Přišla zima…

11. prosince 2015 v 12:13 | Jana |  Ze života
Jako každý rok i tento jsem se dlouhou dobu těšila na zimu. Na mráz, na ten vzduch prosycený ledovým kouzlem, jinovatku (když už ne přímo sníh), … A pak jsem dostala Babču. Bez ABS.


Že moje luxusní autíčko nemá ABS jsem si tak jako domyslela, neboť je stará. Potvrdila jsem si to několika sklouznutími na mokré silnici a skoro-nabouráním několika p*delí. Tedy zimy a námrazy jsem se začala obávat.

O to horší bylo dnešní probuzení. Zaspala jsem, probudila prince (to bylo asi peklo největší, vzbudit jej o 3 hodiny dříve), zjistila, že doma je nehorázné vlhko a kočky zase mají hlad. Ráno na pytel. O to více jsem se těšila do školy. Jako každý pátek jsem si oblékla sukýnku a punčocháčky, hezký vršek a kabátek a v krásných černých botičkách na podpatku štrádovala k autu.


Chyba lávky! První krok za dveřmi tepla domova a následovalo sklouznutí. Což ve mne hrklo, neboť pokud kloužu já u domu, bude klouzat i Babča … Navíc je mlha a já vůbec netuším, který obrázek na těch čudlíkách jsou mlhovky … Druhý krok byl již obezřetnější ovšem pohledem jsem zavadila o Babču a zkameněla jsem hrůzou! Ona je zamrzlá! Dostat se dovnitř, do auta, bylo také celkem vtipné, neboť Babča byla doslova zamrzlá!


Když jsem do svého ledového tanku usedla a nastartovala a zapla vyhřívání čelního a zadního skla, začala jsem přemýšlet, zda se mám vracet pro rukavice a riskovat, že znovu probudím prince…

Naštěstí jsem masochista a převelice jsem si užívala útrpnou bolest v podobě sněhu na mých holých ručkách, který odpadával od miniškrabky, kterou mi princ koupil. Po jednom okněm jsem usoudila, že zmrzlé ruce za to nestojí a vzala si svoji škrabku, která je mnohem větší, ale zase kovová či jaká (proto mi princ koupil jinou). Doškrábala jsem zbytek auta, čelní sklo jen setřela gumou, neboť se roztopilo a vzpomněla si na světla - to mi princ kladl na srdce, že nesmím zapomenout oškrábat i ty.

Po pár sklouznutích kolem Babči jsem se doklouzala na své sedadlo. Auto bylo vyhřáte, sedadlo nikoliv… Och, jak já bych si přála vyhřívanou podložku! Následovalo druhé kolo problému - začala jsem googlit, jaký že obrázek mají mlhovky …


Když jsem vyjela na silnici a Babča klouzla, rotože jsem asi blbě pustila spojku, orosila jsem se. Znovu jsem se orosila, když jsem zjistila, že za 15 minut píši test v angličtině (to jsem si myslela, psala jsem ho až za 30 minut). Ovšem klidná by mohlo být moje příjmení. Hezky v klídečku jsem si jela do Brna. Tam, kde normálně valím 130 km/h jsem jela 70 km/h a měla jsem mezi Babčou a autem před ní mezeru na další dvě auta - to jako abych zvládla zabrzdit. Celou dobu jsem poslouchala písničky a snažila se nemyslet na to, jak se chová auto, když klouže … Takový sebestres na základě toho, na co mne upozorňoval princ. Přemýšlela jsem i nad tím, zda je tohle lepší vědět dopředu nebo není lepší vědět dopředu … Kam jsem došla v úvahách si nepamatuji, neboť jsem pro změnu začala myslet na to, kde vlastně zaparkuju a jak tou zimou poběžím v podpatcích na test …


Stres se nekonal. Jela jsem pomaličku a opatrně, nikde jsem neklouzala, zaparkovala jsem poměrně blízko vchodu do budovy školy Poříčí 7 a 7:30 jsem vystupovala z auta. Jako pokaždé - neřídila jsem v kabátu. Tedy jsem vystoupila z auta (které na mne začalo řvát, že jsem nevypla mlhovky) a otočila se v předklonu pro kabát. A v tu chvíli jsem málem viděla svou snídani na sedačce řidiče. Tak asi stres před testem, říkám si. Jenže druhé nahnutí pro kabelku bylo stejné, ne-li horší. Tohle se mi před testem nikdy neděje. Ani před zkouškou. Že by to bylo tím bílkovým krémem, co jsem do sebe futrovala včera večer?


Odpověď přišla sama po testu. Ne hned, ale po té, co jsem kamarádce Ivči napsala, že jedu domů, že za ní do města nejdu a s pálícím žaludkem odcházela k autu. V duchu jsem si říkala, že snad nejsem těhotná, to by byla legrace. A přesně ve chvíli, kdy jsem se třesoucí rukou snažila otevřít auto, přišla odpověď na nevolnosti. Hezky jsem vyzvracela včerejší oběd. Samozřejmě i snídani… A to všechno na moje krásné boty! Naštěstí kabát to neschytal a Babču jsem otřela kapesníkem… No, snad to nikdo neviděl, bylo to téměř do kanálu. Možná jsem tomu autu vedle trochu poblila pneumatiku …

Když jsem se vzpamatovala a utřela sebe i babču, nasedla jsem do auta, nastartovala a zapla topení. Mám jet? Honilo se mi hlavou. Co když zase budu zvracet? Nejsem ale úplně pitomá a otevřela jsem si vedle sebe tašku - ne kabelku, ale tašku, kterou nosím na klíčích. Výstražná světla mi princ již zpravil, takže když tak prostě zastavím, vyzvracím se a dojedu domů … Celou cestu jsem se držela v pravém pruhu. Proč asi, že …

Takže moje oslava prvního ledovějšího dne proběhla tak, že jsem holou rukou škrábala snížek z auta, které jsem následně v Brně pozvracela … A teď ležím a odpočívám … A přemýšlím, z čeho mi je tak moc zle ...



A princova reakcena mou zvracející příhodu a stav? Jsou ty boty semišové?



 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 19:36 | Reagovat

Ach jo, jak to komentovat. No máš nevšední zážitky. :-P  :-)  :-)  :-)

2 pavel pavel | Web | 11. prosince 2015 v 19:49 | Reagovat

Asi bude tak trochu fetišista, když ho tvé boty zajímaly víc. :-D

3 surpan surpan | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 20:08 | Reagovat

Asi mi došla slova :-D. Ty jsi prostě expert. Ale musím tě pochválit, mnoho lidí totiž ani nepozná, že používá dálkové světla a ty dokonce víš, že máš mlhovky. :-D Já jak jel včera v noci z práce, tak v té tmě a dešti a občasným blbem s dálkovýma vprotisměru, jsem nevbiděl vůbec nic.
Dneska se ale jet dalo. Bylo to kolem Brna trošku namrzlé, ale auto drželo. Úplně jsi mi tím ale připomněla situaci asi před 3 lety, kdy jsem jel na Medlánkách do kopca na Řečkovice. V půlce mi v té době ještě starší vůz (dědeček) se nechtěl plazit nahoru a spustil se i přes zataženou brzdu pozpátku dolů...by se ve mě krve nedořezal...ale naštěstí jsem nikoho nepřibral sebou.
Tak hlavně bez nehod.
Jo a k čemu by ti byla taška při řízení, když by jsi chtěla případně šavlit? Nějak si to nedovedu vše naráz představit - řídit, šavlit a mít hlavu v tašce...:-)

4 Plague Plague | 12. prosince 2015 v 1:42 | Reagovat

[2]: Semisove nestaci utrit. A ona bleje co chvili tak neni proc se vzrusovat ;-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 6:51 | Reagovat

[1]: Někdy raději nijak, jen přidávám další a další střípky své osobnosti :D

[2]: Jako botky má rád, ale tyto zrovna myslím nee :)

[3]: Bych zastavila, než bych zvracela, ne? :D

[4]: Však počkej, až budu mít těhotenské nevolnosti ...

6 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 9:34 | Reagovat

Tyjo, říkám si, že mám úžasné auto :D protože to má ABS a vůbec si nedovedu představit, že bych tenhle luxus v autě neměla :-x  O_O Ale s tou tvou nevolností mám hotové dejavu... Když mě chytla ta blinkací kolize, taky jsem seděla v autě, s černým odpadkovým pytlem a říkala si: Mám jet a blejt po cestě, nebo mam jen sedět a blejt v nenastartovaném autě? :D Hrůza. No ale upřímně nevím, jestli ti mám radši přát, ať o je viroza a ne gravidita, nebo radši ať je to gravidita a ne viroza? Vyber si :) :D

7 Akim Akim | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 10:47 | Reagovat

[5]: Jsi výjimečná osobnost. ;-)  :-)  :-)  :-)

8 surpan surpan | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 18:50 | Reagovat

[5]: To bych chtěl vidět. Jednou jsem někoho vezl a než mi vůbec stihl něco říct, už bylo hotovo. A to ani neřídil. :-D A než jsem mohl zastavit, bylo vymalováno :-D

9 Nany Nany | Web | 13. prosince 2015 v 18:54 | Reagovat

Hlavně, že se ti nic nestalo. Teda, krom pozvracených bot.. :D Já teda prd vím, co je to ABS, řidičák ještě nemám a docela se řízení děsím :/

10 Jana Jana | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 8:48 | Reagovat

[6]: Viroza to byla, svině jedna :D :D

[8]: Tak mě, když je zle, tak dokážu "ten pocit" ještě chvíli vydržet - ale to je asi tréninkem, opravdu zvracím na zdravého člověka abnormálně moc ...

[7]: To ty též!

[9]: To je případ další - jak dostat z bot zvraty? ony se tam jakoby vsákly a mám je flekaté :D :D :D Řízení je fajn, když jsi s někým, kdo ti dobře říká, co máš dělat. ABS je systém, který ti při dupnutí na brzdu vytvoří to, že ty na brzdě stojíš, ale "kotoučeů kolem brzd kola v jakémsi časovém intervanu pouští, takže se kola otáčí a tím pádem je hodně sníženo riziko smyku. Abych toho docílila u své Babči, musela bych brzdu pustit a zase sešlápnout, jakože přerušovaně... Ale kluci ti to tu určitě vysvětlí lépe, když si toho všimnou :)

11 pavel pavel | Web | 14. prosince 2015 v 19:49 | Reagovat

[10]: Jen aby to byla viróza. :-D Takových už bylo a nakonec trvaly 9 měsíců. :-)

12 Sonča Sonča | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 21:40 | Reagovat

Ouč... botiček je mi líto! :( :D A zimu závidím.. u nás není ani ta ledovka.. Mám pocit, jako kdyby bylo září... Občas sluníčko, občas déšť... Po sněhu ani prdlajs!!!! :D

13 Jana Jana | E-mail | Web | 17. prosince 2015 v 7:39 | Reagovat

[11]: Já bych byla nadšená, Plague již méně :D

[12]: Mno, tak kluzké silnice hned měním!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama