Kočka #2

19. února 2016 v 12:34 | Jana |  Kočkomilové
Časem zjistí víceméně každý majitel kočky, že jedna kočka je málo. Důvody bývají různé. Někdo hodně pracuje a nechce, aby byla kočička sama doma. Někdo si myslí, že kočička potřebuje parťáka, jinému umřel jiný mazlíček a díru se snaží zalepit … Nikdo z nás si ale nepřizná, že mít doma kočku je srovnatelné s tím mít tetování. Je to závislost a jedno tetování ani jedna kočka nikdy nestačí. Ať chceme či ne, druhá kočka je logickým vyústěním nemoci zvané kočičí láska. Na rozdíl od majitelů tetování ale ti kočičí láskou nemocní řeší jeden veliký problém - snese moje kočka dalšího parťáka?


Pravidlo č.1: To nejvíce důležité pravidlo

Prosím, tohle pravidlo (složené ze dvou) si zapište kamkoliv, kde na něj nezapomenete!

KAŽDÁ KOČKA JE JINÁ
a
KAŽDÝ MAJITEL ZNÁ SVOU KOČKU NEJLÉPE

Na internetu je množství článků o tom, jak seznámit svoji kočku s …. (doplň dle vlastní potřeby). Nikde ovšem není zdůrazněno to, že s tou kočičkou již nějakou dobu žijete, máte mezi sebou vztah a tedy vy nejlépe víte, co a jak.

Pravidlo č.2: Vážně chcete to samé, co vaše kočka?


Nový člen smečky či rodiny naruší zajetý řád. Jak stará je vaše kočička? Zvládne tento nový stres? Budete mít dostatek prostoru na seznamování? Budete mít dostatek času na seznamování? A především, budete mít i trpělivost? Uvědomili jste si, že druhá kočka zvýší finanční výdaje? Co vám o vaší kočce řekl chovatel? Jak se mu jeví povahově? Jak se chovala v kolektivu? A vy sami si myslíte, že vaše alfa královna někoho přijme? Dejte na své pocity a nemějte strach!

Pravidlo č.3: Druh a pohlaví zvířete


Kočka je silně teritoriální zvíře. Některé jsou vyloženě samotářské (pokud nevěříte, pusťte si National Geografic či Prima ZOOM), některé potřebují kontakt a smečku. Co z toho plyne? Že záleží především na vaší kočce. Na jejím plemeni, na její povaze, na jejím stylu života.

K některé kočce se více hodí kočka, k jiné pes. Jiná bude preferovat králíka. Asi žádná se nebude kamarádit s hadem. Obecně platí, že pokud domů donesete mládě, kočka si zvykne lépe. U mláděte je potom i v celku jedno, jakého je pohlaví. Některé publikace uvádí, že nejlepší je pořídit si ke kočce kočku opačného pohlaví a v kotěcím formátu.

Nebojte, nikdo vám ale neutrhne hlavu, pokud si donesete domů starší kočičku z útulku stejného pohlaví, jaké máte doma. Jen si uvědomte, že tohle seznamování potom zabere více času.

Pravidlo č.4: Veterinář


Než si domů donesete jakékoliv nové zvíře, měli byste navštívit veterináře. S domácím osazenstvem a tak samo i s nováčkem. Obzvláště potom, co jste kotě našli na ulici. Nechcete si přeci nakazit vaši kočku doma. S veterinářem také můžete probrat, jaké zvíře si k vaší kočce pořídit. Je to přeci také tak trochu odborník na vaši kočku. Ví, jak se chová v nestandardních situacích. Nebude mít potřebu vám lhát/mazat med kolem pusy a rád vám upřímně pomůže.
Zde je, jako u pravidel výše, nejdůležitější vaše kočička doma, ne vy a vaše potřeba mít další kočku. Myslete na to!

Pravidlo č.5: Příprava


Nově příchozí člen rodiny či smečky by měl mít připraven svůj vlastní pokoj. V něm mít škrabadlo, záchůdek s kočkolitem, na jaký je zvyklý, misky na jídlo a vodu a odpočívací prostor. Je dobré tuto místnost vyčistit. Jde nám o pohodu nově příchozího. Tato místnost by měla být uzavíratelná dveřmi bez skla.

Pravidlo č.6: Slyším Tě!


Přinesli jsme si domů kočičku a zavřeli jsme ji do její místnosti. Začne samozřejmě zkoumat, bude rachotit a to přiláká pozornost druhé kočičky. Proto musí být zavřené dveře. Nová kočička si bude zvykat na nové prostředí a stálá kočička si všimne, že za jedny dveře nesmí a něco tam rachotí - minimálně vzbudíte její zájem - přeci víte, zvědavost zabila kočku :)

Pravidlo č.7: Za dveřmi někdo chroupe granulky!


Po pár dnech, prosím nesnažte se nic uspěchat, jde vám především o psychickou a fyzickou pohodu obou kočiček! Tedy po pár dnech začneme krmit kočičky u dveří - každá na jedné straně dveří. Kočky se jednak slyší a jednak se i cítí. Pokud kočičky u dveří nechtějí jíst, misky jim posuňte. Dejte jim čas!

Pravidlo č.8: Cítím Tě!


Opět po pár dnech, kdy se nováček aklimatizoval ve své místnosti, zavřeme domácí kočičku do jiné místnosti a nováčka vypustíme do bytu. Na chvíli. Aby si očichal pach domácího. Totéž můžeme udělat ve zjednodušené formě "přes ponožku". Jde o "metodu", kdy si na ruku navlékneme ponožku a hladíme nováčka po hlavičce a krčku. Potom dáme ponožku očichat domácímu .. Dle reakcí buď postupujeme dál nebo vyčkáváme :)

Pravidlo č.9: Vidím Tě!


Zde se již názory odborníků trošku liší. V podstatě jde ale o to, že už by se kočičky měly vidět. Tedy buď otevřeme dveře a necháme je na sebe zírat, nebo je dáme do přepravek a postavíme kousek od sebe, ať na sebe vidí. Další možností je třeba veliký ručník, který dáme mezi kočky místo dveří a potom je pomalu zvedáme a zase spouštíme … My se vždy snažíme zachovat klid, neděláme prudké pohyby a jsme tiší. Jsem záchrana jedné i druhé kočky!

Když by se kočičky začaly rvát, musíme si pamatovat, že ani jednu nebereme do náručí. Hodíme mezi ně ručník jako v ringu a většinou nováček uteče do svého prostoru a domácí si někam zaleze. Necháme je odpočinout! Kdybychom jednu z nich vzaly do náručí, tak hrozí, že nás ošklivě zraní. Také to není dobré pro psychickou pohodu toho druhého …

Ze začátku necháváme kočičky často samotné odpočívat. Určitě je po prvním setkání nenecháme pohromadě napořád. Potřebují si utřídit pocity.

Pravidlo č.10: Jíme a hrajeme si


Abychom kočky odpoutaly od bránění teritoria či negativních reakcí na druhou kočku, nachystáme jim jídlo, ne úplně blízko u sebe a vytáhneme hračky. Snažíme se vyvolat stejné zájmy obou. Na společný čas by se kočičky měly těšit …

A na závěr?


Seznamování dvou koček není o lidech, ale o kočkách. Prosím, myslete na to. Dejte si na čas. Ušetříte tím spousty psychické i fyzické energie koček a potom i sebe.


Pamatujte, že kočky se nemusí milovat, ale nesmí se nesnášet.




Zdroje:
[1] Naše kočky 02/2016
[2] Catworld 420-422/2013
[3] Stephen Barker, Jak žít s neurotickou kočkou
[4] Denise Seidlová, Život s kočkou
[5] Hana Žertová, Od kotěte ke kočce

 


Anketa

Zajímá vás, jak jsem seznamovala kočky já?

Ano
Ne
Zajímá mne, jak spřátelit kočku a psa

Komentáře

1 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 19. února 2016 v 12:46 | Reagovat

Tak tohle je věc se kterou mám horu zkušeností. Prvně jsem to řešila tak, že "pustíme je k sobě, ono se to vyvrbí". Vyvrbilo, dokoud jsem nepřinesla Elišku, Jerry s Majdou se zrovna dvakrát nemilovali. Pak přišla Eliška a spíš z nouze byla pár dní zavřená v koupelně. Nakonec se oba domácí svorně dožadovali, že chtějí toho mrňavého kničícího vetřelce poznat. Omotala si je kolem pacek... Mikeš vpadl jako velká voda a protože to pro něj byl šok, neměla jsem srdce ho někam zavírat. Chvíli si pofňukali a za dva dny bylo usmířeno. No a plavčíci byli zavření přesně den, než Majda otevřela dveře do koupelny, jako že proč tam ta chuďátka trpí... Tož tak.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 19. února 2016 v 12:49 | Reagovat

[1]: Je to hodně individuální, proto se kryju hned prvním pravidlem :D Ale mám zkušenost podobnou :)

3 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 20. února 2016 v 23:33 | Reagovat

Když jsme si domů donesli druhou kočku - Pepíka, nechali jsme domácí kočku, ať si nově příchozího očichá přes dvířka přepravky. Pak jsme toho čtyřměsíčního špunta ubytovali na pár dní v koupelně - aby si zvykl na prostředí a také proto, že nebyl ochočený. Hrouda se divili, proč jsou dveře zavřené a očichávala je. Po třech dnech jsme Pepíka vypustili na průzkum dalších prostorů. Na noc jsme ho ale dávali do koupelny, stejně tak i na dobu, kdy nikdo nebyl doma. Po pár dnech se ale z koupelny dral víc a víc ven, až spal jednu noc s námi a už jsme ho nechali, ať se volně pohybuje po domě. S Koblížkem (třetí kočkou) jsme to udělali také tak. Do seznamování s domácí kočkou jsem ani v jednom z případů nijak zvlášť nezasahovala.

4 Anička Anička | Web | 21. února 2016 v 13:33 | Reagovat

To by mě nikdy nenapadlo přirovnávat kočičku k tetování. Tetování bych si udělat rozhodně nedala, ale kočičky bych v budoucnu chovat chtěla. Nyní máme jen jednu, Rozárka nesnáší další zvířata v našem bytě. Snad jen šneky, ty může vystát. Ti jsou totiž na ni moc pomalí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama