Otec je ten, kdo mne vychoval

3. září 2015 v 20:57 | Jana |  Ze života
Připadám si příšerně bez nápadu! Tohle je už druhý článek, ke kterému mne inspiroval jiný bloger - v dnešním případě Akim :)

Oč jde? O adopci. Jsem "veřejně známá" osoba (není divu, když moje profilová fotka slouží ke stejným účelům na FB), tedy doplním další díl do skládačky o mně samé. Nejsem adoptovaná ze 100%. Pouze z 50%. Jsem maminčina, osvojil mne otec.


Vím to od začátku. Dokonce vím, že táta je bráchův biologický otec. Dokonce v první třídě, aniž by mne táta osvojil, jsem se podepisovala jeho příjmením a všude se představovala jako Ostružinová. Mamka z toho byla celkem na mrtvici, protože do školy mne zapsala pod jiným jménem a já to nerespektovala. Já si našla ideálního otce a tím to haslo. O panu Kamilovi jsem si myslela, že je můj biologický otec, to mi ovšem táta vyvrátil, když se rozváděli s mámou. Řekl mi, že to můj táta nebyl, že to byl mámin spolužák, který si ji vzal, aby nebyla s děckem sama - vtipné, což?


Přestože nejsem biologicky tátova, jako otce jej vnímám od samého začátku. Jsou k tomu minimálně dva důvody. Miloval mne, jako vlastní. Byla jsem krásná, rozkošná holčička, chytrá, upovídaná, … Prostě dokonalá princezna. Kdo by se o takové rozkošné děťátko nechtěl starat? Druhý důvod je čistě můj povahový - jsem úplatná. Přiznávám se hned, od malička vím, že jsem úplatná. Zhruba od puberty vím, že jsem submisivní, ale od svých 3 - 4 let vím, že mne uplatíte. Ne lízátkem. Většinou láskou nebo zvířátkem :) Nebo knihou, to jsem zjistila později, když už jsem uměla číst.


Jak mohl malé děcko uplatit zvířetem? Jednoduše. Malé holčičky milují koně a moje máma koně také zbožňuje. Otec aniž by to asi věděl, tak máme zařídil menší maštal u letiště, kde pracoval (také bývalý voják). No a já k Vánocům, kdy mi byly 4, dostala svého prvního poníka - Aretku (stále žije, mrkněte na odkaz!).


Ale nebylo to jen fyzickými dary. Táta vždy byl ten klidnější o rozumnější z rodičů. Nikdy mne nebil, nepamatuji si, že bych kdy dostala facku. Za to na modrou nohu, jak mne máma zmlátila za lhaní, si pamatuji do dnes. Když mne máma sesadila z mého koně, protože mi něco nešlo a posadila tam někoho jiného (třeba tu p*ču tmavovalsou, ne moji kamarádku Kačenku), byla jsem vzteky bez sebe a byl to vždy a pouze táta, kdo mne dokázal uklidnit, vysvětlit mi, proč to tak je a proč se máma zlobí. Vždy si se mnou sedl a mluvil. Podporoval mne i v jiných věcech než jen v jezdectví. Navíc jsem se lehce pomamila a jsem těžce na chlapy. Takže pokud máte dva metry velikého namakaného fotra, tak se k němu chcete tulit pořád :) Btw. právě proto mám vyššího přítele s těžce autoritativní povahou, dokonalého v posteli a sadistického (i maminka se na mojí sexualitě podepsala). Neměnila bych!



Proč tohle všechno píši? Protože táta má zítra přijet. Po 5 letech, kdy předtím byly soudy, ošklivé maily, … Těším se na něj. Vždycky byl ten rozumnější a hodnější z obou rodičů. Máma mi vždy všechno sehnala, zařídila a dostala mne na sportovní špici, ale táta byl ten, co mne obejmul a řekl mi, že mne má rád. Proč jsem se s ním soudila? O výživné (máma chtěla, abych měla nějaké peníze). Proč jsem mu psala ošklivé maily, když jsem s ním po rozvodu rodičů chtěla zůstat? Protože když u něj byl můj bráška, jeho biologický syn, na návštěvě, musel přespat u kamaráda a ani ho nevzal k sobě domů.

Jsem si vědoma toho, že jsem se ozývala jen tehdy, když jsem potřebovala peníze. Ale chtěla jsem na lyžák. On řekl, že mi peníze nedá a tak jsem dál chodila po škole makat do cukrárny, abych na ty hory jet mohla. Máma? Ta mi koupila fungl nové lyže (poznámka - na jeden jediný lyžák!!! Úplně nové Blizardy! No tak jsem pak makala o to víc, abych jela lyžovat do Alp …). Celkově rozvod a období po něm bylo hrozné. Rodiče na sebe plivali špínu, vytahovali minulé vztahy a všechno hnusné. Uprostřed toho jsem byla já a můj osmi nebo devítiletý bráška. Bylo to hrozné. Vážně hrozné. Tohle svým dětem nikdy nechci dopřát. Nejhorší bylo, že mne máma brala jako víceméně dospělou a tedy se mnou mluvila otevřeně. A mně z toho bylo jen a jen zle. Chtěla jsem svého tátu. No nakonec se jí to povedlo a vypěstovala ve mně i bráchovi blok vůči němu a skončilo to soudy. Ke kterým jsem dobrovolně chodila, protože jsem chtěla tátu vidět. Moje právnička z toho byla vždy zaskočená, proč tam jsem, ale já prostě chtěla vidět svého tátu.

Nezachoval se hezky ani on. Dluhy přepsal na moji babičku (díky které jsem odešla na jih s mámou a nezůstala s tátou - a že to bylo o fous!) a dědečka, kteří to platí do teď. Jsou oba v důchodu. Je mi toho moc líto. Neplatil ani alimenty, protože si to uměl zařídit. Což o to, o mně nešlo, ale jeho přístup k malému bráškovi mne mrzel, proto jsem byla zlá, štěkavá a kousavá jako moje máma.



Jak jsem psala na začátku, tátu jsem neviděla 5 let. Mezitím si vždy jen vyžádal potvrzení o studiu. To jsem poslala a tím náš vztah či komunikace skončil.

A teď najednou se dozvídám, že je v kontaktu s mámou - ano. Ti dva, co se nenáviděli (máma jeho asi víc, nevím, proč jí přisuzuji ty horší vlastnosti a pocity), plivali na sebe síru, jsou najednou kámoši a jedou spolu do Švýcarska pro psa (to štěně, co bylo na fotkách v jednom článku, ta druhá fena, veliká, je ze Srbska, nebo od tam někde). A kdo mi to řekl? Moje čtyřletá sestra. No a v pondělí moje máma. Moje máma za mnou přijela, přestože mi psala, ať jí neotravuji a dám ji pokoj, když nechci přijet bez svého přítele (dlouhá historie …). Tak tahle moje máma přijela v děsném parnu s dítětem a štěnětem a mluvila mi do duše a přimlouvala se za tátu. Abych ho vzala na milost a dala mu šanci. Abych smazala minulost jako brácha a bla bla bla.

Hned jsem psala bráchovi, který z našich rodičů umírá. Byl z toho stejně v šoku já. Požádala jsem ho o mail na otce, on mi jej poslal. Prý jemu táta napsal první (není divu, Čelzu, po které má brácha mail, má od svých 5 let :) ). Trochu jsem žárlila, že jemu napsal. Asi by napsal i mně, kdyby mu mail dala máma. Ale vzhledem k tomu, že čichám čertovinu, jsem to vzala do svých rukou a napsala jsem mu první. Že bych ho asi ráda viděla, že bych se s ním asi měla vidět, …


Takže jsem děsně nervní, neboť zítra má přijet člověk, který mi v životě hrozně moc chyběl. Ne kvůli penězům. Přežila jsem z 5 tisíc měsíčně (2 500 byl nájem, takže asi víte, jak jsme se Summer jedly…) celé 3 roky svého života v Brně. Tedy mi o peníze nejde. Dokážu nejíst a být o chlebu a vodě. Nemusím jezdit na dovolené. Nechyběl mi tedy jako zdroj financí, i když bych třeba díky tomu nemusela pracovat a byla bych pořád na veterině, když to pos*ala máma a pořídila si Aničku (kterou miluji jako s)vlastní, princ by mohl vyprávět). Chyběla mi podpora, že jsem člověk, kterého má někdo rád. Kterého v těžké chvíli někdo obejme a ukáže mu, že vždy je na co se těšit.

Mám šílený strach ze zítřejšího setkání. Svého otce jsem vždy milovala a vážně mi chyběl. Ale proč sakra mi tohle setkání nutila máma, která ho nemohla vystát po rozvodu? Proč na tom tak trvala?



Jsem si vědoma toho, že tohle není úplně objektivní pohled a mnoho věcí si asi pamatuji tak, jak jsem si je chtěla zapamatovat, ale takto to vnímám. Bylo si více špatného, co jsme si provedli - většinou kvůli tomu, že dospělí mne a bráchu k něčemu navedli - tohle není dobře, to by takhle být nemělo, … O tom ale vím svoje, když se mi máma snažila vymluvit, že určitě není v pořádku, že mne vzrušuje bití bičem (Chtěla jsem jí na to odpovědět, že mne spíše bere rákoska nebo důtky, ale asi mi sepl mozek a pomlčela jsem - btw. tohle bylo její jediné vyjádření se k fotce, kterou jsem jí omylem poslala a která je k nalezení na červeném blogu. Jak jí poznáte? Jsou na ní všechny věci, které jsem do té doby měla, vyfocené na posteli s kocourem v krabici kvůli autentičnosti - v dobu mi bylo vytýkáno, že si vše vymýšlím.).


Zase jsem někam myšlenkami odbočila … Zítra mi, prosím, držte pěsti, abych měla štěstí a dopadlo to dobře. Minimálně pro moje psychické zdraví :)
 


Komentáře

1 Poppy Poppy | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:13 | Reagovat

A nebylo by lepší Jana Borůvková? :P
Každopádně na Tebe zítra budu moc myslet, pak dej určitě vědět, jak to dopadlo! Pokud se mi podaří zjistit heslo na wifi v práci, tak můžem prokecat klidně celou noc :P

2 Jana Jana | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:15 | Reagovat

[1]: Teď jsi prozradila, že nejsem Ostružinová :D :D :D A napíšu, neboj. Jen v práci? Není to nebezpečné?

3 Akim Akim | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:26 | Reagovat

Holka s tebou se život taky nemazlí, trošku jak na kolotoči, ne? :-P To se pak nedivím, že máš psychické problémy. Zítra na tebe budu určitě myslet a přeji ti, aby vše bylo ok. ;-)  :-)  :-)  :-)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:28 | Reagovat

[2]: Jestli ti nejsi Čučoriedková. :-P  :-D  :-D  :-D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:38 | Reagovat

[4]: Takového mám ráda Jupíka Waterrr :D :D Nebo jak se to pití jmenuje :D

[3]: Nemazlí, ale zase vím, co chci, co nechci a tak nějak se s tím sama v sobě peru. Je fakt, že teď mi pomáhají doktoři a hlavně přítel, bez něj bych byla vážně na psychiatrii nonstop!

6 Poppy Poppy | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:39 | Reagovat

[2]: Zkus si zadat do vyhledávače "Jana Ostružinová" a uvidíš, jestli Ti něco vyjede ;)

7 Akim Akim | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:45 | Reagovat

[5]: Všechno je k něčemu dobré. To jak se rozvíjíš poslední dobou je zajisté známka toho, že věci se vyvíjejí dobře. ;-)  :-)  :-)  :-)

8 Jana Jana | E-mail | Web | 3. září 2015 v 21:58 | Reagovat

[6]: Zkusila jsem a culila se na monitor jak blbka, co mi vyjde :D lepší než nějaká RNDr. :D Ještě by mne někdo nahlásil, že kradu identitu, ne? :D

[7]: Je fakt, že přítel mne zcela postavil na nohy a ještě mne drží, což je od něj obdivuhodné :)

9 pavel pavel | Web | 4. září 2015 v 14:05 | Reagovat

Raději by měl člověk odpustit, protože pak se to s ní vleče dál. :-)

10 Jana Jana | E-mail | Web | 4. září 2015 v 18:55 | Reagovat

[9]: Jo, to do mne táta dneska "hustil" celou dobu návštěvy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama