Čtyřletá sestra, černý pes a ... 2.část

20. prosince 2015 v 23:10 | Jana |  Ze života
Minule jsme příběh ukončili tím, že jsem mamince poslala informaci o změně svého trvalého bydliště mailem - stejně jako ostatním důležitým členům mojí rodiny.

Vzhledem k tomu, že příběh je uměle rozdělen, doporučuji přečíst si i předchozí část :)


Všechno dobře dopadlo. Když jsem si šla po mikinu, z postele na mne zírala sestra a oznámila mi, že jí mám učesat ten a ten účes, protože mamka, i když to zkouší, to prostě neumí. A pak zase usnula. Mamka odjela do práce a já uvažovala, zda mám jít hrát Takenoko nebo se učit nebo předstírat spánek. Princ ještě spal, takže jsem mu volat ani psát nemohla a musela jsem být potichu.


Tak jsem si uvařila další kafe a šla si sednou k PC na Takenoko… A pak přišel trpaslík s tím, že nemá hlad, ale je vzhůru a mám se mu věnovat, neboť jako Dája i máma se jí po probuzení věnují… Donesla si přehrávač s Kuchaříčkem (Ratatui), lehla si do čerstvě ustlané postele a kecala mi do hry, že to není růžová kostka, ale červená (je růžová, na té obrazovce je RŮŽOVÁ!). Když se jí vypnul přehrávač, chtěla vytisknout omalovánky Winx, jenže je strašně náročná, tak jsem jí k tomu posadila a šla si udělat kafe (údajně by přiznání závislosti mělo být prvním krokem k lepšímu životu… uvidíme...). Z kuchyně jsem na ni volala, co si dá k snídani. Že prý neví. Tak se ptám, zda chce jogurt. Tak že prý jo. Ale že jako jogurty moc nejí. Že maminka jí dává Kostíky. Jenže ty nejsou. Na radu, aby umřela hlady mi řekla, že tohle se neříká, že mne maminka zbije… Dohadujte se čtyřletou dominou, která se nejraději nechává v noci nosit na záchod, aby si nemusela dávat papuče… Zbytečné.


Když už jsem byla v té kuchyni, připravila jsem si věci na polévku. V tu chvíli volala Anička, že jako jí to mám jít vytisknout, protože si to přeci nebude vymalovávat v počítači, ne? Tak jsem to vytiskla, vytiskla si i přípravu na doučování a odcházela jsem zase do kuchyně. Mladičký hlásek se mne drze optal, zda-li jej tam jako vážně nechám samotný. Tak jsem se otočila, vzala do jedné ruky omalovánky, do druhé hrnečky s pastelkama a pod paži dítě, kterému se nelíbilo, že je chvíli hlavou dolů.


Kupodivu brambory byly oškrábány i nožem bez větších ztrát krve, dítě zůstalo celé, ubrus nepokreslený, … Akorát krupičku na záklechtku (či jak se to jmenuje) jsem nenašla. Byla moučná a polévka odporná. Moje sestra má ovšem typické vlastnosti našeho rodu, tedy přezdívky jako kyselina, žíravina či popelnice nosí obstojně. Polévku snědla bez mrknutí oka (přiznávám se, já ji nejedla a bratr se ještě nevyjádřil… ale žije!) Na druhé měly být řízky - prý mělo stačit na přírodno, ale protože je v kurzu Kuchaříček (Ratatui), usoudily jsme, že řízky i obalíme, aby měl brácha lepší jídlo. Jenže komu dát odřezky z masa? No kočky jsem s sebou nebrala a psi byli v útulku s mámou. Zbyla jen moje jedinečná a milovaná Akaba. Tedy Anička se obětovala a šla Akabínce dát odřezky masa. Bohužel, Akabka mne přes okno viděla a stále venku, plakala a třepala se zimou. Mám laskavé srdce a vzala jsem si na milost. Domů k ohni …

Akaba za mladých let ...

Akaba byla v sedmém nebi a nehnula se od mne na krok. Od Akaby se zase nehnula Anička. Velice rychle obě pochopily, jak samo od sebe spadne kus řízku na zem či do psí tlamy nebo že nepoužitá vejce s mlékem jsou skvělé na černou srst. Anička byla u vytržení. Přestože je mezi psy odmalička, doma jsou vzácní. Připnula si Akabu na hrací vodítko a chodila kolem ní, zpívala jí a všechno jí doma ukazovala. Jako by to byla hračka. Menší problém nastal, když Akaba chtěla do ložnice… To by jaksi mamka poznala, že byl doma pes (normálně se to nesmí). Naštěstí jsem zrovna šla do koupelny, abych zvolila příhodný makeup pro sestřino taneční vystoupení. A pes s dítětem mne následovali.


A tohle dostane příště ...


V koupelně jsem se zhrozila! Anička si hrála na královnu Elsu a celá půlka zdrcadla a žába na umyvadle - bílé od sněhu. Tehdy jsem zjistila, že se vážně blbě dělají linky kolem očí v zrcadle, do kterého nejde vidět … Dalším zjištěním bylo, že psi žerou pudr - nebo ty kuličky z něj. Akabě pudr neslušel, tak jej aspoň jedla. Anička má trošku rozumu a ochutnávku nechala jen na fence. Pokud s sebou máte v koupelně takový ten moderní hřeben, co rozčeše i mokré vlasy, dítě s dlouhými vlasy a psa, najdete vlasy/chlupy všech přítomných v onom hřebenu. Bohužel, Akabě se péče líbila a Aničce se líbilo, že se někomu líbí její brutální péče. Nakonec mne ukecala, abych dala řasenku i jí. Čekala jsem, že to pak bude zkoušet na Akabě… Akaba asi také, protože záhadným způsobem zmizela z koupelny a našla jsem jí ležet v pokoji hodně vzdáleném koupelně. Vrcholným zážitkem chvíle bylo, že oslintaný pudr nedrží na pleti…




Pokračování příště :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama