Run boy run

13. července 2015 v 11:07 | Jana |  Závislosti
Nejen písnička od Woodkidu se takto jmenuje :) Nově totiž tohle pojmenování nese i můj budík. Budík, který mi každé ráno připomíná, jak je důležitý pohyb. Neboť prospívá tělu i duši!


Asi nejtěžší je začít. U jakékoliv dlouhodobější a náročnější činnosti je začátek peklo. U běhání je to peklo snad desetinásobné. Proč?

Jednoduše se rozhodnete, že od zítra půjdete běhat. Už méně jednodušeji se zvednete, převlečete a jdete hned. Když už jste jedno ráno, možná dvě, venku byli a své tělo si protáhli, asi začalo bolet - tedy si dáte den volno. A potom začíná vše nanovo - odhodlat se jít běhat ... Někteří mají zálibu ve výmluvách, proč něco nejde. Jedněm vadí nekvalitní obuv (znám lidi, co běhají bosky), dalším vadí, že nemají kde provozovat běh a najdou se i tací, kteří mají cokoliv proti jakémukoliv počasí.

Boty na běhání je lepší mít kvalitnější, ale já jsem spokojená s běžeckou obuví z Lidlu (dostala jsem je). Nohu drží, jsou měkké a pohodlné. Asi by byly lepší na cestu než lesní a luční stezku, ale nemám peníze. Samozřejmě, že časem by asi vážně bylo lepší i na můj těžce rekreační běh pro pohodu těla i duše zvolit botičky vyšší kvality ...

Běhat se dá kdekoliv - a v tom je ta krása běhu. Může to být mezi baráky, mezi lesy, po lukách, v posilovně, ... Kdekoliv si usmyslíte! Já mám nejraději lesní a luční stezky, neboť tam není moc lidí. Vlastně odjakživa běhám mimo lidi - jen se psem nebo sama. Pokud nemáte přírodu blízko, dá se běžet i mezi barákama (jako moje extchýně). Já osobně bych běhávala v noci, protože bych se ve dne styděla, ale pořád bych mohla běhat :)

Počasí je věčným přítelem i nepřítelem jakéhokoliv sportu či outodoorové aktivity. Naštěstí já bydlím v kraji sucha, takže mne neobtěžuje děšť, ale spíše vedro. No a v 6 ráno to vedro není tak děsné. To samé platí o noci - není to tak hrozné. Ani zimy tu nejsou nijak kruté, tedy vlastně s jedním oblečením vystačím na celý rok.

No a nejdůležitéjší věcí, která je u všeho (i u života samotného), je chtít. Být odhodlán, že něco chci. S tím osobně mám největší problém. Není to o nedostatku motiva, jako spíše o nedostatku odhodlání, nedostatku vůle. Tyhle kecy najdete na úplně každém blogu a v každém časopise o začátcích běhání. Tak proč je sem píšu? Protože byste si měli uvědomit, že je úplně jedno, co kde píšou a co kdo říká. Hlavní je, abyste vy byli spokojení.

Budu asi dál pokračovat v obecných ptákovinách typu blá, bla, blá, bla, blá.

Jednak jsem chtěla zhubnout. To byla asi největší motivace. Není příjené, když vám lidi na blog napíšou, že jste tlustí. A ještě více nepříjemné je zrcadlo v ložnici - vážně, pokud nejste spokojeni se svým tělem, tak zrcadlo nedoporučuji!

Hubnutí ale není jen o pohybu, ale hlavně je to o jídelníčku a celkově zdravém životním stylu - no a s tím já pořád bojuji.

Další důvod, proč se každé ráno vykopat z postele, je moje psychika. Nevěřila bych tomu, ale každé ranní proběhnutí, protáhnutí, pobyt na čerstvém venkovském vzduchu mi uklidní mysl. Pustím si písničky (mnoho z nich mne vyhecuje k nadlidským výkonům) a nasávám okolní vzduch. Nejde vlastně na nic moc myslet, takže je to osvobozující. Je to nádherný pocit, když cítíte, jak vám pracují svaly v těle, cítíte se neskutečně živí!

A potom, když přijdete domů a z vás odkapává pot... Je to neuvěřitelně slastný pocit, že makáte. A sprcha... Sprcha po fyzicky náročné aktivitě, studená sprcha, je něco jako orgasmus.


Těžká otázka, přímo zapeklitá! Asi bychom si před běháním něco přečíst měli. Ale ne o aktu samotném, spíše jako o přípravě a jídle. Není to totiž tak samozřejmé a jednoduché, jak se zdá.

Pokud se při běhu/pohybu cítíte spokojeni a jste sluníčkoví, zhubnete. Asi ne, když budete úplné lemry, ale pokud budete ve svém tělíčku cítit spokojený, šťastný pocit (a budete se správně sravovat a dost pít), tak se vám podaří si tělíčko zpevnit.

Já v Holandsku porušovala všechna doporučení a trenéři by mne za to zabili, zhubla jsem 15 kg za 5 měsíců. Jak? Prostě jsem se hýbala a nejdla jsem úplné shit potraviny. Ani jsem nejedla pravidelně, přecpávala jsem se (dokonce i na noc a to chipsama... až tak moc ošklivá holčička jsem byla). Podařilo se mi z 85 kg bez větších obtíží svoji váhu ustálit na 70 kg a váha by šla dolů dál, kdybych se nemusela vrátit do stresuplného prostředí v Brně a nezačala jíst shitoidní potraviny.

Neříkám, že to byl nejzdravější způsob, jakým jsem zhubla (nesnídala jsem a nalačno běhala ...), ale nikdy jsem si nehlídala tep, nepočítala kalorie, nic. Prostě jsem ve volném čase věnovala péči tělu a pohybu. A teď to dělám zase. Jím kvalitně a pravidelně, nepřecpávám se na noc a snažím se dost pít. Před běháním si dám půl sklenice džusu a jakmile přijdu, po studené sprše na masážní mód, si dám ovesnou kašičku, čaj a kávu (místo čaje mám někdy jen vodu). O jídle a běhání (kdy si ho dát, jak dlouho před či po, kolik,...) jsem se bavila s kulturistama a ti víceméně nic proti mému stylu neměli. Netvářili se nadšeně, ale ani nic extra nenamítali. Takže rady si číst, ale k srdci si brát jen ty od živých lidí, se kterými mluvíte a kteří vás znají a mohou posoudit váš stav :)

A když už píši článek o běhaní, dovolím si projevit svoji nemalou radost ze zaplacené registrace na Rainbow Run v Brně! Sice jde o běh na 5 km, ale já jej určitě nepoběžím - účastním se totiž se svojí čtyřletou rozkošnou sestřičkou! Těším se jako malé dítě na Vánoce (stále věřící v Ježíška!).


 


Komentáře

1 Poppy Poppy | Web | 13. července 2015 v 11:16 | Reagovat

Jako bys mi mluvila z duše :D Já jsem teda ještě větší začátečník - jsem pořád u toho přemlouvání "tak dneska půjdu" a ono nic. Máš pravdu, že to odhodlání je nejhorší. Pořád cítím, že jsem jakoby na té hraně, kdy po jejím překročení se do toho člověk opravdu dá, ale právě se mi ji nedaří překročit. No, třeba ještě dozraju :)
A na tom rainbow runu se nejspíš potkáme! :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 13. července 2015 v 11:19 | Reagovat

[1]: Skvělé! Bude tam nejspíše i moje máma a přítel :) Jinak jako já už asi třetí týden poctivě chodím - teda někdy ne, protože jsem trubka a nepropíchnu si puchýř na noze od žabek nebo tak. Ale většinou se mi to daří a dokonce vstanu už i před budíkem :)

3 Akim Akim | E-mail | Web | 13. července 2015 v 12:30 | Reagovat

Také miluji sport, jak ten kolektivní (sex), tak ten individuální (onanie). :-P A ani se u toho tak nenaběhám. :-D  :-D  :-D

4 Jana Jana | E-mail | Web | 13. července 2015 v 12:52 | Reagovat

[3]: Ty ten sex nacpeš všude... :-D  :-D  :-D

5 Akim Akim | E-mail | Web | 13. července 2015 v 12:58 | Reagovat

[4]: Jop, mě to zkrátka baví. :-P  :D

6 userka userka | E-mail | Web | 13. července 2015 v 18:54 | Reagovat

Kolik vlastně měříš, Jani? Jestli ti nevadí, že se ptám.

[3]: :D

7 Jana Jana | E-mail | Web | 13. července 2015 v 18:55 | Reagovat

[6]: 173 - 175 cmc, a ano, dost často a zle zaměňuji pojmy hubnutí a zpevnění :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama