Tam, kde bydlí moje kočky ...

3. května 2015 v 8:32 | Jana |  Dumám
Nedělní ráno, 11°C, kočky sedí na okně. Vesnická idylka.


Přesto se cítím lehce ve stresu. Migrénu mám od včerejška. Žaludek se rozhoduje, jak moc se nechá rozhodit hlavou.

Nedávno jsem psala, že se ženu do průšvihu. Myslím, že jsem se přiřítila do cíle. Právě včera jsem se nechala ukecat na nejšílenější věc mého dosavadního života. A že těch šíleností nebylo málo.

Asi jako první šílenost bylo sednout si na koně pod silně despotickou maminku. Která ze mne vychovala jezdkyni s perfektním sedem a jemnou rukou. Do těchto začátků šílenosti počítám i fakt, že jsem si jednou sedla na koně, na kterém měla kamarádka strach, vytáhla z něj maximu a skončila s nadvakrát zlomenou rukou v nemocnici a dodnes křivou rukou. Půl roku na to jsem si to zopákla v přírodě na svém vlastním koni (to jsem netahala nic na max, ale prostě jsme se lekli bažanta... kliční kost v prdeli). Mezi doposud největší šílenosti patřilo závodění s "Áčkovým" poníkem mezi "Béčkovýma" (jde o velikost v kohoutku, ne o kategorie jakkosti) přímo na MČR. Ale ta šílenost pro mne byla vášní a já do toho dávala všechno. Však jsem díky tomu byla i chvilku slavná ... :D Náledovaly výstřelky typu červená hlava, zelená hlava, krátké vlasy (měla jsem krásnou vlnitou dlouhou hřívu), ... Potom hecování se v tréninku chrtů v běhu na dlouho trať. Což maminka opět pojala ve velkém a přišel první dog-trekking (na 18 km jsem jí nadávala a chtěla ji zabít).

Po přestěhování se na jižní Moravu a po rozvodu rodičů, jsem se lehce zklidnila. Měla jsem dost citových problémů a neměla čas na šílenosti ... I když... To jsem si kompenzovala sexem - podobojí, samozřejmě ;) Chtěla jsem vědět, co je lepší, kdo by nechtěl? Povedla se mi také nejedna šílenost ve škole... V den svých 18. narozenin jsem si koupila Amundsenku, jahodovou, a každou přestávku si šla notně loknout ... Když na to přišla moje nejlepší kamarádka Kim, pití rychle došlo. Alkoholový výstup a šílené divadlo před celou školou mne čekalo v maturitním ročníku po maturitě... Válet se ze schodů, zracet u toho (do toho se motají vaše nádherně dlouhé vlasy) a pak se nechat odvézt maminkou (neboť policie i záchranka ji zavolaly), to jsem i litovala, že mi to někdo nenatočil. No druhý den jsem šla na další akci, akorát jako řidič. A nepila jsem dobrý rok! Opět jsem byla slavná! Ta co přežila!

Vysoká škola si šílenostní daň vybrala díky sexu relativně brzy. Přítel ze střední byl ucho a já objevila kouzlo starších mužů. Takže ráno s jedním (s přítelem) a večer s kamarádem. Přítel brzy dostal kopačky, neboť mi byl nevěrný. Ironie, co? Další hec na sebe nenechal čekat... Aneb jak jsem šla opilá na přijímací zkoušky na MU a skončila druhá... No povede se mi to i letos?

Naprostou šílenost jsem provedla ve druháku - přerušila studium a odjela na rok mimo replubliku. Půl roku v Amsterdamu bylo úžasné období a dokonce mne přešly deprese. Sblížila jsem se hodně s bráchou, se segrou a mamka na chvíli přestala vyšilovat, že nebudu mít titul...

Jedno takové větší šílenství bylo, když jsem kývla na žádost o ruku. Ano, miluji gay komunitu natolik, že jsem si chtěla vzít za muže gaye. A to svatby lehce odsuzuji. Protože si mi nikdo nedá vysněnou pohádkovou svatbu a tolik lásky, abych byla ochotna si jej vzít. Každopádně ze svatby sešlo. Což byla ještě větší podpásovka, protože jsem se na ni těšila. Už se nikdy těšit nebudu, aby ji zase někdo (já) nezrušil ... Důvod? Přišla jsem o iluzi, že mne člověk miluje. Taky o iluzi princeznovské svatby v krásných šatech na zámku ... Takže svatba nebude.

A doposud největší šílenost? Stěhování se k člověku, kterého mám ráda. Prostě mi tak najednou ruplo v bedně (no najednou, ono za to tak úplně já nemůžu) a přestěhovala jsem si věci ke svému muži. Díky tomu mne zase bolí záda (skříplý nerv nevím z čeho), mám migrénu jako prase a v hlavě mi zní hlas kamaráda "... ne že se hned nastěhuješ k nějakému chlapovi! Může to být úchyl nebo psychopat a to nemáš šanci hned poznat...".

Nedělní ráno, 11°C, migréna jako prase, ztraceny hektolitry krve díky měsíčnímu desátku, lehká depka a stres.

Doma je tam, kde bydlí moje kočky. A já jsem teď tam, kde bydlí moje kočky. Logika mi nikdy nešla, ale předpokládám, že jsem doma ...
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 3. května 2015 v 10:50 | Reagovat

No ty jsi tedy číslo, ale právě proto tě mám moc rád. S tou zelenou hlavou si musela vypadat super. :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 3. května 2015 v 20:34 | Reagovat

No jako až teď mi došlo, co jsem provedla a sedím vykulená jak žaba a nevím, co dělat :D asi budu muset častěji používat hlavu...

3 Melissa Melissa | Web | 4. května 2015 v 1:26 | Reagovat

Díky za tvé upřímné zpovědi zde na tomto blogu.Jsi vážně pěkné číslo,to bych do tebe neřekla:)A taková dračice v sexu...?Nevypadáš na to:)Jinak těch dlouhých vlasů je fakt škoda.Muselo ti to slušet.Myslím,že mnohem víc,než ty krátké.

4 Melissa Melissa | Web | 4. května 2015 v 1:28 | Reagovat

Tak jsem zase jednou přišla,přečetla,napsala a zase...SPAM!Proč...?!?

5 Jana Jana | E-mail | Web | 4. května 2015 v 7:08 | Reagovat

[4]: Promiiiiň, já vážně nevím, proč tě to blokuje. Nikde jsem nic nenastavovala, omlouvám se ti. Musím se zeptat někoho, proč to jeden koment zakáže a druhý ukáže :(

[3]: Už na soustřeďkách jako malé (to jsem si právě obarvila vlasy na zeleno na jednom koňském táboře) mi říkali, že jsem jako tichá voda :D

6 Akim Akim | E-mail | Web | 4. května 2015 v 10:11 | Reagovat

[5]: A tichá voda břehy mele tak dlouho, až se řeka s břehů vylije a dá volný průběh svým svobodným a "hříšným" myšlenkám...

7 Jana Jana | E-mail | Web | 4. května 2015 v 12:58 | Reagovat

[6]: Ještěže tě tak moc myluju, zlatíčko moje :D

8 Akim Akim | E-mail | Web | 4. května 2015 v 13:04 | Reagovat

[7]: Diť já tje taki mylujy. :-)

9 userka userka | E-mail | Web | 16. května 2015 v 12:33 | Reagovat

Já jsem byla dohola, takže vím, o čem mluvíš, ale pak jsem se k dlouhým vlasům zase vrátila. Ty už je neplánuješ?

10 Jana Jana | E-mail | Web | 17. května 2015 v 7:48 | Reagovat

[9]: Aktuálně mám vlasy temně hnědé (ano, do černa, až na pár svěktelších odlesků jsou černé) a nechávám je dorůstat. Těším se na princeznovské vlásky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama