Víkendové poučení

26. října 2015 v 8:41 | Jana |  Ze života
Nějakou dobu jsem mlčela u sebe (nezvykla dlouho nevyšel žádný článek a to jsem magor), v komentářích jiných blogů a tak nějak jsem moc nemluvila vůbec. A nebo mluvila, ale blbosti od bolesti.

Tento víkend, počínaje pátkem, se mi dostalo minimálně dvojího ponaučení. A třeba během psaní najdu nějaké další.


Prvním ponaučením bylo, že kupovat Vaderovi obojek je drahá záležitost. A citová. Princ mi hned na začátku, co tu dovezl kočky řekl, že by měly mít obojek, když budou chodit ven, aby je nikdo nekrmil a nechtěl si je nechat. To nehrozilo do té doby, než se milostivý ňouma Vader rozhodl nocovat někde venku a vracet se cca v 7:00 ráno. Takže jsem mu koupila za stovku obojek (kočičí, lehce snímatelný, aby se mi ten d*bil někde neudusil…). Z citového hlediska přišel o náklonnost prince, neboť už to nebyla ta elegantní šelma, kterou tolik miloval (elegantní? No smála jsem se dlouho). Z finančního hlediska jsem tu stovku mohla hodit do kanálu, neboť Vader hned došel bez něj. Takže je opět bez obojku, tolik nevydělávám. Ani vyfotit jsem jej nestihla, jak rychle o něj přišel.

A druhé ponaučení? Můj princ až chorobně úzkostlivě řeší můj zdravotní stav, abych mu prý neumřela. Nemyslím si, že to je tak vážné, ale po víkendu jej budu na slovo poslouchat. Proč? Protože jsem byla nucena odjet sanitkou do nemocnice a nechat jej doma se svojí cukrovou sestřičkou Aničkou. Ano, tak silné bolesti mne zasáhly, že … No a saniťák, zvyklý těchto situací, vykládal mému manželovi, co že to ženě vlastně je? A směrem k Aničce povídal, že maminka se ti brzy vrátí, jen se na ní podívají doktoři a můžete si pro ni jet. Princ v těch chvílích nechápal, proč brečím, ale nechávat doma dítě, když bolestí skoro umírám - no to bylo silné kafe i na mne…

Jejda, ještě teď brečím :) A co že mi to je? No určitá část těla mi natekla a vytvořila se mi tam boulička. Takže jsem jela k obvoďákovi, že to bolí a že jsem moc nespala bolestí. Navíc to je nateklé, že. Doktor, že je pátek a nebudeme riskovat, mne s podezřením na slepé střevo poslal do nemocnice. Tam jsem trávila svůj den místo školy a zjistili, že dle utz a krve to se slepákem nemá co dělat, ale že to vypadá, že bych mohla mít zánět močových cest. Na bolest mi nic nedali, protože mne budou zítra vyšetřovat, tak aby nebyly ovlivněny výsledky, a poslali mne domů. Princ mne okamžitě odvezl domů. Druhý den jel do nemocnice se mnou, neboť jsem si vydupala, že on nebo Poppy tam se mnou budou. Měla jsem totiž strach tam být sama, mezi těmi lidmi a co kdyby si mne tam chtěli nechat? Nesnáším doktory! Mám z nich panickou hrůzu. Ne tak jako z nafukovacích balonků, ale taky celkem velkou. Takže v sobotu jsem si poseděla i s princem cca 3 hodiny v nemocnici, v bolestech, stupňujících se, ale nepatrně. A pak mne poslal primář domů s tím, že kdyby to bolelo, mám hned přijet. Takže jsem tam v neděli byla znovu, tentokrát v pyžamu a s teplotou a s velkolepým příjezdem sanitkou …

Měřili mi teplotu a neměla jsem ji (zajímavé, že před půl hodinou doma jsem ji měla a jen od pohledu šlo vidět, že ji mám), brali mi krev a nechali mne si vykládat půl hodinu s primářkou na utz. No probraly jsme toho dost, ukázala mi nový pohled na transsexualitu (ji jedinou napadlo, zda to nemám z psychiky). Marně jsem se jí snažila vymluvit, že Lucka za to tak nemohla atd. Potom mi řekl nějaký děsně příjemný doktor, že moje bolesti jsou na jeho vkus moc nízko a že mám jet na Obilní trh na gynekologickou ambulanci. Měla jsem na sobě pyžamo! A prý sanitku bych si musela platit. Že mám doma dítě, které nemůže cestovat a nemá mne kdo odvézt - to mu bylo jedno. Takže jsem zavolal princi a vezl mne on (dítě samozřejmě už dávno jelo domů nasrané s mámou - nasrané, bo nejela vlakem, který miluje). Tam jsme poprvé platili 90 korun a doktorka mne se zájmem o mé bolesti vyšetřila a řekla mi zajímavou informaci - jsem zdravá. Odtud bolesti být nemohou…
Takže jsem jela zpět na chirurgii a tam jsme (já ne, princ) platila dalších 90 korun. Doktor mi na půl huby řekl, že to vypadá na zánět močových cest a poslal mne domů. Už jsem byla hnusná a zvýšila jsem na něj podruhé hlas - a co mám dělat? Bolestí nespím, algifen ani ibalgin nezabírá! Nic. Prostě už mluvil se sestrou o jiném pacientovi. Ani na shledanou mi neřekl. Jako to už byl vrchol neslušnosti! Sestřička za mnou vyběhla na chodbu a říká mi, že zítra ráno mám přijít znovu a hodně pít musím.

Takže dneska je pondělí. Do nemocnice mne princ veze již počtvrté. Proč by si mne tam totiž nechávali, vždyť mám jen bolesti, na které nic nezabírá a zánět slepého střeva mi vyloučili z krve a utz …

Několik poznámek, které jsem možná nezmínila - bolesti se stupňují, tedy jako to bolí tak, že to bolí a dobrovolně jsem si zavolala sanitku - já, která nic neřeším, nebo´t jsem naučená, že to nic není (to mi mamka celou dobu, co jsem byla v nemocnici a v sanitce a i potom opakovala - Jáji, nic ti není…). Nepomáhá mi algifen, nepomáhá mi nic jiného proti bolesti - tzn. Ibalgin a spol. Všechny tři dny doktoři zmiňovali, že mám zvýšené hodnoty leukocytů pro oblast močových cest - tedy vlastně tři dny doktoři sledují, jak mi raší zánět močových cest? Nenechali si mne v nemocnici - ne, že bych chtěla, já chci být u svého prince. Ale chápu, že kdybych byla tam, tak mne pošlou hned na všechna vyšetření … A proč že mi hned neřekli, že to je zánět močových cest/močovodu/močového měchýře? Ono mne to totiž při čurání neřeže a nepálí a výsledky nejsou jednoznačné. Takže jediné, co mám v ruce - tedy spíše na ruce - jsou pozůstatky odběrů krve ...


Takže jdu v bolestech vzbudit prince a nechat se odvézt do nemocnice. Ale nebojte, nic mi není, jsem přeci podle všeho zdravá :)

 


Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. října 2015 v 16:51 | Reagovat

Jak jsi dopadla?;)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 26. října 2015 v 17:10 | Reagovat

[1]: Vše v pořádku, jsem naprosto zdravá. Tak jako cca před rokem - a pak mi vypla noha - tak snad mi neodejde ledvina nebo tak něco :D

3 pavel pavel | Web | 26. října 2015 v 20:30 | Reagovat

Ti doktoři mají kdejakej přístroj a stejně na nic nepřijdou. Není to něco jako embolie?

4 Akim Akim | E-mail | Web | 26. října 2015 v 20:38 | Reagovat

No ty vole, to je fakt síla. O_O  O_O  O_O Prostě doktoři, budou tě přesvědčovat, že jsi zdravá, i kdyby ti kinžál z břicha trčel. O_O  O_O

každopádně přeji brzké uzdravení, přesto že jsi vlastně zdravá. :-P  :-)  :-)  :-)

5 Sentencia Sentencia | Web | 27. října 2015 v 8:17 | Reagovat

Co na tohle říct...? Fakt nechápu. Člověk má očividně nějaký problém, tak od toho to jsou přece doktoři, aby ho řešili. Nevím, co by se nám muselo stát, aby konečně začali brát naše bolesti vážně.
Mám podobnou zkušenost jako ty. Už rok trpím na bolest zad. Minulý rok o Vánocích se bolest vystupňovala tak, že to nebylo možné vydržet. Obvoďák mi dal prášky, poslal mě na rtg, na kterém nic nebylo a tím to haslo. Prý jsem na bolest zad ještě moc mladá a tak trochu nepřímo naznačil, že jsem zaručeně simulant. Teď o prázdninách jsem skončila na pohotovosti  na kapačkách s částečnou slepotou levého oka, migrénou jako kráva, v práci to se mnou málem seklo a to všechno - podržte se - od totálně zablokovaných zad.

6 Jana Jana | E-mail | Web | 27. října 2015 v 8:45 | Reagovat

Jako musí se jim nechat, že pokaždé mne vyšetřili- bohužel směřující k slepému střevu. Jakože důkladně. Ale nereagují na to, že bolesti se stupňují (teď už ani nevím, "zvykla jsem si"), že mne to bolí až v půlce zad, když mi to denně mačkají a atd. I paní doktorka, která byla sama na vyšetření s manželem, mi v čekárně poradila minimálně 5 dalších vyšetření a mezi ni i záda či nějakou terapii, že jsem taková shrbená, že by to mohlo být tím. Hlavně jak blbě vidím, tak jsem nalepená na ntb furt a shrbená, že.

[5]: No a s tím zrakem - včera jsem solidně blbě ostřila a už 4 dny mi tiká oko ;-) Ostření se dá vysvětlit nízkým tlakem - neměla jsem kávu, ale to tikání? Dneska je to pátý den.

7 Elis Elis | Web | 27. října 2015 v 19:54 | Reagovat

Ježiš, tak to ať je vše v pořádku!

8 Geheimnis Geheimnis | Web | 28. října 2015 v 10:39 | Reagovat

No pekny... Jako do nedavna bych se za nase zdravotnictvi div nervala. Ale to do te doby, nez jsem jeho sluzeb taky potrebovala vyuzit
. :D
Ale ja mam spis opacny problem. Me nerikaji, ze jsem zdrava, ale naopak me upozornuji na vsechno, co mi je... :D

9 denikmyvala denikmyvala | Web | 28. října 2015 v 17:41 | Reagovat

No mě naopak posílali tak pomalu, až mě štvali. Nechápala jsem jak je možný, že když mi je tak na nic, tak mají tu odvahu dát mi termín až za tři týdny. Mému obvoďákovi leze soustavně půl zadku a věří jen tomu, co si sám řekne, mě neposlouchá. :-D A hrůzu z balónků mám taky :-D Co se dá dělat, jsme na hlavu no. :D

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 29. října 2015 v 0:40 | Reagovat

A není to vážně od zad? Ale zaujal mě ten otok, ta boulička, o které jsi psala. Jak tohle doktoři komentovali?
Nemůžou být ty bolesti třeba i od ledvin? To by souviselo s těmi močovými cestami, ale nemuselo by jít zrovna o zánět močáku. Nejsem doktor, jen mě to tak napadlo.
Zkus nějaký ten ledvinový čaj, vypij postupně celou krabičku, buď to pomůže, nebo aspoň neuškodí. Jinak nevím, co poradit, ale pokud člověka něco bolí, tak musí být nějaká příčina.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama