Jsem nevyspaná a fantazíruji ...

26. srpna 2015 v 20:00 | Jana |  Dumám
Za nevyspání může můj princ, který nenávidí jméno Filip a mne nabaví ho dál zlobit, protože jsem unavená, jak v noci nespím kvůli hluku. A za fantazírování může TT a hlavně jedna slečna Cinereo.




Všichni píšou o lásce, o milování se navzájem, jaký je v tom rozdíl. Ona píše o tom, co asi zrovna prožívá. A tak chtě nechtě mne donutila vzpomenout na minulý rok, na srpen, zhruba tuto dobu a aniž by chtěla, vrátila mi pocity, které jsem na táboře prožívala.

Zbožňuji práci s dětmi, nikdo se netváří krásněji než dítko, kterému uděláte radost, které s vámi něco dokáže, kterému se něco povede, … Vždycky mne práce se zvířaty či dětmi uklidňovala a dávala mi jakýsi pocit sebenalezení.

Proto jsem odjela na tábor jako vedoucí k mini dětem (5 - 7 let). Ale že tam zažiji svoji první prázdninovou lásku, to jsem nečekala. V té době jsem byla volná jako pták a tedy se spřátelila s jedním praktikantem, se kterým nám to neklapalo a spíše se mu líbilo s jinou vedoucí. Nu což. Jenže tam byl i jeho nejlepší kamarád, který mi byl moc sympatický, se kterým jsem ráda trávila čas a přestože mne přitahoval, nechtěla jsem to naše přátelství pokazit. On se evidentně také o nic nesnažil, i když když teď vím, jak to dopadlo, tak bůh ví. Byl o 5 let mladší a projevy dnešní mládeže jsou mi jedna velká neznámá.

Proč jsem to vyhodnotila jako prázdninovou lásku? Protože pokaždé, když se kouknu na pohlednici s táborovou osadou, která mi visí vedle notebooku, zachvěji se sladkou vzpomínkou. Začalo to nenápadně. Potřeboval opustit chatku a tak se nastěhoval ke mně do pokoje. Byl mladší a takové ucho, tedy jsem to pojala tak, že se o něj starám. Nosila jsem mu snídaně a kafíčka, chodili jsme spolu kouřit. Kouřil balené cigarety a tak od nějaké doby začal rovnou balit dvě (pro mne tu druhou, kdyby to někomu nedošlo). Začali jsme spolu trávit i nějaký ten čas, párkrát spolu seděli na lavičce na pivě po pracovní době. Stále mi nic nedocházelo. Jednou se o něco pokusil a já si uvědomila, že mne vážně přitahuje, že musí být fajn v posteli, že … No upřímně jsem mu řekla, že bych se s ním ráda vyspala, že mne přitahuje, ale že se mi líbí, jací jsme přátelé a ráda bych to v této rovině nechala. Tu noc jsem dostala krásný polibek na dobrou noc a ovládat se bylo těžší a těžší.


Stále jsem mu prala, nosila snídaně a chodila si zakouřit. Jenže najednou jsem snídaně a kafíčko dostávala i já. Najednou jsem dostala ostružiny ještě s kapičkami rosy. Dostávala jsem pusinky na dobrou noc (po kterých blázním a bez kterých se mi zle usíná, proto mi ji dává i sestra :D)… Když šel spát ke své vedoucí (nebyl to můj praktikant, ale jiné vedoucí, já praktikanta neměla), bylo mi po něm smutno, ale zabavila jsem se filmem nebo prací nad materiály na další den …

A pak tábor skončil, děti odjely a vedoucí měli volný den jen pro sebe … A vytáhli jsme na pláž. Protože jsme byli huliči a děti nebyly, pronajali jsem si šlapadlo a hezky uprostřed rybníčku hulili. A pak se i líbali a poslouchali muziku (Maverick Sabre - I need) a já byla tak nějak najednou šťastná. Takový pocit byl nový. Hráli jsme pak i volejbal a já poskakovala jako heliový balónek, kouřili jsme na molu a popíjeli pivko. Bylo to skvělé mít toho člověka blízko u sebe, sem tam se jej nenápadně dotknout, usmát se, …

Další ráno mne probudil po noční hlídce, zavedl do kuchyně, já se posadila na linku a on mne krmil horkými ostružinami s cukrem a obličej měl tam blízko, že jsem cítila jeho dech … Koukala jsem mu přímo do očí … A usmívala se jako sluníčko … Drželi jsme spolu hrníček s kávičkou a usmívali se na sebe …



Na tábory patří táborák, že? Protože jsme už nehlídali žádné děti, pojali jsme to jako rozlučku s táborem a všichni vedoucí a praktikanti jsme pili a povídali si a bylo nám všem dobře. A já cítila zvláštní pocit, že tohle všechno krásné zítra skončí. Jako když jste na dovolené, nechutně si to užíváte a zítra musíte jet domů … Bylo to tou romantikou a hvězdným nebem? Alkoholem? Věnovali jsme se sobě celou noc, co jsme byli v posteli.

Usmívám se jako debil ještě po roce, když si na to vzpomenu. Nejsme přátelé na FB, nepíšeme si textovky, nevoláme si. Nevím o něm už vůbec nic. Jedno vím ale jistě. Byla to moje první (a poslední) letní prázdninová láska a byla naprosto dokonale skvělá! Celou dobu jsem měla chuť nadnášet se jako balonek, usmívala jsem se jako sluníčko a zářila jsem! Nic mne netrápilo, neřešila jsem normální všední život a plnými doušky nasávala letní, teplou, atmosféru plnou kamarádství a … jestli někdo dokážete doplnit ten pocit, napište mi jej do komentáře, protože já ho vyjádřit nedokážu. Já se teď usmívám jak blbeček a asi půjdu spát :D



PS: Tohoto praktikanta, krásného mladíka, chtěly snad všechny vedoucí na táboře, byl to kamarád praktikanta, se kterým jsem si nerozuměla. Ano, moc se mi líbil, ale kdyby se sám neodhodlal k intimnostem, asi si na něj uchovám bezintimní vzpomínku, protože pro mne měl větší hodnotu jako kamarád než jako milenec (to až potom, až jsem zjistila, že si rozumíme i jinak…). Ano, fantazírovala jsem celý měsíc, jaký asi je i intimně, ale pořád jsem se držela na uzdě, protože to byl můj mladší kámoš, o kterého jsem se starala. Jsem ráda, že ten krok udělal. Ráda na něj vzpomínám :)

 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 20:45 | Reagovat

Krásně si popsala ten pocit objevování a ochutnávání jeden druhého. Tyhle lásky na "dobu určitou" mají obrovské kouzlo v tom, že člověk tak nějak podvědomě odbourává veškeré negativní věci, byť to jsou jen maličkosti a v podstatě si užívá ten opojný živý sen, ve kterém se zčistajasna zrodil. Je to takové svobodnější a snad i voňavější, protože si to chce člověk užít maximálně. Ano, to jsou ty vzpomínky u kterých se člověk samovolně usmívá, když si na ně vzpomene, třeba i když mu není dvakrát do skoku. ;-)  :-)  :-)  :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 21:49 | Reagovat

[1]: Takové krásné teplo se mi rozlije po těle, vzpomínka na mládí, jaké to bylo všechno jednoduché a právě díky oné omezenosti intenzivní a pozitivní :)

3 Bett Bett | E-mail | 27. srpna 2015 v 10:48 | Reagovat

Nojo, koukám, že to chodí na všech táborech asi stejně, taky jsem párkrát byla za praktikantku... :-)
Krásně jsi to popsala, máš fakt dar slova...

4 Jana Jana | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 11:09 | Reagovat

[3]: Ale asi to většinou chodí naopak, ne? I když jak to bylo tady, kdo dostal koho, bůh ví :)

5 Bett Bett | E-mail | 27. srpna 2015 v 11:17 | Reagovat

[4]: Myslela jsem to spíš obecně, že na táborech to vždycky fajruje mezi vedoucími i praktikanty...krátkodobá letní vzplanutí... Někdy se to může přerodit i v dlouhodobý vztah, což se mi vlastně taky stalo. Ale skončilo to blbě. Asi jsem to měla utnout dřív...

6 Bett Bett | E-mail | 27. srpna 2015 v 11:19 | Reagovat

Jo a vlsatně byla jsem i svědkem pletek mezi vedoucími a nejstaršími dívkami... Bylo to na hranici zákona, ha haha... Vím, že jeden takový si pak fakt počkal, až ta patnáctiletá dospěje a dostuduje, chodili spolu a nakonec se vzali...založili rodinu...Ale jestli jsou spolu i teď, to už nevím...

7 Jana Jana | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 11:22 | Reagovat

[6]: To mi připomíná dívčí román od Lenky Lancszové nebo jak se jmenovala... to jsem kdysi dávno dávno milovala... Něco s blížencema to bylo. Nádherné :)

8 pavel pavel | Web | 27. srpna 2015 v 18:47 | Reagovat

S dětmi, i když často zlobí, je jen radost. :-)

9 Marsi Marsi | Web | 28. srpna 2015 v 11:20 | Reagovat

Super článek, skvěle se to četlo :) ....Musel to být opravdu skvělý tábor ;)

10 Jana Jana | Web | 28. srpna 2015 v 12:46 | Reagovat

Takové vzpomínky jsou nejmilejší :-) A zůstávají s námi po celý život :-)

11 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 14:45 | Reagovat

Jo jo, táborové lásky... Krátké ale úžasné :))

12 Verča.. Verča.. | Web | 28. srpna 2015 v 17:38 | Reagovat

Jak zpívá můj oblíbený zpěvák Pavol Habera:
"Krátke lásky sú tie najdlhšie
Nikto nikdy ešte pred nimi neušiel
Krátke lásky sa viac nemenia
Napíšu ti zbohom a donevidenia"

Takové vzpomínky jsou nádherné, ale zároveň smutné, když se nad tím člověk hluboce zamyslí.

13 Jana Jana | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 22:48 | Reagovat

[8]: Děti jsou radost, to jo, pokud nejsou moje a dvojčata :D

[9]: No lidi byli fajn, bylo to fajn, ale skvělé nee :)

[10]: Jo, jsem ráda, že jsem to zažila :)

[11]: Přesně, krátké a úžasné :) Takové mladistvé :)

[12]: Copak je na tom smutného? Já jsem vždycky úsměvem úplně mimo, když na ten pohled koukám :)

14 Radka Radka | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:23 | Reagovat

Zážitky, které umí i po takové době navodit příjemný (či dokonce nepopsatelný) pocit, mají velkou hodnotu :-)

15 Jana Jana | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 23:25 | Reagovat

[14]: Je fakt, že asi nejsilněji vzpomínám na právě tohle, i když jsem tam měla děti, po kterých je mi smutno :) Ale ta hodnota, co mi dal tento mladík, to, že mi splnil takové ty dívčí sny, to se musí nechat :)

16 Iris Iris | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 17:51 | Reagovat

Když je to poprvé, člověk na to prostě zapomenout nemůže, to je vždycky nejsilnější :-)

17 Jana Jana | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 20:29 | Reagovat

[16]: Kéž by to tak bylo i s prvním sexuálním zážitkem :/

18 Valerie Valerie | E-mail | Web | 28. února 2017 v 17:01 | Reagovat

Vyzkoušejte tábory s CK Sindibád:
http://www.sindibad.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama