Šíleně smutná Kočkomilka ...

13. října 2015 v 21:56 | Jana |  Dumám
Znáte ten pocit, kdy něco moc chcete, ale nemůžete to mít, protože … ? Protože rozumný důvod a bla bla bla? Je to pěkně na houby, co?


Jsem nešťastná. Doslova. Tak, jak vám všichni k narozeninám přejí hodně štěstí, zdraví a lásky, tak mně právě ono zdraví schází. Většinu času si na to stěžuje jen můj princ, protože je přehnaně starostlivý. Jenže potom se mi stane to, co se mi stalo o víkendu, jedu k lékaři a ten mi povídá: Hm, ale vy berete tyhle léky, co (+vyjmenuje léky)? Tak to si tak akorát můžete vzít Ibalgin proti bolesti ….

Berte ona slova s nadsázkou!

Proč s nadsázkou? Ani ten Ibalgin bych neměla :D Ale ne, žaludek už je v cajku, zažívací ústrojí také, takže sem tam lentilku můžu. A proč jsem tedy nešťastná? Protože mi nic nejde. Jsem neschopná a mnoho času si přijdu i nesvéprávná. Prostě jsem na odpis. Proč se mnou je princ, to vážně netuším.
Proč se člověk na něco těší a tak nějak rezignuje, když to nejde? A když rezignuje, tak se najednou něco povede a dopadne to katastrofálně? A proč má potom strach jen na něco takového pomyslet? A proč existuje tolik rozumných důvodů, proč něco nejde? Něco, co bych chtěla … Nemám depresi, jsem spíše jen smutná a taková demotivovaná. Do toho všeho ta odporná chřipka či co to je. Jsem jen umrčená a uplakaná a kvůli víkendu nic nesmím. Pěkně na houby. Do toho se mám chovat hezky, příjemně a mile a vůbec bych neměla mít ani sebemenší špatku podezření, že tohle všechno jednou prince přestane bavit a pošle mne i s kočkama (nově už nejsou s Vejdrochem takoví kámoši) pryč.

Mno, takže asi tak trochu tušíte, jak se mi každou noc spí, když se mi tohle stále dokola vrací ve snech … Korunou tomu bylo, co se stalo v nemocnici… Čekali jsme s princem na jeden výsledek mého testu a princ mi dal do rukou noviny, ať si čtu. Zvedl se s tím, že jde hledat signál WiFi. A co napadlo mne? Že to prostě nezvládá a chce utéci. Vážně. Když odešel, málem jsem se rozbrečela, že šel do auta a jel domů a mne tam nechal. Hned mi naskočil postup, co mám dále dělat. Jít si pro výsledky, odnést je lékaři, mezitím zavolat mamince, že nemám klíče a že chci zpátky k ní. U toho se snažit neumřít na bolest srdíčka… Dál jsem to nestačila domyslet a nestačila jsem se ani rozbrečet, protože se princ vrátil. A já co? Nevěřila svým očím …

Dámy a pánové, jsem úplně v prdeli. Gól je, že doktor, který by mi možná pomohl, je v Brně jen jeden aspoň trochu kvalitní a ten nebere každého. Už mne to dost nebaví, jak nic nemůžu, protože … protože beru tyhle léky, protože jsem nemocná, protože nemám správného doktora, protože cokoliv! S*re mne slovo protože. Protože se známe chvilku, protože se to nedělá, protože protože protože… A ne, protože mne nes*re. To, že jsem nemocná, mne s*re … Grrrr!


Jdu si dát sprchu a čekat na další várku perfektních snů, které mi vážně dávají chuť do života …

 


Komentáře

1 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 13. října 2015 v 22:30 | Reagovat

Hlavu vzhůru.. taky jsem nachcípaná a je toho zrovna děsně moc, nezvládám.. ono to všechno nakonec půjde.. ;) ti, které máme rádi a kteří mají rádi nás za námi budou vždycky stát ;)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 14. října 2015 v 6:53 | Reagovat

[1]: To já ASI tak nějak tuším :) Jen je toho zase moc a rozčiluje mne to :) A potřebuji to někam napsat, aby princ přišel a věděl a já nemusela nic říkat :) nebo já nevím, no ... Ale je to lepší.

3 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 14. října 2015 v 10:12 | Reagovat

[2]: Chápu, taky na to radši chodím oklikou, než abych to řekla přímo.. :)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 14. října 2015 v 11:45 | Reagovat

Ty jsi trdlo, princ by se na tebe přece nevykašlal, tomu sama nevěříš, tak proč se tak trápíš? A brzy se uzdrav, ať můžeš vyvíjet nějakou aktivitou a nemáš čas přemýšlet takhle divně. ;-)  :-)  :-)  :-)

5 pavel pavel | Web | 14. října 2015 v 13:43 | Reagovat

I s kočkama... :D
Taky upadám do takového rozpoložení, když na mne něco sedne, to je normální. A když na mne moje M. zrovna nemá čas, taky maluji čerta na zdi. Měli bychom se naučit víc si věřit. Chlapi, v mém případě ženy, to pak rádi zneužijí. ;-)

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 17. října 2015 v 15:38 | Reagovat

Tvoje úzkosti chápu, taky zažívám něco podobného. Akorát že nemám žádného Prince, který by se o mě postaral. Takže se o sebe musím postarat sama. To docela zúží okruh možností, i se svými strachy se musím poprat sama a nějak s tím vyjít. Paradoxně to trochu člověka staví na vlastní nohy, když to řeknu takhle pitomě.
Doufám, že ti bude lépe. Nevím, co bereš za léky, že ani ibalgin nesmíš (mimochodem, ibalgin mi dělá zle, osypávám se z něj, a přitom je to jeden z mála prášků, které zaberou na bolest). Fakt ti přeju, abys na tom byla líp a doufám,že časem se to zlepší. A Princ tě neopustí, neboj. ;-)

7 Allex Allex | E-mail | Web | 17. října 2015 v 22:00 | Reagovat

Chápu Tě. Ale nebuď smutná, usmívej se! ;)) a princ Tě rozhodně jen tak nenechá, já věřím, že ne. ;))
Vážně, koukni se na nějaký pěkný film, přečti si knížku, poslouchej písničky, děj si čokoládu, něco, co máš ráda. Pomazli se s kočičkama. ;)) :) a hlavně se usmívej! Ať je ti líp!! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama