Pýcha předchází pád - aneb učím se hrát na klávesy

5. prosince 2015 v 7:57 | Jana |  Závislosti
Normální člověk, který má dvě ruce a trochu mozku v hlavě, dokáže třeba jíst příborem, řídit auto, držet nákup a odemykat při tom dveře nebo si oběma rukama zavazovat tkaničky u bot. Někteří jsou lepší a trénují malování koleček - každou rukou v jiném směru. Řadím se mezi standardní většinu, která je ráda, že čas od času nejí rukama, ale příborem.

Myslela jsem si, jak nejsem šťastná … No a pak jsem šla na univerzitu …


A jedním z předmětů je hra na hudební nástroj. Pche! Hraju na flétnu, možná bych zvládla ještě jednou tu kytaru, když už mám oba cykly v hudební škole a absolventský koncert … Čas od času se trefím, jak se která nota jmenuje a umím napočítat do čtyř při čtyřčtvrťovém taktu. Ruce umím také používat, tak kde by mohl být problém?


První problém nastal při výběru učitele. Jeden byl sice levný, ale pofidérní. Druhá lektorka to vzdala, když zjistila, že musí učit vysokoškolačku, třetí se dlouho neozývala a čtvrtá je drahá skoro jako můj psycholog. Jak vděčná jsem byla, když jsme si po měsíci komunikace (chyba na obou stranách - nebo spíše málo času) domluvili na první hodině!

Slečna je úžasná a skvělá a velice si libuji v tom, že normálně učí hrát malé děti! Ne, že by na mne šišlala, ale je dokonale klidná, usměvavá a pozitivní. S dětmi to jinak nejde. Navíc nabíjí jakousi silnou energií pro to cvičit. Takže první hodinu mi ukázala, jak sedět, kde mít ruce, jak se posunovat s židličkou, že mít volná zápěstí a jak nemít líné prsty. Zadala mi 6 skladeb pro procvičování a já poctivě, každý den, cvičila…


Pak přišla hodina druhá. Těšila jsem se na ni jako malá a uklízela den dopředu (bylo to včera a vše se zdálo být lepší než učení se - čtvrtek večer - na zdravovědu). Slečna přijela, já měla kočky uklizené, prince najezeného a uklizeného, voňavo v místnosti, nachystán jahůdkový sirup a ještě jsem si stihla protáhnout prstíky na dvou skladbičkách.

Hodina začala mou omluvou, že jsem si zase nekoupila notový sešit. Ale narýsovala jsem si notovou osnovu, nakreslila houslový klíč a moje paní učitelka spustila diktát. Sama na sobě jsem cítila, že by bylo dobré, kdybych méně přemýšlela a automatičtěji psala, takže jsem si hned v hlavičce poznamenala, že musím cvičit i notičky. Po diktátu jsem se dmula u kláves a předváděla se jako cvičená opička, jak krásně počítám do čtyř/tří, zvedám prsíky a sedím rovně …

Pořád jsem se v duchu sama sobě naparovala, jak jsem dobrá, když tu náhle … přišel basový klíč … Cha! Nejsem úplně dutá z první výukové dvouhodinovky ve škole, kdy nám starý bodrý klavírista cosi vykládal, a zapamatovala jsem si, že klíč začíná tam, kde leží jeho první notička. Nebo první - pokud jde o G klíč, bude tam, kde jej začínám, kreslit nota g. Pokud jde o F klíč, tam, kde jej začínám kreslit, bude notička f. Takže jsem to prubla, dopočítala c a dopsala celou oktávu. A pak mi sklaplo. Jak se ty noty sakra jmenují?



Každá notička má totiž jméno i příjmení. Neexistuje jen c, d, e, f, … Může to totiž být - c malé, c1, f4, c velké, … No a já jsem to sakra nakreslila co za oktávu? Paní učitelka byla ráda, že to nevím, neboť mne má stále co učit :) Šlo o vše malé. Kdybych šla nahoru doprava, dostala bych se k jednočárkovým notičkám a dolů doleva k velkým notičkám … No a to jsem byla v p*deli úplně, protože mi okamžitě vyvstalo na mysli - to jako tuhle notu, která se v tomhle klíči jmenuje tak a v druhém klíči vypadá úúúúplně stejně (až na předznamenání klíče atd.), ale jmenuje se jinak - to ji jako budu hrát jak?

Klavíristi mají hodně divný smysl pro humor. Teorii hned ukazují na praxi a děsně je baví, když máte mít na jedné klávese oba palce. Však jsou přeci jen na špičce, tak se tam vlezou, maximálně si udělají trošku místečka … Nezazlívám to mojí slečně učitelce, můžu si za svoji akčnost a píli sama, tedy mi hned dala skladbu pro obě ruce (já bláhová si myslela, že stačí to, co jsem hrála do teď, jen přetransponovat o oktávu níže a můžu hrát oběma rukama …).




V tu chvíli, nejenže jsem nenašla na klávesách ani jedno c, já neuměla napočítat do dvou a do čtyř to byl nadlidský výkon. Že se ruce mají posunovat? Pché! To potřebuji půl hodinu, než zase najdu správný tón, abych na něj dala prstík a zmáčkla! Samozřejmě mám slečnu laskavou a bodrou a trpělivou a se smyslem pro humor, tedy trpělivě čekala, až zjistím, že za pr - va dru - nastupuje ha a pak tře-ti čtvr- ta … Že než najdu notičku v basovém klíči, trvá mi to déle než v houslovém …

Lidičky, tohle absolvovat s narůstající migrénou v plně osvětlené místnosti je síla i pro nemigrénový stav. Jako já byla tak vyčerpaná, že jsem do hodiny po klavíru usnula jako miminko. O tom, jak posunuji ruce a hledám správné klapky na klávesách se mi zdálo ještě k ránu a vysvobodila mne z toho řvoucí Summer …


Pokud si tedy myslíte, že umíte používat obě ruce celkem obstojně a bez problému napočítáte do čtyř, zkuste si zaplatit pár lekcí na klavír (v mém případě na klávesy) - budete příjemně překvapeni, jak neschopní jste …

Inteligenčně se dostávám do sfér Vadera ...
 


Komentáře

1 Grumpy Grumpy | 5. prosince 2015 v 9:18 | Reagovat

Držím ti palce :-) Poprvé mě ke klavíru posadili někdy v 7 letech, takže tuto fázi si naštěstí moc nepamatuju :-D Nedokážu si ani představit, jak náročné musí být se něco takového učit v dospělosti. První učitel, kterého jsem kdy měla, byl rodinný kamarád, který hraje v jakési kapele, takže to s ním byla sranda :-D Pak jsem chodila do ZUŠky k milé a pozorné paní. No a pak jsem chodila na školu s povinným klavírem, kde jsem měla čtyřletý dril s docela přísnou starší paní (tedy přísná byla, když byl někdo líný a necvičil, jinak byla docela hodná), ale naučila mě opravdu hodně a jsem za to moc vděčná.

Popravdě nad basovým klíčem jsem nikdy nepřemýšlela podle toho, kde začíná... Prostě jsem se naučila jednotlivé noty tak, jako v houslovém klíči. Že basový klíč začíná od f slyším poprvé (možná mi to kdysi někdo řekl, ale vážně už si to nepamatuju :-D).

2 Marie Marie | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 10:31 | Reagovat

Taky jsem se učila. Ale radši jsem toho nechqla :-)

3 pavel pavel | Web | 5. prosince 2015 v 10:53 | Reagovat

Moje maminka byla předělaná levačka a tak uměla oběma rukama... třeba v každé ruce válet jeden knedlík. :-D

4 Jana Jana | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 11:08 | Reagovat

[1]: možná jsem to napsala zle a není to tak, ale tam, kde začíná klíč, tam je stejně jmenujicise nota :)

[2]: je to legrace no... :-D

[3]: dobře ona! Manufaktura :)

5 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 12:26 | Reagovat

Mám za sebou 11 let klavíru, dva absolváky, asi tak milion hodin s nejbožejším učitelem, kterého jsem mohla schytat, několik korepeticí s jinými nástroji (doprovázela jsem je, mnohokrát na jejich absolvácích, jednou na soutěži), k tomu hru na cemballo..... ale stejně si nepamatuju, jaké je to "příjmení" notiček..ke konci jsem ani už doma netrénovala, hrála jsem na hodině přímo z not.. prostě doma nebyl čas ani chuť.. dneska už mi to ani moc nechybí..spíš jen ten učitel, byl skvělý.. a už dlouho si plánuju, že za ním zas někdy zajdu..blbý je, že teď bydlím v jiné polovině republiky a nemám na to čas :/
abych se vrátila k původní myšlence..z toho, že ti nejdou noty si nic nedělej..za rok až dva nikoho ani nenapadne se tě na takovou povrchnost ptát, bude stačit, když budeš vědět, kterou klávesu zmáčknout :)

6 Morticia Morticia | Web | 5. prosince 2015 v 22:17 | Reagovat

To dobře znám - já se začala na klávesy učit v době, kdy už mi bylo snad dokonce šestnáct a učitelka prohlásila, že na klavír už jsem moc stará, ale na klávesy bych se mohla zvládnout naučit. A já taky byla řádně natvrdlý student - všechno mi strašně trvalo, odmítala jsem počítat, protože pak jsem měla sklony zpívat si ta čísla podle hrané melodie, nemohla jsem si zvyknout na hraní v basovém klíči a to ani nemluvím o notách šestnáctinkových nebo notách prodloužených o tečku :D. Cvičit jsem taky denně nemohla, protože jsem tehdy musela sdílet pokoj s bratrem, který vyžadoval neustálý a naprostý klid. Naštěstí paní učitelka byla trpělivá (i když jsem viděla, že se musí zřejmě hodně přemáhat).
Nakonec jsem se naučila hrát snad i celkem obstojně, ale věci, které nepotřebuji při psaní transkripcí (aspoň ne často) jsem z hudební teorie zapomněla nedlouho po tom, co jsem se to naučila :D. Ale pravdou je, že v praxi budeš hlavně muset vědět, jak co zahrát - podrobnosti z hudební teorie musejí znát spíš ti, co hodlají skládat nebo se hře věnovat na profesionální úrovni :-)

Jinak ti můžu doporučit program EarMaster - procvičíš si tam jak hudební sluch, tak čtení not v různých rytmech (měl by být na uloz.to - odtud ho mám já) - mně dost pomohl, když jsem zrovna nemohla sedět u kláves :-). A jako učebnice hudební teorie je dobrá knížka ABC hudební nauky od L. Zenkla :-)

7 Allex Allex | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 20:41 | Reagovat

Tak ať to zvládneš ;) já hraji na klavír už osmým rokem, takže to pro mě není tak těžké, ale i teď si stále odpočítávám noty v basovém klíči. :D ;)
A jelikož mám ten klavír, tak mám jakýsi odpor (maličký) ke klávesám, ale moc nad tím nepřemýšlím. :-D Protože pak bych začala vykládat, jak je to hraní na klavír lepší, protože můžeme tóny zesílit a zeslabit a má větší rozsah... :-D
Takže přeji hodně štěstí ;)

8 panda panda | Web | 9. prosince 2015 v 17:03 | Reagovat

To je krása! Notičky mají jméno a příjmení, takhle to říct by mě nenapadlo :-D vždycky mě baví zjišťovat jak se neprofesionalové cítí ohledně hraní na nástroj... :-) každopádně je super že ses do toho pustila, přeji hodně výdrže a nadšení.. Hehe, zajímalo by mě jaké je to učit dospělého začátečníka - s dětmi to zvládám, i puberťáky z gymplu sem zvládla.. Třeba časem zjistím. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama