Hrabání se v minulosti ... Aneb tento článek patří tobě, má lásko

9. srpna 2015 v 23:59 | Jana |  Dumám
Konečně je to za mnou - ex-přítel mi přivezl zbytek mých věcí. Již k němu do domu nikdy v životě nemusím …

*Celý článek je provázen výtažky z mého deníku … Krom toho posledního, ten je dnešní :)

Tohle jsem si říkala, když mi vyložil krabice před domem a odjel. Prvotní pocit byl obrovsky ulevující. Bedny jsme s mým současný a životně důležitým mužem odnosili do mého pokoje a já začala zjišťovat, co mi z knih zbylo - které jsou opravdu moje, které moje nejsou a které mi chybí …

V jedné z beden jsem našla černý deníček, který jsem si psala v Holandsku. A který velice detailně vystihuje moje pocity, myšlenkové pochody a vše, co souviselo s ex-přítelovým = kamarádovým přiznáním, že je gay, posléze transsexuál. Také jsem nezapomněla poznamenávat své pocity, jak jsem si prošla psychickým kolapsem a mapuje i pocity kamaráda, když se převlékl, nalíčil a šel ven, mezi lidi.



Včera jsem nad těmi několika desítkami stránek strávila poměrně dost času. Střídal se hysterický smích, pláč a výčitky svědomí. Musím říct, že mi to nejspíše pomohlo. Takto zpětně jsem se podívala, co se dělo půl roku po 28. 2. 2013. Jsou tam zachyceny všechny mé úvahy a pocity jak negativní, tak pozitivní, tak ale i destruktivní, nenávistné, milující, zoufalé, doufající, … Krásný náhled do mojí hlavy.



Tento zpětný pohled mi ukázal, že jsem z toho venku. Vážně mne tato skutečnost kamarádovy osobnosti netrápí. Buď jsem si akceptovala a přerostla, nebo ji ignoruji, neboť se mne už netýká. Co se s kamarádem děje teď, to se mi nelíbí, ale jeho to vede ke spokojenému životu. Celé jeho přiznání atd. Mne sice hodně složilo na lopatky, ale teď aktuálně mne to vůbec netrápí. Možná z toho mám dnešní destruktivní náladu a přepínám z rozumné Jany na semetriku, jak říká přítel, ale taktéž to může být tím, že jsem včera trávila den s mojí sestrou, s bráchou a cca hodinu či dvě s mámou …


Bylo strašně zvláštní číst si svůj deník. Bylo to hrozivě smutní, naléhavé a intenzivní. Nechápu, proč jsem nevyhledala pomoc. Proč jsem se já snažila pomoci kamarádovi, ale sama o sebe jsem nepečovala. V tu dobu jsem už dost intenzivně hulila, tedy jsem i psychické složení se vzala relativně dobře. Což byla asi jediná záchrana.



Celé čtení mne přivedlo na jednu myšlenku - kdybych tak měla zmapovány i pocity, jak jsem se cítila při rozvodu rodičů, stěhování se 250 km daleko od místa, kde jsem se cítila doma a kde jsem měla přátele a koně - dokázala bych se s tím vyrovnat jako s faktem, že jsem žila s gayem, že vlastně ten chlap chce být žena (ale stále je muž, proto píšu, že je gay) a že jsem kývla na žádost o ruku od tohoto člověka? Možná není otázka, zda bych to dokázala, ale chtěla bych? Nevím, proč se jako klíště držím své krásné a bohaté minulosti (na zážitky a pocity, finančně nic moc) a nechám se tím ničit. A nebo to bylo jen zasazení semínka mých úzkostných stavů a finální rána přišla s přestupem na veterinu, vkročením do dospělého života, kdy jsem se z ničeho nic najednou začala živit sama a na nic jsem neměla a jedla jen polévky ze sáčku a párky? Tedy ze semínka úzkostí vzniklého rozvodem rodičů se vyvinuly deprese spojené s těhotenstvím mé maminky, která neměla zajištěné dvě současné děti a pořídila si třetí?



Zpátky k myšlence - dokázala bych se svými úzkostnými stavy a depresí srovnat lépe, kdybych měla zmapováno i období dospívání? Někdy přemýšlím nad tím, že někoho poprosím, aby mne zhypnotizoval a odblokoval tyhle všechny zlé vzpomínky. Ne vzpomínky, ty potřebuji. Spíše moje postoje k nim, abych se naučila vnímat i neúspěšné životní situace a smířila se s nimi.


Vlastně nevím, s čím chci pomoci. Jediné, co vím, že chci zpět kontrolu nad svou hlavou, nad projevy svých emocí a chci se zase usmívat a těšit se. Je fakt, že co jsem dostala silnější dávku AD, tak mívám pocity štěstí a těším se na budoucnost. Nevnímám vše úplně černě - jako by někdo oddělat úplně to nejvíce tmavé sklíčko na brýlích a nechal jen šedé. Pořád to není ono. Navíc každý růžový den je pronásledován dnem extrémně opačným. A právě takový den měl dnes možnost se mnou prožít můj přítel. Tedy tento článek tak nějak chci věnovat právě jemu - mému příteli, u kterého žiji a kterého miluji. Je to člověk s nervíčkama ze zlata! Možná z platiny. Protože zvládna všechny moje výbuchy a změny nálad … Extrémně moc si jej proto vážím, stoupl v mých očích na nejvyšší možnou úroveň a jako člověk je pro mne nedocenitelnou osobností! Je úžasný! Náš životní styl sice velí natřískat mi, při každém takovém excesu, ale on jakoby dokázal potlačit sám sebe a místo toho mne obejme a nechá mne vybrečet se na jeho rameni. Je to skvělý pocit, že konečně někdo pečuje o mne. Jak říkal doktor, teď mu věřím - hlava zjistila, že už je v bezpečí a vypnula obrané mechanismy - takže se deprese projevily na plné čáře a donutily mne a mé okolí s tím něco dělat. Ještě před rokem jsem já musela být ta silná a zodpovědná, co byla jako nosná zeď v domě a dnes … Dnes se stavím z trosky zpět do podoby silné ženy s úsměvem na rtech. Ani nevíte, jak mne ničí, když koukám na své fotky, na kterých se usmívám… I přítel si všiml, že se hodně málo směji. A to se s ním cítím opravdu šťastná a svá. Až v úterý jsem zjistila, že se na budoucnost s ním vážně těším! Dokázala jsem si ten pocit užít!



Znovu se sice opakuji, ale jsem ti neskutečně vděčná, pane a miláčku, že jsi dneska dokázal to, na co by jiný neměl nervy, náladu a myslím si, že při jedné části rozhovoru ani sílu.


 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 12:01 | Reagovat

Dokonalý článek a hodně otevřený. Je velmi smutné, že naše okolí nám často zamezuje projevovat se skutečně tak, jací opravdu jsme. Narodit se jako transsexuál musí být peklo, obdivuji lidi, které to zvládají ze ctí. I na tebe jsem hrdý za to, že jsi dokázala uchopit svůj život a vložit jej do náruče toho pravého. ;-)  :-)  :-)  :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 18:06 | Reagovat

Jo, lidé to mají složité už jen jako gayové a ještě k tomu, když se cítí lépe v ženských šatech a s makeupe (ne kvůli sexuálnímu potěšení). Za náruč toho pravého jsem šťastná taky, neboť bez ní bych zůstala na úplném dně si myslím :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama