Sama samotinká, opuštěná ...

7. května 2015 v 14:19 | Jana |  Dumám
Asi bych měla někde napsat, co mne vlastně trápí - krom financí, samozřejmě. Třeba mi to pomůže se uklidnit.


Tento stav nejspíše chytám kvůli blížícím se přijímačkám. Pochopitelně :) Jsem lehce nervozní. Minulý test byl pecka na plné čáře a teď je to složitější, já už nejsem tak chytrá a prostě mám obavu ...

Dalším impulzem k tomuto článku byl jeden z článků na titulce. No a dalším to, že lidé kolem mne začínají mluvit o svatbách a dětech (třeba na FB, to je peklo, lepší tam nechodit). A posledním hřebíčkem do rakve bylo to, že jsem více a více smutná a sama...

Ale od začátku. Po rozvodu rodičů jsem se stěhovala od všech svých přátel na druhý konec republiky (ano, přeháním, jen 250 km, což je půlka republiky). V nové škole jsem si udělala jednu kamarádku - která se pro změnu odstěhovala za svým přítelem a otcem svého dítěte na sever... Na vysoké jsem byla vždy někde mezi studentem a pracujícím, nikdy mne nebraly párty a chlastačky. Člověka to druhý den strašlivě vyčerpá a znehodnotí. Ale i tak si sem tam ráda zapařím na doraz.

Tak se stalo, že jsem zůstala sama, samotinká. Na jihu jsem měla psy, kteří pro mne byli vším. V Brně jsem si pořídila kočky, které pro mne jsou vším. jenže stále s nimi nemůžu jít na procházku, běhat, blbnout do parku, ... Takže jsem se rozhodla nabídnout své zkušenosti organizacím, které mají štěňata a psy v dačasných péčích a hledají jim majitele.


Můžete namítnout, že mám svého milovaného muže. To mám, ale chtěla bych mít i kamarády. Někoho dalšího, s kým můžu komunikovat. Ale ne si psát na FB či messengerovi. Někoho, kdo by za mnou přijel, když jsem na neschopence. Někoho, kdo by mi šel i na tu podělanou svatbu, kdybych se někdy odhodlala se vdát. Dívíte se, že nechci svatbu? Koho bych na ni pozvala? Maminku, bráchu a segru? Jako kamarádka Kamilka by za mnou určitě přijela, ale pořád jsou to 4 lidi. Skvělé, pak se divtě, že nesnáším svatby. Všichni jsou na nich neuvěřitelně šťastní a mají kolem sebe plno přátel. A já bych tam byla zase sama. Tak jako je to vždycky.

A proto jsem se rozhodla k onomu kroku s dočasnou péčí o psa. Dočasnou z finančních důvodů. Nechodím teď do práce, nemám naočkované kočky a furt lítám po doktorech. Navíc mám nový telefon, neboť můj kamarád iPhone se odebral za duhový most za Jobsem. Tedy sem tam se vrátí, ale je lepší ho odtama netahat :)

Co to je dočasná péče a co obnáší?
tedy nevím, co se píše na netu. Každopádně dle mých dvou zkušeností jde o to, že se vezme štěně z útulku nebo jiný, přes plot přehozený, v lese přivázaný, na dvoře týraný pes a se do normálních podmínek. Preferuji štěňata, neboť mám kočky. Takže do toho 1 roku psíčky beru. Psíčky si beru k sobě domů a chovám se k nim jako k vlastním. S tím, že mi ten, kdo dočasku zprostředkovává, pomůže finačně (koupí granule).

Pejska doma učím pravidelnému vojenskému režimu - kdy se chodí spát, kdy se vstává, kdy se jí, ... Abychom měli já i pes daný řád. Psík potom neotravuje, když spím, v domluvený čas se sejdeme v kuchyni na jídlo, ... Také psíčky učím, kdy se chodí na záchod (tedy štěňata). Ti větší to většinou umí a umí si říct. Navíc jim řád pomůže v tom, rozvrhnout si vykonávání potřeby, aby mne nebudili v noci. A ano, funguje to bez problémů.

Mým dalším benefitem pro dočasku jsou kočky. Mnoho lidí v dnešní době má doma kočky a až potom se rozhodne pro psa. Nebo klidně i naopak. Pes z chovatelské stanice na kočky naučen být může i nemusí. Ovšem i přes to, že mne odkoji chovatelské prostředí, razím cestu útulků (i moje maminka jeden má). Tam se setkávám s problémem, že lidé psy nechtějí, neboť zle reagují na kočky. Takže já si tak vezmu nějakého psíčka k sobě domů a naučím ho existovat s kočkama. Nebo spíše kočky mu ukážou, že kočka je kámoš, ne žrádlo :)

Co city?
Po dvou zkušenostech vím, že mne výchova štěněte neuěřitelně vyčerpává :) Takže na to, abych si psa mohla nechat, bychom museli být dva - já byla vždy v těchto situacích sama. Navíc jsem po celou dobu aktivně sdílela na FB fotky, přidávala nové, psala příběhy a štěňák u mne byl max měsíc. Ono když lidi kolem vidí, jak je psisko vychované, způsobné a snese se s kočkama a dětma (sestra je testovací dítě pro všechno...), rádi se jej ujmou.

Teď budeme na dočasku sice dva, ale můj muž má jasnou představu o tom, kdy si psa pořídit a kdy ne, takže spoléhám na něj. Navíc on je mezi námi ten rozum, takže by neměl být problém.

Musím přiznat i ten nejsobečtější a nejpokratečtější důvod, proč takto pomáhám. Protože jsem sama a smutná. Chybí mi kamarád. Kamarád do samoty. Nevím, zda jsem natolik vyspělá, abych mohla mít psa, neboť chci do 28 stihnout potomka (alespoň jednoho).

Doufám, že mé dny samoty a smutku brzy skončí a já tu budu mít toho nejlepšího kamaráda na světě. Když už mám toho nejúžasnějšího, nejskvělejšího, nejdokonalejšího partnera, tak mi chybí už jen kamarád :)






 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 7. května 2015 v 16:20 | Reagovat

Určitě najdeš toho nejlepšího, čtyřnohého, osrstěného kamaráda, který rychle zažene pocity samoty a smutku. :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 7. května 2015 v 16:35 | Reagovat

Tak jsem ještě v depresi z toho, že jsem tlustá, super den.

3 Sonče Sonče | E-mail | Web | 8. května 2015 v 9:27 | Reagovat

To s těma svatbama a dětma znám.. ačkoliv je mi 18, většinu mých přátel tvoří lidé 25+, kteří se začínají usazovat a zakládat rodiny.. Najednou se cítím sama, protože nikdo nemá tolik času kvůli dětem, jiný zase chodí ven hlavně s páry, co mají děti.. Fakt super no.. :/
Přeju ti, aby sis našla suprovýho pejska, ti na fotce dole vypadají k zulíbání.. Já mám psy dva a jsem za ně hrozně ráda.. Někdy je jeden pes lepší než 1000 kamarádů ;)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 8. května 2015 v 10:36 | Reagovat

[3]: Zítra mi přijede jedna psí slečna - ta z prvního obrázku :) Abych tu měla nějakou duši :) Víš, já bych děti už i brala, protože mi je 25. Jenže dítě není jen tak :/ raději bych někdy neměla rozum, abych si ho mohla dovolit :D

5 Andrea Andrea | Web | 8. května 2015 v 19:08 | Reagovat

Já teda dočasky nedělám, jen je chodím do útulku venčit vždycky na dvě až tři hoďky. Ale jdnou bych si ráda vzala pejska z útulku nadobro :)

6 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 10. května 2015 v 21:55 | Reagovat

I přes moji vlčí kousavost k tobě a otravné štěkání jsem si tě s dovolením dala do oblíbených. Přeci jen je tu co číst ;)

7 userka userka | E-mail | Web | 16. května 2015 v 12:43 | Reagovat

A proč nemůžeš mít psa a pak i dítě? To je možná i lepší, ne? Že už je ten pes vychovanej a nemusíš se starat o miminka dvě.
Ty jo, to jsi hodná, že ty pejsky takhle vychováváš. Já bych na to neměla, protože bych si je chtěla nechat u sebe napořád.

8 Jana Jana | E-mail | Web | 17. května 2015 v 7:44 | Reagovat

[5]: Moje mamka má útulek a také sem tam chodím venčit. Ovšem to tomu psíčkovi jakoby nic nedám. Kdežto když mu pomůžu se socializací ...

[6]: Já tě v oblíbených mám už dlouho. Jen si občas netroufám nic komentovat :D

[7]: Právě já jsem z výchovy psa tak utahaná, že jej i ráda někomu dám :D Teď nastal problém, že najednou jsme byli dva a pejsek musel rychle do nové rodiny, aby si ho přítel nezamiloval :D A dítě i pes - to by tu bylo moc maličkých a lásku potřebujících tvorů a neměli bychom s přítelem čas na sebe vůbec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama