Moje čtyřletá sestra a hyper štěně … 1. část

19. prosince 2015 v 20:58 | Jana |  Ze života
Také by se tento výplod mohl jmenovat první noc bez prince mimo domov, ale to by nebylo o tom, co se mi dělo poslední 40 hodin života ...


V pátek odpoledne jsem jela za mámou, sestrou a chrticema. Protože doma nikdo nebyl, přiložila jsem do kamen, zapla počítač a zjistila dvě věci - že když hodíte dřevo do vyhasínajícího krbu, blbě chytá. Druhou zjištěnou skutečností bylo, že doma jsou všechny tři chrtice a zaregistrovaly mou přítomnost.


První skutečnost mne vyděsila, neboť představte si moji teplomilnou a pořádkumilovnou maminku, jak přijede po celém dni v autě, v mlze a po stěhování a doma je zima a musí se uklízet krb … Polil mne pot a začala jsem tápat, komu volat. Princ? Ten asi houby rozumí našim kamnům… Takže brácha. Jenže není ve škole? Vezme mi telefon? Naštěstí telefon zvednul a situaci mi pomohl vyřešit (cca po 15 minutách, kdy jsem kamna otevřela a naházela do nich papír, aby začalo to dřevíčko hořet, ostatní dřeva vytáhla z kamen ven, … ).


Druhá skutečnost vlastně tak trochu způsobila tu první. Psi, jakmile mne zmerčí, začnou neuvěřitelně naříkat a já mám dvě možnosti. Vlastně tři - odpravit sebe (ale tomu se doktoři snaží zamezit antidepresivy), odpravit psy (a pak sebe, jinak by to udělala máma) a nebo je vzít na procházku. Naštěstí procházky s nimi miluji a jen co jsem vyřešila kamna, jsem se převlékla, přezula a šla na procházku …

Po příchodu z procházky mamka a Ája stále nebyly doma, tak jsem zkontrolovala stav krbu a šla si sednou do psíčkárny za holkama. Tehdy mi došlo, že Helena jí gumičky, vlasy, brýle a pokud na ni vypláznete jazyk, má tendence vám jej ukousnout. Alina je neskutečně žárlivá a tak trochu blbá. Co jiného si myslet o psovi, který sedí jak ten největší pupkáč a ožrala? Žárlivost se projevovala tím, že neustále jsem ji musela hladit po hlavičce a čumáčku a ona při tom vrčela na Helenu. Akabínka, láska mého života, je stařenka nad hrobečkem a tak se jen klepe a pláče. Hezky jsem ji zabalila do deky a přitulila se k ní. A do toho samozřejmě ty dvě žluté obludy (Akaba je černá) - jedna neustále pokoušela moji trpělivost pokusy o snězení nějaké části mého těla či příslušenství a druhá žlutice zase nevynechala jedinou volnou příležitost, kdy mi strčila hlavu pod ruku … Ani Agathu jsem si nestihla pustit jako minule …


Čirou náhodou jsem vyšla z psíčkárny, když přijela mamka. Už za druhými vraty jsem slyšela, jak se malý hlásek ptá: "Je tam Jája, jo? Protože to je jako její auto … Ona mi ho ukazovala. Takže tam je, že jo?". Moje sestra je prostě k zulíbání. Na stole jsem ji v rychlosti připravila mikulášskou výslužku od nás z vesnice a šla mamce pomoci stěhovat ledničku pro bráchu (která je dle bráchových slov moc velká a mamku v tu chvíli málem kleplo, když to slyšela …). Večer byl celkem poklidný, šla jsem do postele před 21. hodinou, neboť Anička přeci nepůjde spát sama, když má doma sestru … Takže jsme si pustily Třetího prince, Ája seřvala mamku, že je moc hlučná a neslyší pohádku a já usnula… Spala jsem do 05:38 přesně.


Po ránu je energie nejvíce, že?


Probudil mne nepříjemný pocit upřeného pohledu, ale to jsem si říkala, že se mi jen zdá a měla jsem dále zavřené oči. Pak se to ozvalo: "Jájo? Jájo? Já potřebuji pustit televizi, já to tak dělám s maminkou...". Jestli něco říkala dál nevím, neboť mou pozornost zaujal jednak čas na telefonu a potom malé studené nožičky pod mojí vyhřátou peřinkou … Ta malá obluda se mi nacpala do postele, pustila si Cindrellu 2015 a spokojeně si usnula… Tak jsem šla do kuchyně za mámou, udělala si kávu, dala si rok starý a tvrdý perníček (ale byl nádherný a poživatelný) a snažila se vést konverzaci odpovídající mému věku a tomu, že jsem změnila trvalé bydliště a mamce to poslala mailem …
 


Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 20. prosince 2015 v 20:51 | Reagovat

Super napsané.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 7:59 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 22. prosince 2015 v 20:00 | Reagovat

Ty krbové kamna jsou nádherné. Hřeje mě už jen pohled na ně. Oznamovat různé změny a věci, které se v mém životě udály, mě jednoduše nebaví, takže pokud nemusím, nedělám to :-D Šíleně mě vytáčí věty typu "Povykládej něco, nic o Tobě nevíme." :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama