Zámek Bruntál

2. srpna 2015 v 22:57 | Jana |  Výletování
Dnešní víkendový výlet se vydařil na 50%. Způsobila to moje nevolnost, nuda způsobená počasím a začínající průvodkyně :)



Jsem náročný návštěvník, který je silně ovlivněn výkladem. Neboť to, co paní či páni průvodci vykládají si tak stejně mohu pustit do sluchátek a nerušeně si zámek či hrad projít sama …
Hodně dnešní návštěvě skvostného zámku uškodila slečna průvodkyně. Nemohla za to. Každý nějak začíná a všechno je jednou poprvé. Ale proč jsem tu životní událost v životě průvodkyně zažila zrovna já?


Ale začneme hezky od začátku. Moje maminka a rodiče mého prince, ti všichni mají narozeniny v srpnu. Dříve je mají tchánovi, takže jsme tento víkend trávili na severní Moravě. Z minulé návštěvy jsem přijela domů nadšená a tedy jsem se relativně na výlet a noc mimo domov těšila. Paní doktorka byla natolik milá, že mi cestu opět schválila (po tom, co mi zvedla dávkování AD).

Jenže nic není tak krásné dvakrát, že? Minulou návštěvu bylo extrémní vedro a když byla volná chvíle, váleli jsme se v bazénu. Ouha, teď byla celkem kosa a foukal studený vítr. Navíc mi skoro hned po tříhodinové cestě a obědě princ někam utekl a já zůstala jen s jeho maminkou. Ženská to je super, mám ji ráda, ale jaksi nesupluje mého prince, že… Takže se mi udělalo nevolno poprvé (asi odezněla nevolnost způsobená léky a tělíčko si potřebovalo onen dávivý a zvracivý pocit opakovat). Po návratu prince a jeho táty nastala trapná chvíle - pro mne - předávání dárků jeho rodičům.

Ještě jsem o tom asi nepsala, ale představte si, že žijete jako chudý student, který má sotva na rohlíky a máslo a dostane se do společnosti, kde si lidé k narozeninám dávají troubu, varnou indukční desku, lednici na víno, … Moje dvě knihy byly jako plivnutí na zem. Nemám takovéto akce ráda, protože nemám peníze a nevím co kupovat a nevím, jak se chovat. Prostě oslavy narozenin neznám. Nikdy jsem žádnou neměla. Tedy kecám, jednu. Ale tam se se mnou nikdo nebavil, protože jsem ty lidi neměla ráda a moje narozeniny vzaly (spolužačky z gymplu) jen jako záminku pro pobyt v čajovně…

Po předávání dárků ani nevím, co se dělo. Jo vlastně, bylo mi zle a šla jsem spát. No a pak se grilovalo a já se přežrala a v 22 šla spát. Co se dělo v noci - budu psát na blog druhý (až dokončím článek o seznamování se s mým princem…). Ráno jsem si přispala a vstávala až v 9. Nač dříve, běhat bych nešla a princ mi spinkal a bez něj jsem jako bez duše. Po snídani jsem měla tu čest se nechat vystresovat tento víkend podruhé - princ mi odešel a mou vinou jsem zůstala sama v pokoji tentokrát s tchánem. Ukazoval mi fotky z Afriky (byli na dovolené) a od Niagárských vodopádů - kde jsem údajně měla možnost zahlédnou princovu předchozí přítelkyni (což mi nedošlo a asi by se mnou seklo ji bez přípravy vidět…). Jsem děsně majetnický spratek a ješitný a majetnický jsem říkala? Princ je jen a jen můj a žádná ex neexistuje! Asi mám nějaký komplexík :)

Naneštěstí mne moje osamocení (můžu si za něj sama - princ se mi několikrát snažil naznačit, jestli může jít nebo má zůstat. Já se ale styděla před tchánem dělat slabou ženu a nechala jsem jej odejít - chyba - ponaučení pro příště)… Moje osamocení způsobilo, že mi bylo zle jak psovi po otráveném párku a obědu jsem se dotkla tak, abych se nedotkla tchyně. A pak na prince přišla únava. To byla ta chvíle, kdy jsme minule šli mazlit svá těla do vody … Jak krásné to vzpomínky. Po mazlení nastala chvíle těžkého rozhodnutí - zda jet na zámek a zpět k rodičům nebo jen na zámek a domů ke kočkám. Zvítězila druhá varianta a já zůstala i nadále jen se svým princem.

A dostáváme se k pasáži, kterou jsem nakousla výše. K prohlídce překrásného zámku. Vážně! Pokud si chcete přečíst příjemné povídání o zámku doporučuji Petra Vápeníka. U mne se dozvíte jen to, že průvodkyně byla nováček, ale hned na začátku se nám omluvila a tedy jsem si šla za nějaký ten peníz prohlídnout zámek. Nešlo ji ani slyšet, takže vážně netuším, co přesně říkala. Sem tam její kuňkání šlo i zaslechnout, ale vážně bych vám neřekla, o čem to bylo. Ani žádnou zajímavost si nepamatuji, neboť jsem ji neslyšela…


Naneštěstí bylo na prohlídce dost lidí (na můj vkus) a v jedné chvíli jsem měla silné pocity na zvracení a točila se mi hlava tak, že jsem odhodila chování slušné holky a mačkala se na prince jako blbá puberťačka. Jakmile se mi udělalo dobře, začala jsem vyplazovat jazyk na cca 7 leté dítko, které si prohlídku užívalo stejně jako já nebo jeho 10 letý bráška. A tady se dostávám k zajímavosti, kterou u Petra Vápeníka nenajdete, a sice k lidem na prohlídce.

První šok nastal, když tam došla trojčlenná rodinka v teplácích. Že byli všichni notně obézní (od pohledu najedení), bych přešla. Nevadí jim to - jejich život. Jít takto na zámek? Vážně? Já chodím většinou v šatech a princeznovských botičkách. Přítel jako normální turista. Lidé, oblečení jako my, nestáli za zmínku. Koukali, dělali, že poslouchají a po prohlídce odešli. Nikdo se na nic neptal, neboť po prvních dvou místnostech jsme zjistili, že slečna co nemá ve skriptech opravdu neví (první den je první den :) ). Za zmínku krom obtloustlé rodiny v teplácích stojí maminka dvou klučinů. Jeden měl pomalovaný obličej a s druhým jsme na sebe vyplazovali jazyk a zpříjemňovali si tak čas mezi prohlédnutím prostor a přesunem do prostor dalších. Nechápejte mne zle, zámek je opravdový skvost! Nádherný a připadala bych ji jako princezna… Kdyby to nekazila maminka mého kamaráda, která vypadala jako mužatka, stále se někam cpala, nepoužila deodorant a nehty měla dlouhé - takže vlastně ne nehty, ale zelené pařáty. A všechno fotila. Potom jí asi došlo na paměťovce místo a požádala manžela (sympatický chlápek, evidentně donucen na prohlídku jít), aby dokumentoval prostory on.

Ten, kdo mne celou prohlídku fascinoval (mého prince také), neměl mobil, ale evidentně nový Nikon. Nedělal nic jiného, než že fotil. V jedné místnosti udělal i 15 fotek (ve velkých jsem nepočítala a potom chodil na konci skupiny). Ten chlap prostě chytl ocas skupiny a fotil jednu věc za druhou. Jak magor! Vždyť si ty obrázky mohl najít na netu! Ani svoji manželku si do záběru nedal (a nebyla ošklivá!). Co zabilo situaci, na co mne upozornil princ, byla taková příhoda. Slečna průvodkyně nabrala ke konci prohlídky na odvaze a zvýšila hlas a tedy šlo slyšet, jak vykládá něco o místnosti. Potom se rozhodla odejít, ale při průchodu půlky skupiny do další místnosti se vrátila a poznamenala, že na zemi stojí za povšimnutí nádherný drahý koberec. Chlap Nikon už odcházel také, ale po jejích slovech se vrátil a koberec si dvakrát vyfotil … Od té doby jsme s princem učurávali smíchy pokaždé, když jsme ho zahlídli a dělali si z jeho fotící mánie legraci i po prohlídce …


A to je k celému zámku asi vše. Na nádvoří slečna průvodkyně popletla názvy hodin - že jedny jsou sluneční, to nám řekla, ale že druhé jsou měsíční, to jaksi opomněla - tedy oboje jsou sluneční (markantní chyba, když na jedněch je sluníčko a na druhém měsíček). Ale to už je čistě moje rýpalství :)


Pro jednou tedy mám větší zážitek z lidí než ze zámku. Mrzí mne to, protože zámek je opravdu krásný a mít dlouhou sukni, cítím se jako princezna!
 


Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 23:08 | Reagovat

Hned jsem si vzpomněla na článek Čerfa, ale v tamějších komentářích koukám, že o něm víš ;) Aha, teď, když jsem v článku početla dál, koukám, žes ho sama zmínila ;)
Třeba ten neutuchající fotograf chtěl psát nějakej článek nebo něco, na co potřeboval vlastní fotky... Já mám třeba web o jednom místě a taky jsem si všechno fotila jak zběsilá, abych se nikoho nemusela doprošovat o povolení publikovat cizí fotky.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 23:17 | Reagovat

[1]: Právě na jeho popud jsem na zámek hrozně moc chtěla :D Ovšem průvodkyně mi zkřížila plány :D A ten fotograf ... No asi spíše psala článek jeho žena, neboť on ...

3 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 9:17 | Reagovat

Já chodím většinou v šatech a princeznovských botičkách. Přítel jako normální turista. - jak vypadá normální turista? Já si představím kolaře a ty jejich buzní tikoty :D

4 Jana Jana | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 22:26 | Reagovat

[3]: Kalhoty nad kolena, neriflový materiál, košile, sandály bez ponožek :) Do trikotu by ho nikdo nedostal si myslím :D

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. září 2016 v 12:58 | Reagovat

Tak to mě mrzí, že ti slečna průvodkyně pokazila zážitek. To já měl na průvodkyni evidentně štěstí. Přemýšlel jsem, jestli bych se taky vrátil vyfotit si koberec a s úlevou jsem došel k závěru, že nejspíš ne, protože jsem na to příliš líný :-).

6 Jana Jana | E-mail | Web | 14. září 2016 v 13:04 | Reagovat

[5]: Jako i teď, když to čtu s odstupem ... Nepamatuji si na nic. Většinou si výklad spojím s prostředím a dokážu si vše vybavit. Tady vše krom prostor a výkladu. Což zase tam můžu jít znovu s dítkem, až bude schopné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama