Jak to pokračovalo, část druhá

30. září 2015 v 8:00 | Jana |  Ze života
Doma jsem otevřela dveře a posunula své sourozence dovnitř, aby ty čtyřnohé, nic netušící obludy neutekly. Summer se přišla přivítat. Vader neslyšel auto, tedy se ani nezvedl, protože Pán přeci nepřijel, tak na co se vzrušovat. Velká voda Anička se vlila do našeho domu a projela jej rychlostí blesku …


Jájo, kde je Vejdroch? A to byla chvíle, kdy ve Vaderovi viditelně cuklo a začal se zvedat … Nebyl dostatečně rychlý a už jej dítko svíralo na židli a pusinkovalo. Summinku pohladila jen zběžně, protože ta přeci kouše, tu nemáme rádi.

Začala jsem vybalovat Ájiny věci a zjistila jsem, že to těžké byl ntb, který mi brácha vezl zpět a zbytek prostoru vyplňovaly puzzle, deskové hry a omalovánky. V maličkém rožku byly nasáčkovány věci na převlečení, botičky na ven a pyžamko. Sestra se opět rychlostí blesku převlékla, dala si chleba se šunkou - Jájo, tady to zelené mi dávat nemusíš, to já jako nemusím jíst. (Myslela zelené olivové máslo). Brácha si nabral olivy a šli jsme hrát Krtečkovo člověče nezlob se.

K tomu jsem nám pustila Mimoně a o zábavu bylo vystaráno. Všem třem se nám půlka filmu moc líbila a ani jednomu nevadilo, že to je anglicky. Brácha mluví lépe než já a obdivoval kvalitu obrazu a sestra se čas od času zeptala, co říkali. Následovala polévka pro mne a bráchu a pak Anička začala závidět a dala si taky. Únava po polívce přišla jako naordinovaná - tedy jsme sundali tepláčky a odhopsali do postýlky. Na co pyžamo, když je na dovolené, no ne?

Mezitím brácha odjel a já si šla číst věci do školy. Té literatury je fakt dost, o vědním základu nemluvím … Ale ten je mi bližší než slovesnost a její druhy. Anička se moc probouzet nechtěla, tedy jsem jí otevřela dveře do ložnici a začala vykládat a skládat myčku - což je hluk, který nezná a ten ji probudil. Chtěla jít hned nakupovat, tak se převlékla, mne popoháněla a vyšly jsme. Jenže jsme na vesnici a já neposlouchám rozhlas. Kdybych to nepodcenila či nezanedbala, věděla bych, že ten den probíhaly ve vesnici krojové hody a nevyšla bych já a moje maličká, rozkošná sestra na ulici v otrhaných teplácích … Nu což, i Ája zhodnotila, že svou sociofóbní sestru nebude tahat mezi dav rozvášněných a napitých lidí a poprosila mne, zda nemůžeme jít na procházku …

Tedy jsme šly po polích kolem kláštera do Tesca. Procházka se vším všudy 5 - 6 km. Ája mne celou cestu upozorňovala, že ji ještě nohy nebolí, že to zvládá. Byla jsem ráda, protože už má 16 kilo … Cestou jsme vzaly kousek cihly a malovaly s ním na zem, našly kaštany a sestra prohlásila o jednom pánovi, že je debil. Měla pravdu, mlátit psa, který k němu nechtěl přijít vodítkem? Naprostá p*čovina. V Tescu jsem jí odolala a nekoupila jí Barbie časopis za 80 korun (tak takto se vydělává!!!) a uplatila jsem jí zmrzlinou, kterou jsem jí s obavou na její zdraví, také nechtěla koupit.

Domů jsme od benzínky skoro běžely, neboť na hřiště za sokolovnou mířil rozvášněný a alkoholem posilněný dav - krojový průvod. Přišly jsme domů a přijel můj princ. Anička se na něj dost těšila, má ho moc ráda. Já také, ale bohužel jsem ho zklamala svým oblečení. Navíc byl dost unavený, ale Anička potřebovala jít na slepici. Novinka. Za mne, když jsem byla mladší, byly nafukovací hrady. Potom i třeba draci. Ale u nás na vesnici byla nafouklá obří slepice. Tedy Anička šla popohánět strejdu se sazením růží a všeho, co si přivezl ze severu, potom jej kontrolovala, zda se koupe (sama byla převlečená téměř okamžitě) a už nás honila na slepici. Princ ji vzal na koně a ona zářila štěstím a radostí. Bože já toho chlapa miluji!!!!

Na slepici se rozběhla a já jen platila. Peníze jsem odevzdala svému princi a tím mi vnikl prostor pro alibismus Musíš se domluvit se strejdou… Což prince vždy náramně těší. Ale rozum má on, já bych Aničce koupila vše, co by jen chtěla… Anička je od malička kaskadér. Již před rokem či dvěma se mnou byla na horské dráze v Ladné na hodech. Moje máma je blázen, že to dovolila… Aničce se to natolik líbilo, že minulý rok byla znovu s bráchou a tady u nás chtěla na velký řetízkový kolotoč … Naštěstí pro tak malé děti nebyl a ona to chápala. Šla teda na malý a tvářila se dost pohoršeně. Princ na ní dělal obličeje a nakonec si to užila. Potom už jsme nevěděli, co dál. Na slepici nechtěla (bouchla se, byla dost prudká, ona skluzavka), na velký kolotoč nesměla, na jeden sama usoudila, že raději nepůjde (točila by se jí hlava) a pak na jednom byla a druhý byl pro mrňata. Tak jsme šli vybírat perník. Který jsme po večeři snědly. Princ měl štramberské nepovedené uši … Následovala pohádka, která prince nebavila a tak jsem šla napouštět vanu. Dala jsem do ní červenou sůl a pěnu a Anička z toho byla celá paf, že je červená voda a pěna! (Doma mamku "seřvala", že nemá červenou vodu :D Ale to jen proto, že byla hooodně moc unavená).


Koupali jsme se všichni tři, potom princ odešel a my se čachtaly jen spolu. Nastávala chvíle spaní a Aničce se moc nechtělo. Princ ji tedy šel utřít a obléci do pyžama. Není ten chlap k sežrání? Já mezitím vytřela koupelnu po vodní bitvě a donesla notebook do postele. Dokoukaly jsme Mimoně, vyžebraly od prince pusu na dobrou noc a usnuly jsme …
 


Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 30. září 2015 v 9:37 | Reagovat

Jéé, to je kráásný... :-) K tomu nemám snad ani co víc dodat :-) Skvělá velká sestra, takovou bych taky chtěla mít, kdyby mi byly čtyři roky.. :)

2 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 30. září 2015 v 12:06 | Reagovat

Mělas koukám o zábavu postaráno :) obdiv, já hlídala přítelovu ségru (7) jeden večer a byla jsem na odpis :D sice je hyperaktivní, ale i tak...jen jeden večer :D

3 Akim Akim | E-mail | Web | 30. září 2015 v 14:24 | Reagovat

Tomu říkám rodinná pohodička. Alespoň máte průpravu na dobu, až jednou budete mít robě vlastní. :-P  ;-)  :-)  :-)  :-)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 30. září 2015 v 14:40 | Reagovat

[1]: Spíše bys chtěla mého bráchu, ten je ještě lepší :D

[2]: Tak my jsme na to naštěstí byli dva :D

[3]: Právě, bylo to skvělé :)

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 1. října 2015 v 17:22 | Reagovat

Jééé :-)

6 Allex Allex | E-mail | Web | 4. října 2015 v 20:16 | Reagovat

To je krásný, muselo to být úžasné! :) trochu mi připomíná moji malou sestřičku. Já mám tak ráda děti. :)) :-D

7 Jana Jana | E-mail | Web | 4. října 2015 v 20:50 | Reagovat

[5]: :)

[6]: Jo, malé děti jsou děsně super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama