Proč nedokážu položit telefon?

2. července 2015 v 14:55 | Jana |  Dumám
Právě jsem dotelefonovala s mojí maminkou. A jako obvykle jsem si šla dát sklenici vodky s džusem. 3/4 džusu, 1/4 vodky - situace není krizová :)


Moje maminka je ta nejskvělejší osoba na světě! Moc ji miluji a neměnila bych ji za nic na světě. Jenže rodiče si nevybíráme. Tedy můžeme oceňovat jejich kladné stránky a snažit se vytěsnit stránky špatné.

... tenhle čánek bych ve své low fázi vůbec neměla psát ... vlastně bych měla jen slovně komunikovat s někým, kdo je připraven na vše ...

Moje maminka je osoba se slepičím (kvočním?!?) komplexem. Nehledejte pod tím nic urážlivého! Prostě potřebuje neustálou kontrolu nad svými dětmi a tím, co právě dělají. Na jednu stranu jí to dělá tou nejspolehlivější osobou na světě a na straně druhé piju vodku s džusem.

Schválně, zajímal by mne váš názor.

Je vám 25 let, žijete (sice krátce, ale s dlouhodobým záměrem) s partnerem a aktuálně jste na neschopence. Pokud na ní nejste, chodít do práce. Z hlediska dlouhodobých poznatků své mamince neříkáte, jaký je váš zdravotní stav v opravdovém rozsahu (stejně by totiž řekla, že na vís stačí dlouhý bič a malý dvůr...) a snažíte se srovnat se svojí low fází a tím, že je vám pod psa.

Najdete ztracený telefon (neměla jsem PIN k SIMce) a pošlete mámě sms, že to číslo už funguje, tedy na něj může volat (máma a babička volají do O2 zadarmo). Maminka je osoba pečlivá a starostlivá a hned volá, co se děje. Tak jí vysvětlíte, že nic, že se máte dobře (kurevsky lžete poprvé, protože low fáze je v nejlepším) a že už může volat na to číslo. Ona se zeptá, kdy konečně přijedte domů (myslí tím i na noc, nejlépe na dva až tři dny ... ) a vy odpovídáte, že nevíte. Načež vaše maminka spustí přívalovou vlnu výčitek, že domů vůbec nejezdíte (byla jsem tam na pár hodin minulý měsíc), že jste pořád zavření doma. Vy na to, že doma rozhodně zavření nejste, že jezdíte učit děti do Brna a že tento týden toho máte hodně (kurevsky velká lež podruhé - je vám totiž tak mizerně, že jediné opuštění domova je ranní běhání). A že máte debilní vycházky jí připomente (chyba, maminky mají pekelně dokonalou paměť). Maminka správně poznamená, jako to, že když mám blbé vycházky, jsem mohla na celý víkend k rodičům přítele ... Nezbývá, než s pravdou ven - psychiatrička mi napsala propustku (nevím, jak to jinak popsat). Načež maminka opět smečuje, proč že mi doktorka nenapíše papír i na víkend u ní...

... v této fázi mi mnoho lidí radí, abych ukončila se vší slušností telefonát ...

V tomto okamžiku máte dvě možnosti - buď vybalit pravdu, kterou by máma stejně překroutila v neprospěch váš, vašeho vztahu nebo vašeho přítele, nebo mlčet. Obvykle volím možnost mlčení a mlžení s neurčitým povzdechem a nemožným nevím. naštěstí v této fázi rozhovoru už je máma tak rozjetá, že mi nedává moc prostoru pro vlastní obhajobu a mluví si stále svou - že už dávno vycházky nepotřebuji, že mám chodit do práce, že nemám simulovat, ...

Nikdy! Opravdu nikdy bych se neměla snažit něco vysvětlit, ne v této fázi ...

Zahrne mne spoustou otázek a mezitím opakuje jednu stále dokola - proč nepřijedu za svou matkou. Proč?

Nejhloupější odpověď: "A proč ty nejezdíš za tou svojí?"

No ano, použila jsem nejhloupější odpověď... maminka na to odpovídá, že její máma bydlí daleko (250 km, já to mám k té svojí 60 km - to je hodina vlakem a pak 1 km pěšky) a že ona musí chodit do práce narozdíl ode mne ...

Opět, nejhloupější možná reakce je to, když řeknete: "No tak to se mám asi lépe než ty..."

V tuto chvíli jakýkoliv rozumný, emocionálně na úrovni, rozhovor bere za své a jedou se jedovaté podpásovky...

... opět rada přátel znalých mých stavů po takovémto telefonátu zní - POLOŽ TO! což opět nikdy neudělám...

Maminka mi totiž začne předhazovat, že dávám přednost chlapovi, kterého znám chvíli (se kterým žiju a kterého mám v plánu jednou udělat otcem svých dětí...) před svojí matkou a sestrou, která mne miluje a maluje mi denně obrázky (a která mi není schopná na Skypu nic říct)...

....

Co na to chcete říct? Můžete být upřímní a ranit osobu, kterou nadevše milujete (maminku) a povědět jí, co s vámi vlastně je? Že celou tuhle situaci kdysi dávno odstartoval rozvod dvou nejmilovanějších lidí na světě a ztráta milované kobylky a všeho, co jste kdy uměli a měli?

Jsem asi největší pokrytec na světě, nebo já nevím. Ale nedokážu svojí mamince říci, že její rozvod ve mne způsobil natolik silné úzkosti, že některé dny nedokážu opustit prostor bytu a jít mezi lidi (mimoto tohle je jeden z důvodů, proč běhám/chodím tak moc brzo ráno). Že už i papkám tabletečky na hlavu, abych z ní ty bubáky pomocí dalších doktorů dostala... Ale nemůže za to jen ona. Samozřejmě i já. Byla jsem totiž trubka a tak moc jsem se snažila nepřijít o pocit rodiny, že jsem raději dva a půl roku hrála snoubenku gaye - prostě jsem jej nedokázala opustit... Protože bych rozbila bublinu rodiny a pocitu, že konečně někam patřím, že mám někde domov a že se to nezmění ...

Nedokážu svojí mamince říci, aby proti mně nepoužívala moji sestru. Moje sestra je pro mne poklad. Skočila bych do ohně, kdyby jí to nějak pomohlo. nedokážu mamince prostě říci, že sestru si udělala ona a ne já. S bráchou (20 let) tak moc v kontaktu taky nejsem a to jsme spolu měli cca 14 let společný pokoj a přestáli jsme spolu rovzvod i bydlení ve vile hrůzy.

Proč sakra mamince nedokážu tolik věcí říct a raději ze sebe dělám debila a nevděčnou, hroznou dceru? A já vím, že bych jí to měla říci. Že bych jí i měla říci, že nerada v tom baráku spím... jenže ona by vše smetla ze stolu, že si vymýšlím, simuluju a ať přestanu. Svým jednáním maminku chráním před skutečností, že mi tak trochu ublížila. A psychicky mnohem více než tím, že mne bičovala (jezdila na koni vedle a při sebemenší chybě ze mne bičem vychovala budoucí vicemistryni) a díky tomu jsem měla nejlepší sed a dokonale jemnou ruku v jezdectví ...

Nějaká rada? Která neublíží nikomu - ani mně ani mamince?

A že to mám říct psychologovi vím :) 
 


Komentáře

1 Nina Nina | 2. července 2015 v 15:35 | Reagovat

Řekni jí to. Pokud jí budeš nadále lhát, dostaneš se do zbytečně začarovaného kruhu, ze kterého ještě stěží vyjdeš.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 2. července 2015 v 15:36 | Reagovat

[1]: A tip jak? :)

3 Lenka Lenka | 2. července 2015 v 15:38 | Reagovat

Souhlasím s Ninou. Měla by ses jí vyzpovídat. Bude to tak lepší pro obě dvě. :) Přeju hodně štěstí a úspěchu.

4 Nina Nina | 2. července 2015 v 15:39 | Reagovat

Zajeď k ní a v klidu si o všem popovídejte. To je nejlepší cesta.

5 Jana Jana | E-mail | Web | 2. července 2015 v 15:42 | Reagovat

[3]: [4]: A když mám obavu, že vše, co jí řeknu bude smeteno ze stolu slovy, že mi nic není, že si jen něco vymýšlím, abych nemusela něco jiného. Že jsem naprosto zdravá, mladá a že ona musela vydržet mnohem více? Ano, musela vydržet více byla vždy silná a dokonalá, ale prostě mne nerespektuje a pro mne je jednoduší se stáhnout (odjet na půl roku do Holandska) než se s ní o tom bavit...

6 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. července 2015 v 16:26 | Reagovat

Jednej narovinu, tohle je začarovaný kolotoč, ze kterého se vymotáš jedině když řekneš to, co Ti doopravdy leží na srdci. Držím palce, určitě to zvládneš. :)

7 Libor Libor | Web | 2. července 2015 v 18:23 | Reagovat

Nejlépe se radí (z pohodlí vlastního života) jednat na rovinu, ale vím, že někdy to moc nejde...

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 2. července 2015 v 20:51 | Reagovat

Jaká matka, taká Katka.

9 Nina Nina | 2. července 2015 v 21:45 | Reagovat

Vím, že je to těžké. Ale stojí to za to. Nesmíš nic vzdávat. A pokud se to nevydaří, nedělej si s tím velkou hlavu. Všechno nejde podle představ.

10 Jana Jana | E-mail | Web | 2. července 2015 v 21:52 | Reagovat

[8]: Vysvětlení prosím :) Já si totiž přijdu úplně opačná, než moje máma.

11 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 3. července 2015 v 8:14 | Reagovat

[10]: To si asi přijdeme do určitý doby všechny ;-)

12 Jana Jana | E-mail | Web | 3. července 2015 v 9:49 | Reagovat

[11]: no do určité doby jsem jako máma byla, pak jsem si to uvědomila a začala jednat jinak :) ale řada bych slyšela názor třetího.

13 userka userka | E-mail | Web | 3. července 2015 v 21:11 | Reagovat

To nechápu, jak si od ní můžeš nechávat tak srát na hlavu. To, že je někdo něčí rodič, ještě neznamená, že má automaticky právo na druhýho život a psychiku.

[11]: Já jsem si tak nepřipadala nikdy a jestli někdy budu, tak to bude velký selhání.

14 Jana Jana | E-mail | Web | 3. července 2015 v 21:54 | Reagovat

[13]:jak jsem psala, máma to nemyslí zle. Jen se mne snaží chránit před lenosti a já nevím čím vším ještě. Jen si pak neuvedomi, že mi i něco být může a konci to takto.

15 userka userka | E-mail | Web | 3. července 2015 v 22:00 | Reagovat

[14]: Nemyslíš to zle? Mně je úplně jedno, jak to myslí. Když řekne něco, co člověku ublíží, tak je to prostě na hovno!

16 Jana Jana | E-mail | Web | 3. července 2015 v 22:14 | Reagovat

[15]:pořad to nemění nic na tom, že mám strach ji to říct. Nevím, jak jej překonat ani jak to vlastně říct. Proto jsem se chtěla vdát za gaye (vím, blby nápad), abych nebyla mamincina holčička :) třeba na to časem dojdu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama