čistě a jenom pro sebe a můžu studovat, skládat puzzle, jít ven mezi lidi (když je to v období vycházek), ... Prostě cokoliv, co mne baví, co mám ráda. Tedy přesto, že jsem doma, v domácnosti (vážně se mi to líbí víc a víc), realizuji se v mnoha směrech, makám sama na sobě a ještě ke všemu mám kolem sebe čisto, navařeno a klid :)

Přes den, kdy mi je dobře a jen neležím (bohužel zdravotní stav je stále pochybný), přečtu celkem dost blogů nejen o ničem, ale třeba i knihy o šikaně, o zneužívání dětí, o sexuologii, o bilologii - tedy o všem, co mne jen malinko zajímá... Vážně se mám jako princezna! Starám se o místo, které mám za domov, a stále se můžu vzdělávat.

Tak co, kdo mne trumfne?

 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 29. května 2015 v 12:04 | Reagovat

Jsi prostě vzorná princezna domácí. :-)

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 29. května 2015 v 12:35 | Reagovat

Asi je to intimní otázka, ale nač máš neschopenku, když můžeš běhat a cvičit a dělat všechny tyhle věci?

3 Jana Jana | E-mail | Web | 29. května 2015 v 12:35 | Reagovat

[1]: Hehe, užívám si to :D Ale také se těším do práce, mezi přátele :)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 29. května 2015 v 12:37 | Reagovat

[2]: Běhat ani cvičit nesmím :D Neběhám, cvičím lehce, kvůli zádům. A neschopenku mám, neboť se neví, co mi je. Takže z ničeho nic začnu zvracet. Navíc se nesmím stresovat atd.

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 29. května 2015 v 18:21 | Reagovat

[4]: To bude latentní alergie na kočky. Ale třeba to vyřeší dr. House lip! :)

6 Jana Jana | E-mail | Web | 29. května 2015 v 21:08 | Reagovat

[5]: To si nemyslím :D A House požaduji od první návštěvy lékaře - na férovku jsem se svého doktora ptala, zda nezná někoho jako House, že ten by mi pomohl :D

7 userka userka | E-mail | Web | 30. května 2015 v 23:20 | Reagovat

Je to samozřejmě tvoje věc, ale do dvou jenom uklízet a vařit? No... pro mě by to teda byla ztráta času ;) To ve dvou + pár koček uděláte takovej bordel? :D

8 Jana Jana | E-mail | Web | 31. května 2015 v 7:33 | Reagovat

[7]: Tak vařím si oběd (cca půl hodinku, pokud mi zbyde na druhý den, tak nevařím, že). nevím, jak se nám to daří, ale denodenně vysávám chomáče prachu nebo chlupů. Prach je všude téměř nonstop a podpostelový prostor by se za častější (cca co dva dny) úklid taky nezlobil.

Částečně to dělám asi i je pro svůj dobrý pocit. Ale vem si, že moje maminka je velice těžký, autoritativní voják, takže já tohle dělala od malička - přijít ze školy, uklidit, trénink/škola...

9 userka userka | E-mail | Web | 31. května 2015 v 12:17 | Reagovat

[8]: No právě proto bych se z toho chtěla vymanit. Já mám sice taky ráda uklizeno, ale když jsem bydlela s bráchou, kterej si po sobě neuklidil nic, začala jsem to nechávat tak, jak to nechal on (uklízela jsem jenom po sobě). A zjistila jsem, že se dá žít i tak. Nerozčilovala jsem se a ještě jsem měla víc času. Ale jak říkám, ať si to každej dělá, jak chce. Ono je to nejspíš tím, že nechodíš do práce a máš volno celý dny. Pak ti ten čas bude vzácnější, až třetinu dne strávíš jinde.

10 Jana Jana | E-mail | Web | 3. června 2015 v 10:30 | Reagovat

[9]: Jako být pořád doma, tak tě rozčiluje sebemenší smítko :D Ale taky na tom má podíl moje maminka - voják.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama