Svéráznost dítěte a dumání o ničem

16. prosince 2015 v 10:48 | Jana |  Dumám
Včera jsem byla se svým princem a mým oblíbeným princovým kamarádem Silem na FITu hrát deskovky.


Místnost byla taková hospodská a příjemně vydýchaná. Když viděli pořadatelé vstupovat nové lidi, ihned zajistili stolek i židličky, takže jsme si hezky sedli k čerstvě přichystanému stolu a princ se jal zařizovat věci kolem. Nevím, zda to tak Sil myslel či plánoval, ale nenechal mne samotnou, zatímco princ objednával pití a vybíral hru, takže jsem se cítila dobře a moje úzkost se dala ukočírovat.

Na záchod se mnou šel pro změnu princ, protože přeci jen - hodně lidí a ještě k tomu z FITu - to nažene hrůzu i zdravé holce.

Co to je FIT? Fakulta informačních technologií - aspoň myslím. Tedy mateřská prince.



O hrách jako takových se asi zmíním v jiném článku. Tento úvod byl nutný k tomu, abych vás uvedla do děje. V rámci večera totiž ležel na baru papír, kde jste se mohli pod určité číslo zapsat do tomboly a vyhrát tak nějakou společenskou hru. Já se zapsala pod číslo 111. V průběhu večera pak vyhlašovali tombolu - jaksi dvakrát.

Jednou vyhráli lidi jen fiťácké věci (triko, blok, tužky, …) a v druhém kolem už ony zmiňované hry. Šlo o takové menší hříčky - Domek plný chaosu, Hobiti, Krycí jména, Mamma Mia, Šílenej prófa a Vúdú. A Janička vyhrála hru Mamma Mia!

Byla to poslední hra, poslední volané číslo. Prvně zavolali číslo 10 - což já nejsem a nereagovala jsem. Jenže potom se kluci u stolu i Sil začali koukat po mně, že to je moje číslo. Měli pravdu, vzápětí volali i mé jméno … Vážně jsem ji vyhrála!

No ale to je zase na jiný příběh. Tento se týká mého jména. Jana se jmenuji od narození. Jenže mé příjmení bylo po otci, který mne nechtěl. Tak si mne adoptoval mámin manžel a měla jsem příjmení Kravská. Umíte si představit, jaké to bylo peklo první rok ve škole a skautu? Jak mi všichni říkali? Proto jsem strašlivě ocenila, když se máma vdala za tátu mého bratra. Doma se totiž začalo mluvit o tom, že by se mohlo změnit i moje příjmení. Že bych byla Ostružinová.



Jakožto capart v první třídě jsem se s papírováním nijak nebabrala a prostě a jednoduše si na sešity a písemky začala psát Jana Ostružinová. Všechny kolem to buď pomátlo nebo pobavilo. Já se prostě odmítala jmenovat jinak než můj bráška, máma a táta. A ještě k tomu s přezdívkou Kráva!!! Takže cca před 15-18 lety jsem si sama od sebe změnila příjmení a ani nevím, jak dlouho to potom trvalo oficiální cestou …

Mé příjmení samo vybízí k vytvoření přezdívky, která není hanlivá a může se použít úplně v pohodě. Přezdívka mi vydržela až

na vysokou, na tábory, … S příjmením jsem měla jen jednou problém, po rozvodu rodičů. Nelíbilo se mi, co se stalo, a proto jsem chtěla mámino rodné příjmení - zamítnuto, nebylo mi 18 a maminka nepovolila. Tedy jsem se se svým odporem dlouho bila sama a nakonec se smířila … Dokonce, když jsem byla zasnoubená s mým transsexuálním přítelem, dlouho jsem váhala než jsem si řekla, že příjmení měnit nebudu. Pokud chci ve světě, ve kterém jsem pracovala, něčeho dosáhnout, bude to s příjmením Ostružinová. Pokud kdy vydám knihu, bude pod mým příjmením …
Neumím si představit, že bych se kdy jmenovala jinak. Že bych si kdy osvojila jiné příjmení. Už mi nejde o to, že nosím příjmení člověka, který se nás zřekl a po 7 letech k nám zase našel cestu. Není to o rodině, je to o mém vlastním já a o tom, kdo jsem pod svým jménem. Říká se, že velice mocný je ten, kdo si pamatuje jména, neboť jméno člověka je klíčem k jeho ješitnosti. Pokud člověka správně oslovíte jménem, hned u něj stoupnete na ceně (aniž by to věděl), protože jste jej oslovili nejoficiálnější a zároveň velice intimním slovem/pojmem. Sama si dávám velice záležet na tom, abych si pamatovala jména a přezdívky všech lidí, se kterými přijdu do kontaktu a které mám posléze pojmenovat.

Celá tahle úvaha se tedy týká toho, že kdyby mne na včerejší tombole oslovili jiným jménem, nereagovala bych. Je to samozřejmě o zvyku. To připouštím a přiznávám bez mučení. Jenže s mou hrdostí a ješitností a sebestředností si neumím představit, že bych kdy změnila kabát svému jménu! Obzvláště hodně to ve mne hlodá v podobě snu o oné zmiňované nabídce, která se možná už před Vánocemi rozlouskne ve skvělou spolupráci! A jak se potom chci ve finální podobě prezentovat? Jako Jana Kočkomilka? Jako Jana Ostružinová? Nebo jako princova Jana? Pokud to vyjde, bude to pro mne obrovský krok vpřed. Proto celkem bezvýznamně řeším už teď, kdo bude spolupachatelem s paní Hankou, pokud vše vyjde, jak má …


Zanecháme hloupých úvah! Jak byste reagovali vy, kdyby se Vaše dítě začalo podepisovat jako Váš nový manžel? Tedy ještě nezměněným příjmením? Berme děti do 7-9 let, pak to už má trochu rozumu :D



 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 16. prosince 2015 v 11:40 | Reagovat

Žena nerada chodí na veřejnosti na záchod, protože si myslí, že když vstane, že bude hned středem pozornosti. :-D

2 Akim Akim | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 12:37 | Reagovat

Já to vyřešil rázně už jako dítě, zařval jsem zkrátka AKIM a bylo vymalováno. :-D

Teď mě napadlo, že by se k tobě dobře hodilo jméno Subjanka Kočkomilená. :-P  :-D  :-D  :-D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 17. prosince 2015 v 7:43 | Reagovat

[1]: To nechápu ...

[2]: Po Rusky či jak? Já bych raději zůstala zatím u neutrality, než se rozjede naplno ta třetí světová :)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 17. prosince 2015 v 9:57 | Reagovat

[3]: No je fakt, že to hodně smrdí ruštinou. Americká varianta by mohla být Subjane Catlover, to ale zase zní jak přezdívka pro pornoherečku. :-P  :-D  :-D  :-D

5 Jana Jana | E-mail | Web | 18. prosince 2015 v 8:14 | Reagovat

[4]: Super :-D  :-D

6 Anička Anička | Web | 19. prosince 2015 v 18:16 | Reagovat

Ta deskovka mě zajímá, napiš pak, jak se ti líbila. Ta příjmení ti nezávidím, mě si žel lidi taky berou občas na paškál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama