Jsem celkem kliďas ...

6. září 2015 v 17:59 | Jana |  Ze života
Uuuuf, jsem úplně grogy! Dělat úpravy na blogu mne baví do té doby, dokud se mi daří a vím, co chci. Pokud si nedokáži vybrat, nevím, nebo jsem unavená - akorát se zlobí, rozčiluji a vztekám!


No a to by bylo asi k vzhledu blogu vše. Mělo to vypadat jinak, ale Poppy není online a princ mi s tím radil tak, že jsem to raději nechala, jak to bylo ... Takže asi tak :)

Jak jsem pokročila se svým seznamem předsevzetí? Nepodařil se mi terapeut. No, moje chyba. Měla jsem být aktivnější. A film s princem? Dnešek ještě neskončil, ale ani jeden to nevidíme pozitivně. Když už byla nálada a čas, tak to Janička doslova pos*ala ... Takže asi tak :D

Poslední dobou si všímám, že jsem buď neuvěřitelně klidná, co se týká komunikace, vstřícná nebo naopak škodolibá a zlá. Princ říká, že tou škodolibostí a zlobou si akorát ubližuji. Neboť já jsem i lehce inteligentní a dokážu se ovládnout. Někteří tací nejsou a to se pak stydím i za ně.

Ne vždy jsem ale kliďas a ne vždy řeším situaci bez použití násilí. Budiž vám příkladem následující příběh z dob dávných, pubertálních ...

Od svých 4 let jsem jezdila na koni. Neříkám, že jsem mistr světa, ale čas od času se na koni udržím. Kdo říká, že na koni umí jezdit, ten to 100% neumí. Proto i když jdu někdy na koně se svézt (třeba voucher, když dostanu), chci chodit na jízdárnu. Nevadí mi terén, ale raději si zapracuji a co si budeme povídat, když člověk dva a více let nesedí na koni, jízdárna je lepší. Ono jít potom potupně krokem - vyhozené peníze z mé strany ... Ale to není ten příběh, to je úvod :)

Tady jsme se stali vicemistry v parkuru :)


Jednou jsem šla na procházku kolem řeky se svými chrticemi a potkala jsem dvě slečny na koních. Jedna seděla, druhá šla vedle něj. Z dálky bylo vidět, že je nas*aná. Neřešila jsem to do chvíle, než před mou osobou začala koně bít bičem, protože nestál klidně na místě, když na něj chtěla nasednout (blbě, kdyby ho tolik netahala a byla klidná, jistě by to šlo). Nemám ráda násilí na druhých, pouze na sobě a od prince. Tedy jsem psy předala svému bratrovi, který na mne začal klidným hlasem mluvit, abych nedělala blbosti. Já v klidu došla ke slečně, že jíkoně podržím. Ona vypadala spokojeně a začala brblat, že ten kůň je zmetek atd. A zase ho bila. Já stála klidně ještě pár sekund, než jít ten bič vypadl... No tak jsem ho vzala a slečnu jsem pro změnu sešvihala já. Bratr se otočil, protože se nemohl koukat na tu ostudu, co dělám...

Slečna po mně začala vřískat a ta na koni (evidetně, dle sedu, držení, "uměla" jezdit) se otočila jinam (brácha pak řekl, že se "škodolibě usmívala"). Slečna, co jsem ji zbila, nakonec na koně vysedla a ptala se, jak se jmenuji, že si bude stěžovat. Řekla jsem jí celé své jméno a doporučila jí, ať se podívá na net, co pod tím jménem v souvislosti s koňmi najde... Naštěstí to nebylo tak dávno, co jsem prodělala zranění kolene a byla jsem lehce vyhledatelná - navíc jsem jí řekla i jeména koní.

Po pár dnech někdo zvonil na zvonek. Byla to slečna, která seděla na koni a nevšímala si nás. Brácha ji pozval dovnitř a vykládali se (pak se dali dohromady... asi... nebo spolu randili ...). Po mém příchodu domů se mi slečna představila (ano, znala jsem ji, byly jsme soupeřky v Trojankách či Frenu), říkala, že už delší dobu nejezdí sportovně, ale věnuje se výce jiných. Moc mi děkovala za tu lekci, kterou jsem udělila její svěřenkyni, neboť ona sama si to dovolit nemohla. Holka prý měla modřiny jako prase, stěžovala si na mne rodičům a ti, když slyšeli, co dělala koni, ji seřezali znovu ... Se slečnou Katkou si doteď čas od času napíšu mail. Sem tam se zmíní, že bych se zase měla objevit a někoho seřezat, protože to, jak se lidé chovají ke koním, to není možné ...

Soused je debil, Jeremy to vystihl ...



Takže mne, prosím, moc nevytáčejte, nebo si vás najdu a bičem seřežu jako onu slečnu. Pokud by se vám to bičem líbilo, umím používat i pěsti ... Jako onehdá se sousedem ... Pořvával na mne a moji sestru, že naše maminka je k*rva, že bychom se nad sebou měli zamyslet, atd ... Pootočila jsem Aničku, souseda pěstí sundala z kola (několikrát jsem ho předtím nahlas vyzvala, aby toho nechal, že mi to není příjemné, že mne to uráží a že tu je malé dítě ...) a pokračovala jsem dál do školky. Vidělo to dost lidí, slyšelo to lidí ještě více, ... Soused od té doby drží ústa.
 


Komentáře

1 Terezka Terezka | E-mail | Web | 6. září 2015 v 18:39 | Reagovat

Pěkné počtení, jen tak dál! :-)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 6. září 2015 v 18:53 | Reagovat

Dobře jí tak, výprask si zasloužila pinda jedna, dobře že jsi ji vytrestala. Správná lekce. ;-)  :-)  :-)  :-)

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. září 2015 v 19:46 | Reagovat

Ty jsi ostrá! Ale někdy je to třeba. Ta holka si zasloužila a jak vidno, vysloužila si doma ještě přídavek. Sousedovic pořvávání ohledně mámy jsi řešila svérázně, ale víš co, máš můj obdiv. Někdy totiž rána v pravou chvíli na správným místě vyřeší věci rychleji než desítky dohadováí a sporů. A máš klid a soused ví, že si má dát pozor na hubu.

4 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 6. září 2015 v 19:51 | Reagovat

Dobře jí tak :D A moc povedený článek. :-)

5 userka userka | E-mail | Web | 6. září 2015 v 20:36 | Reagovat

Hmm, člověk aby se tě začal bát ;) :D

6 pavel pavel | Web | 6. září 2015 v 21:59 | Reagovat

POdle fotky bych řekl, že opravdu nemám daleko k ráně. :-D

7 pavel pavel | Web | 6. září 2015 v 22:00 | Reagovat

mělo tam být "nemáš". :-)

8 Jana Jana | E-mail | Web | 6. září 2015 v 22:09 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji :)

[2]: No chvilku jsem se bála, zda mi to pak nevrátí :D

[3]: Nejvíce mne dopálilo, že to dělal před tříletým dítětem. Anička nechápala, proč na nás pan soused řve a já se držela dost dlouho. Pak jsem nervy brečela.

[4]: Díky :)

[5]: Chi chi :)

[6]: :-D  :-D  :-D

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 7. září 2015 v 17:53 | Reagovat

Tohle je přesně to, co mi chybí :D prostě odhodit zábrany a dát tomu, kdo mě sere, pěstí nebo ho sešvihat tím, co je po ruce. :D Ale to já se svojí povahou prostě nikdy neudělám :( :D

10 Jana Jana | E-mail | Web | 7. září 2015 v 21:23 | Reagovat

[9]: Stalo se to dvakrát, normálně udržím svůj temperament na uzdě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama