Zvěrolékaři

15. července 2015 v 15:00 | Jana |  Závislosti
Nedá mi to. Musím se s vámi podělit o další svoji závislost.


Vypadá to, že jsem ujeta na veterináře? Když jsem sama veterinu studovala (než došlo ke konci světa a přísunu peněz od rodičů), mohla jsem se veterinářů nabažit ... Ne ne, o veterinářích, které navštěvuji, to článek nebude. Ten už tu byl.

Tento článek chci věnova panu Herriotovi především. Jistě každý z vás někdy slyšel nebo zahlídl jeho knihu s názvem Zvěrolékař ... (místo teček si domyslete - mezi nebem a zemí, v chomoutu, a kočičí příběhy, ...).


Tento autor mne oslovil už jako malou cácorku. Jeho knihy měla maminka v knihovně. Žili jsme na statku, ve 4 letech jsem dostala prvního poníka, takže se dalo předpokládat, že po této knize sáhnu. Knihu Zvěrolékař mezi nebem a zemí jsem si zamilovala. Do teď si pamatuji, že to byla moje první kniha od Herriota a neskutečně moc mne oslovila.

Jsem holt stará škola a líbí se mi, když je manželka doma a stará se o rodinu. Taktéž k mým zažitým standardům vždy patřil veterinář za zvířaty dojíždějící. Asi těžko totiž někam poveze polomrtvou kravku či koníka se zlomenou nožkou. Tedy k mému životu celých 15 let života patřilo, že maminka je doma a veterinář jezdí k nám, ne my k němu. Proto jsem na veterině chtěla zaměření na velká zvířata. Jop, fascinuje mne strkat kravám ruku do p*dele.

Pan božský mne několikrát přesvědčil o tom, že zvířata jsou inteligetní stvoření a mají duši a rozumí mi. Proto se stane, že tak jak u mnoha knih nebrečím, u jeho (a ostatní zvěrolékařů vlastně také) příběhů brečím jako malá želva! Dokonce ono povídání o kočkách mne tak ničilo, že jsem tu knížku dlouho přečíst nemohla!

Zanedlouho po božském panu Herriotovi jsem objevila knihy jistého přírodovědce jménem Gerald Durrel. Dámy a pánové, pokud jsem kdy chtěla do Akfriky, jeho knihy mne do ní přímo hnaly! Ne, že by psal jen o Africe, ale psal o divočině. Také až s jeho knihami mne napadlo, že bych mohla léčit zvířátka v ZOO, ale popravdě, tam je plno zootechniků a všech dalších namyšlených lidí, nějakou poblázněnou holku tam nepotřebují (byť by se jí podařilo veterinu dostudovat a svoji práci by zajisté milovala a dýchala by pro ni).


Po těchto dvou velikánech, kteří mi lili sny a naděje do hlay - chtěla jsem být jako oni, přišli i jiní, ale už mne tolik neovlivnili. Například Grant Kendal. Takový moc fajn milý pisálek. Dalším z řady zvěrolékařů a přírodovědců je třeba Jeff Wells. Opět fajn počtení. Oba dva pánové veterinář jsou, popisujé své pacienty a příhody s nimi skvěle, ale nejsou to Herriotové... Kdo zná, pozná rozdíl.


Posledním autorem zvěrolékařem, který se mi teď vybavuje a který mi leží na stole, je Luke Gamble. Popravdě jeho knihu mám v ruce poprvé. Již jsem o něm slyšela v zahraničí, zda-li byly jeho seriály i v ČR vůbec netuším, každopádně je to tak trochu jiná kategorie mi přijde. Tento pán je doslova hyperaktivní. Dělá toho tolik! Na dovolenou sice jezdí, ale i na ní zachraňuje zvířata! Do toho si sem tam zaběhne triatlon a má ženu a tři děti. A je to veterinář! Uvidíme, jak se mi budou líbit jeho knihy - zatím mám Zvěrolékař a spol. ( The vet: My wild and wonderful friends).


Knížku jsem si koupila v českém znění, v originále by mohla být také zajímavá. Pokud se mi bude líbit (a věřím, že bude), chtěla bych druhou jeho knihu - více o divočině - The Vet: The Big Wild World.

Proč mám tyto knižní drahoušky v sekci závislostí? Patří totiž do mého seznamu snů - jednou bych chtěla mít minimálně od prvních dvou autorů všechny jejich dostupné publikace! Tak, jak někteří sbírají Dicka Francise (teď i Felixe Francise), tak já bych chtěla mít Herriota a Durrella. Francise miluju také, ale k té veterině mám jaksi blíže než k dostihovému sportu. Nikdy mne nelákalo léčit jen koně, přestože tato stvoření více než miluji. Chtěla jsem léčit velká zvířata, pomáhat větším živočichům, než jsem já sama.

Moje závislost na zvěrolékařských knihách skončí, až se budou hezky vyjímat v knihovně všechny, které chci - které samozřejmě přečtu!!! Od chvíle, kdy jsem se naučila číst, hltám knihy ve velkém. Přiznávám, že v posední době dost hltám i blogy a texty o pratikách, které mne zajímají v partnerském životě. Ale od malé holčičky si pamatuji, že mne braly Herriotovy knihy a nutila jsem mámu, aby mi aspoň předčítala.

Mít všechny ty knihy je pro mne takové malé uspokojeníčko dušičky. Už jako v malé holce ve mně všichni viděli veterinářku a já si moc moc moc přála se jí stát. Když budu mít kolem sebe knihy o řemesle, pro které bych dýchala, věřím tomu, že v koutku dušičky si sen o veterině tak trochu splním :)

Takovou malou odnoží od zvěrolékařských knih jsou knihy kočičí. Nevím, co mne to popadlo, ale s příchodem Summer nevynechám jedinou příležitost, kdy mám peníze navíc, abych si nekoupila nějakou knihu o kočkách. O kočičím chování, o sravě, o povahách, ... Nechávám si předplácet časopis Naše kočky (od bráchy to mám jako vánoční a narozeninový dárek - roční předplatné) a doslova hltám informace. Jasně, stejně při jakémkoliv problému prvně volám mamce, co mám vlastně dělat (ono hned valit k veterináři, když mají kočky 9 životů by mne=mého přítele stálo majlant...) a zda mám začít hysterčit. Máme většinou v klidu něco odvykládá, já usoudím, že když budu já v klidu, tak nic nepokazím a kočka se dá do cajku.

 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 15. července 2015 v 15:12 | Reagovat

Poslední kniha o zvířátkách, kterou jsem četl, byla publikace Kuřátko Píp. Tuze náročné čtení. :-D  :-D  :-D

2 Plague Plague | 15. července 2015 v 15:36 | Reagovat

Fakt nenápadná ta poslední věta v článku :P

3 Jana Jana | E-mail | Web | 15. července 2015 v 15:38 | Reagovat

[1]: :-D  :-D  :-D

[2]: tento blog nectes jen ty, ale i jiní lidé, kteří mne rouciluji :)

4 userka userka | E-mail | Web | 15. července 2015 v 19:39 | Reagovat

Od Durrella jsem nedávno četla Mluvící balík, to bylo pěkný ;) Jeho láska ke zvířatům je z toho znát.
Kdyby sis vzpomněla, dej mi pak vědět, jakej byl ten Gambleovo Zvěrolékař a spol. ;)
"Mít všechny ty knihy je pro mne takové malé uspokojeníčko dušičky." ... tohle můžu podepsat a klidně bych vyhodila to slůvko "ty" :D Dneska jsem si zrovna přinesla šest knížek :D
Uff, ještě že jsem se omluvila, jinak by ses mi docela prodražila :D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 15. července 2015 v 21:59 | Reagovat

[4]: On i jeho žena píší úplně neuvěřitelně poutavě a s láskou. Určitě o tom napíšu, ale už po první kapitole, kdy jsem dostávala záchvaty smíchu a pláče, můžu řící, že to je fajn počtení. Je to o jeho začátcích, takové frajírkovské mnohdy. Ale zase to umí prostě jen veterináři, no :D

6 Jana Jana | E-mail | Web | 15. července 2015 v 22:31 | Reagovat

[2]: Mimo to, Francise si půjčuji od vašich přece!

7 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 16. července 2015 v 9:52 | Reagovat

[3]: Taky tě rozčiluju? Já sama sebe hrozně :-D

8 Jana Jana | E-mail | Web | 16. července 2015 v 10:59 | Reagovat

[7]: Já jsem nevěděla, co mu odepsat :D protože mi to přišlo jako hezký závěr, že existují lidi, které kniha jako dárek (v jeho případě úplatek) neurazí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama