Mám potřebu si něco kompenzovat ...

17. srpna 2015 v 8:06 | Jana |  Dumám
Jak jsem psala na červeném blogu, mám teď jisté potřeby a tak nějak se plácám v tom, že v tom nemám jasno :)

Jsem šťastná. Mám vše, co by jen žena mohla chtít. Ale mám taky nehoráznou potřebu svého prince stále obletovat, pusinkovat, nechávat ho vyhrát ve hrách, ptát se ho, zda chce něco k pití, … Jistě to souvisí s mimozemskou civilizací usídlenou v krabici vedle mojí židle, která se naučí nosit ponožky, aby tolik neklapala, když jde/běží po chodbě.

Jako mávnutím kouzelného proutku jsem už v pátek procitla a rozlepila oči. A to podotýkám, že mimozemšťan jistý nebyl! Ba naopak!

Klidně se mi teď všichni smějte, ale já svého prince vidím opravdu jako prince! Tak trošku jako poloboha. Což je pro něj nejspíš moc složité a náročné, protože jsem dost kritický spratek (kritický je moje, spratek jeho). Mohlo by ho těšit, že tím, jaký je, mne motivuje a tak nějak žene k něčemu lepšímu v mně samotné. Což přiznávám u životního partnera potřebuji. Jakmile by zmizela ta část osobnosti, která mne rozčiluje a žene kupředu, bylo by zle. Potřebuji, aby partner byl schopný a inteligentní. Aby uměl rozhodnout téměř v jakékoliv situaci, byl zodpovědný a důsledný, i když kolem sebe kopu jako topící se kobylka. Nevadí mi výbuchy nálad, sice při nich mnohdy dostanu tak trochu strach a objeví se znovu respekt vůči jeho osobě, ale to je na mne čas od času potřeba. Protože když hodně prudím a on zařve, …


Našla jsem si k sobě prince, který ke mně dokonale pasuje. A v pátek jsem najednou zase viděla, jak je úžasný. Dokázala jsem mu říci, proč mám ráda jeho oči, proč mu tak často olíbávám (pusinkuji) obličej (hlavně lícní kosti a bradu), proč jej ráda hladím ve vlasech, proč mu pusinkuji ramena a paže a ruce … Proč mám tak ráda položenou hlavu na jeho hrudníku, proč mi nevadí, že má bříško jako v 8. měsíci těhotenství, co se mi líbí na jeho nohou (to jsem si už připadala jako úchyl, ale má je fakt dost dobré!) a jak má dokonalé řasy bez použití řasenky či jiných zkrášlovadel.


Už od pátku, kdy jsem byla hodně smutná, protože jedna paní reagovala dosti divně, tak jako nestandardně, jsem si uvědomila, že můj princ je můj poklad. Summer se mu téměř vyrovnává a Vader je v těsném závěsu! Už v pátek jsem měla potřebu si k němu sednout a jen se tulit. Nebo na něj jen zamilovaně hledět (moje oblíbená činnost ráno, když ještě spí). A včera tahle moje mánie nabrala takový směr, že chci, aby mi pomohl pochopit některé články. Jakože si sedneme a on mi pomůže přeložit věci, kterým ne úplně rozumím, nebo si nedokážu najít řádný český ekvivalent, abych opravdu porozuměla textu. Dokonce jsem jej požádala, aby mi stáhl do PC hru, kterou mi už půl roku cpe a tlačí, abychom si měli o čem povídat. Já to udělala jednak kvůli tomu, že mne hra zajímá, neboť se těším, jak budu Darth Vader. Dále proto, že chci ukázat svému princi, že i přesto, že už se cítím zdravá a je mi lépe, jej stále potřebuji. Určitě jej budu hodně otravovat a žádat o radu, úplně se bojím, že něco triviálního nebudu chápat nebo zle přeložím... Nejlepší by bylo, kdyby si sedl ke mně, až budu hrát a pomáhal mi. Já tak hrozně ráda hrála hry s bráškou - on hrál, já koukala a on mi vysvětloval, co a jak. Ale zase to by jej nebavilo a nudil by se a nemohl by hrát své hry.



Dále mám potřebu být v jeho blízkosti a sdílet s ním nějaký zájem - z ničeho nic mne popadla touha jet do muzea či si jít sednout do čajovny a povídat si či se vzdělávat (v muzeu). Moc ráda poslouchám jeho hlas, který mne na jednu stranu uklidňuje, jako sloní sedativa, a na stranu druhou probouzí v mém lůnu rozkoš dosud nepoznanou.

Co jsem dostala mimozemšťana, neskutečně jsem se uklidnila, což na sobě dokážu pozorovat sama. Najednou se cítím potřebná a tak nějak potřebuji existovat. Nevím, jak to popsat. Ráno se probudím a vstanu. Neřešení, že bude lepší, když tady splynu s povlečením či se vsáknu do matrace, protože kočky si vystačí samy a já chci jen cítit teplo partnerova těla. A umřít. Když si to tak uvědomím, můj život dostal nový impulz. Hodně jsem asi přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdybych nebyla. Když teď ráno doopravdy vstávám, těším se zpět za princem do postele, až jej budu budit. S úsměvem na rtech jej budu pusinkovat, až se převalí na druhý bok a bude se zakrývat peřinou. Teď se trošku modlím, abych neměla maniodepresivní poruchu, neboť tohle je těžce manická fáze :D Snad za to může dost mimozemšťan. Jak jsem to měla před tím s ranním vstáváním? Tak trochu jsem šla zpět do postele jako na popravu. Co zase bude princ chtít a že bude mít dobrou náladu a já ne. Mám neskutečnou chuť mu nosit věci jako pejsek, mám chuť mu připravit snídani do postele (kéž by snídal a kéž by vůbec jedl v posteli :D).



Miluji jej a to po celou dobu. Na mém citu vůči němu se nic nezměnilo, krom toho, že snad pořád roste a roste a roste … Dokonce mám radost sama ze sebe, že v obchodě se před pokladnami zastavím a nechám jej vybrat. Uvědomuji si, že se učím a chci mu takovýmito drobnostmi dělat jen radost. Dokonce jsem přestala mít chuť jen tak z rebelie na vše odpovídat ne, ale prvně se zamyslet a potom až něco říkat. Zatím to v reálu ještě úplně neproběhlo, ale já cítím tu potřebu.

Jsem jako héliový balonek a vznáším se. Najednou chci vzít truhlík z okna a ostříhat všechny odkvetlé kvítky, aby květina mohla dál kvést. Včera jsem seděla hodinu na zahradě, v trávě, kolem mne byl mimozemšťan a kočky (a víno) a já jsem dýchala z plných plic, nechávala si projít vzduch nosem a usmívala se. Bylo mi překrásně. Tedy ne úplně - byla jsem chlupatá/zarostlá a nemohla se oholit (princ hrál čtyřhodinovou hru a já jej nechtěla rušit sprchou).


Včerejšek byl dokonalý. Klidný, pohodový a já se cítila jako v rodině. Dneska uvidíme, zda celá ta moc, která nade mnou teď drží ochrannou ruku funguje i venku, mezi lidmi. A mám hned ztížené podmínky - prší a nejde jít do parku, kde mimozemšťané rádi tráví svůj čas :) I když po včerejším fiasku mimo zdi obydlí, nevím nevím, co to mám za spešl druh :D

 


Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 18:23 | Reagovat

Neber to prosím nějak zle, ale neleze někdy tvému příteli ta tvoje zamilovanost (neřku-li přímo adorace) a její velmi časté a neskrývané dávání najevo na nervy? :) Já bych to třeba upřímně nezvládal...

2 Jana Jana | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 18:30 | Reagovat

[1]: Třeba ti tu odpoví sám... Ale soudě dle reakce na mimozemšťana si myslím, že mu to tak trochu vyhovuje ... Ale do hlavy mu nevidím, tak nevím.

3 Plague Plague | 17. srpna 2015 v 19:19 | Reagovat

[1]: jednak se mi to libi a druhak to nedela tak casto, jak to zno :-D. Ale ne, ze by to delala malo.

4 userka userka | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 21:14 | Reagovat

[1]: Sakra, proč jsi to neřekl hned, že tě nemám pořád vychvalovat?!

5 Jana Jana | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 21:58 | Reagovat

[3]: Dělala bych častěji, kdybys před mnou neutíkal do pracovny...

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 22:33 | Reagovat

... že by to bylo těmi vedry? :D

7 Jana Jana | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 23:38 | Reagovat

[6]: Spíše deštěm :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama