Sociofobní problémek ...

5. prosince 2015 v 22:27 | Jana |  Ze života
Před časem jsem si udělala výlet do minulosti blogu a zjistila jsem, že jsem v celku dobrá :) Zasmrádla samochvála? Tak to si běžte pro kolíček na nos, neboť mám v plánu se ještě párkrát pochválit …


Zvládám totiž sama jít do nové kočičí kavárny. Již dvakrát se mi stalo, že bez větších zažívacích obtíží jdu do nového prostředí, kde nikoho neznám. Sice si dávám krytí, že tam jdu za kočkama a že tam jdu proto, abych pak napsala článek … Ale i tak, zvládnu tam jít sama. To je asi tak všechno, co sama zvládnu.


Stále nedokáži jít za princem do práce - moc cizích lidí, neznámé prostory, … Když jsem tak šla do školy u nás ve vesnici za paní ředitelkou, musela jsem se potom celá osprchovat a lehla jsem si, neboť jsem neměla daleko ke kolapsu.

Jak zvládám se sociofóbií obchody? Jak kdy. Někdy sedím v autě a odhodlávám se z něj vystoupit. V podstatě už nemám problém opustit dům, ale mám problém opustit auto. Horší to je v tom, že autem můžu okamžitě ujet, tedy mne nezastaví hrůza z lidí v buse či šalině. Takže ano, auto mi neskutečně zpříjemnilo a ulehčilo život, ovšem hraje to i pro nemoc. Uteču o to rychleji a dále. Sem tam zvládnu do něčeho nacouvat či se sesypu až doma a nacouvám do zdi … Viz má návštěva bazénu, kdy jsem odešla s nepořízenou, neboť v pondělí se neplave, a jak jsem byla v háji z kontaktu s cizí osobou, nutností konverzace a nového prostředí - prostě jsem Babičce udělala první promáčklinu a sloup u bazénu již nestojí … Do týdne se opakovala podobná situace, akorát jsem nacouvala do našeho baráku a zůstala tam po mne větší dost tmavá skvrna (to mi připomíná, že jakmile se přestanu stresovat z cizích lidí, půjdu ji umýt).


A dostáváme se k přátelům a škole. Poppy nemá čas - takže problém solved. Pokud chci za Milenou, je v klubu nebo práci. Tam ty lidi znám. Ale ne jednou jsem setkání zrušila, neboť tam mělo být více cizích lidí … O škole bych mohla psát článek sám o sobě… Zmíním alespoň to, že funguje se předávkovat noc před odchodem do školy. Nastavuji si pak asi 5 budíků a i princ má nastaven budík. Ale zvládnu do školy odejít bez větších problémů. Tento semestr je tam i můj kamarád Vojta, ale mám strach, že to položí, jak o tom furt mluví. Takže Vojta je zárukou jistoty, proč jít na angličtinu i o 10 minut později (když člověk objíždí třikrát školu, aby dobře zaparkoval a nešel další kilometr v podpatcích a těžkou taškou …). Na angličtině se většinou chytnu skupinky holek, se kterými si i někdy mám co říci a ty mne dovedou za Maruškou a Jančou či Sylvou a Katkou, pak už je to bez problému. Holky mám ráda :)

Poslední skupinou lidí, se kterou mám aktuálně problém, jsou princovi přátelé. Všichni, které jsem zatím popsala, jsou moc fajnoví lidi. Hlavně ti poslední, se kterými jsme byli hrát deskovky. Proto mi nevadilo, že s nimi chce princ trávit Silvestra. Nevadilo mi to do dneška. Je totiž rozdíl, být celou noc střízlivý s někým, kdo je mi sympatický, koho znám a s kým se můžu mazlit (mluvím o psovi, mají jednoho huňatého ňuchňacícho). Kde je tedy problém tak najednou? V dalších 3 lidech. Nových, cizích lidech. Nejspíš by mohli být fajn, ale ...


Už tak pro mne bude oslava Nového roku dost zátěžová, neboť nemohu jít spát, kdy chci - to by se dalo vyřešit. Jenže deprese mi způsobí to, že budu vyřízená celkem brzy. Dále nesmím díky depresím pít alkohol, tedy budu řídit - a já dost blbě vidím i když jsem klidná. A v neposlední řadě - hluk a rány. To pro mne bude jako každý rok křest ohněm.

Takže si vemte, že tyto problémy bych měla, kdybych šla mezi známé fajn lidi, v normální, práškama lehce zvladatelné hladině. Když ale přibude stres z nových lidí? Vždyť ani sám princ neví, jak reaguji na ohňostroje a petardy. Takže abych to zvládla, budu se muset zdrogovat. To povede k tomu, že budu mnohem dříve ospalá a nebudu moci řídit, neboť pod vlivem těch léků řídit nesmím. S normálními léky mohu, s těmito navíc, abych nezvracela každou chvíli, ale třeba jen dvakrát za večer, s těmi řídit smím. Do toho nerada o své nemoci mluvím s cizími lidmi, kteří mne neznají - jakože proč nemůžu pít? Proč nejdu dělat blbiny na tu tančící podložku? Protože trpím depresemi, úzkostnými stavy, sociofobií a třeba agorafobií a pokud se vyčerpám moc rychle, princ bude mít akorát tak pokažený večer.

Já vlastně tím, že jsem nemocná, princi zkazím celého Silvestra. Buď se na něj budu lepit a bude mne muset doprovázet i na WC, až budu v cizím prostředí zvracet (do toho nebude moci pít, protože bude řídit) nebo budeme sami doma, protože prostě já … A když tohle všechno vím už teď, X dní před samotným jedním debilním večerem, jsem z toho dost nesvá a pro jistotu se k ustupující migréně a zažívacím obtížím spodního rázu přidává i stresové zvracení …


Nějaká rada?

 


Komentáře

1 jennifermoonenc jennifermoonenc | Web | 6. prosince 2015 v 8:26 | Reagovat

Myslím, že jsem se dostatečně vžila do tvé situace. Netušila jsem, že takhle (dá se říct) celé dny trpíš.

A celého Silvestra nezkazíš. To si opravdu nalhávaš. Jestli je to tak hrozně vážné, jak jsi sepsala, tvůj princ by o tom měl předem informovat své známé. (Teda ne úplně dopodrobna, pouze z povrchu.) A třeba by se ti trošku i ulevilo. Nebo se s nimi sejít ještě před tím dnem D. Třeba by to taky pomohlo, ale dost možná na zo teď před Vánoci nebude čas.

Já věřím, že to zvládneš. Budu na tebe myslet.

P.S. Příjde mi zajímavé to, že ti nevadí psát na blog. Mě by třeba zajímalo, jak se cítíš, když víš, že ho čte spoustu lidí. Mě osobně to děsí!
:D

Drž se. :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 8:36 | Reagovat

[1]: Dokážu mnoho věcí říci, když se na ty lidi nekoukám. Jde o věci, za které se stydím, proto na ty lidi - ani prince - nemůžu koukat. Ani jim to nedokáži říci. A zase věci, které mne těší, které mám ráda - na to jsem dost ješitná a tak., abych je sem psala :D A děkuji, že na mne budeš myslet, jen abych neškytala :D

3 Tereza la Marque Tereza la Marque | E-mail | 6. prosince 2015 v 18:55 | Reagovat

Narazila jsem na tvůj blog poprvé a jelikož mám s lidma taky problém, tak ti v něčem dost rozumím. Těžko se dá radit, aleje skvělý, že i tak máš přítele a nejsi na to sama. V tom máš výhodu :)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 20:01 | Reagovat

Já to mám jednoduchý. Na Nový Rok vstávám ve 4,30 do práce, takže na Silvestra zalehnu v 8 večer a fertig. :-P  :-D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 20:20 | Reagovat

[3]: Byla to obrovská náhoda, že za ním na to první a další rande jsem došla... Pak si mne zamkl do klícky a v ní jsem spokojená :)

[4]: Jé, luxus, co? :D :P

6 Akim Akim | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 12:00 | Reagovat

[5]: Alespoň se neopiji jak Dán a nebudu na veřejnosti manuálně ukájet cizí a stejně upravenou dámu. :-P  :-D  :-D  :-D

7 Jana Jana | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 15:00 | Reagovat

[6]: mě zvracení se rázem jeví jako nepodstatné :D

8 Akim Akim | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 15:05 | Reagovat

[7]: Ba ne, již dávno nejsem tím zvířetem, za jakého se chlubivě vykresluji. Dnes sedím v koutku, tichý co pěna a dumám si nad nesmrtelností chrousta. ;-)  :-D

9 Jana Jana | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 15:11 | Reagovat

[8]: a do notysku své myslí vykresluje ty nejkrásnější básničky a povídky, jaké znám :)

10 Akim Akim | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 15:13 | Reagovat

[9]: Ty jsi ale zlatíčko. Přeháníš, ale potěší to. :-P  :-D

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 7. prosince 2015 v 19:18 | Reagovat

A co na to přítel, chce jít na oslavu nebo nechce?

12 pavel pavel | Web | 8. prosince 2015 v 10:24 | Reagovat

Když je tu řeč o Silvestru, jsem na tom ještě asi hůř, je výročí smrti mé maminky a radovat se neumím. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama