… veterinář a zmatení druhý den … 2. část

24. února 2016 v 11:28 | Jana |  Ze života
Naše vyprávění jsme skončili ve chvíli, kdy jsem se převlékla a čekala na prince. Kočky spaly, byly doma.

Když přítel přijel, vzbudil se Vader a šel jej přivítat. Summer záhy pochopila, že byla položena igelitová taška na linku a vstala také. Princ jim totiž ve valné většině případů dává po příjezdu najíst (celkově je večer krmí on spíše). Tentokrát jim nedal, aby mi Summer neblila v autě.


Kočky stále nic netušily, přestože se přes den objevily otevřené přepravky s polštářema. A nebo tušily a bylo jim to jedno. První jsem musela dostat do přepravky Summer - to příláká většinou Vader a vyhnu se tím lovení kočky z pod postele, z lustru, skříně nebo garnýže. Summer pochopila mou akci ve chvíli, kdy byla v náručí v jedné místnosti s přepravkou. Vytáhla drápky, začala vřískat a chvílemi i syčela. Byla jsem rychlejší a do přepravky ji nacpala. Hluk neustával, stěžovala si i nadále. Jak jsem předpokládala, Vader byl dost zvědavý a přišel se podívat, proč mu týrám sparinga. Tak jsem ho lupla do přepravky druhé. Myslím, že byl nadšen, neboť je to mnohem větší komfort, než co měl minulý rok …

Za doprovodu stížností Summer jsme je naložili do Babči a jeli jsme za paní doktorkou. Princovi jako vždy v té oblasti zmizel signál a já pro jistotu zapomněla, že mám mobil v kabelce a nepoužila jsem jej k navigaci. Jednou jsme se zeptali, po té vedli diskuzi na téma ženská logika a navigace (to, jak nás slečna navigovala jsem pochopila já a princ ne) a nakonec řešili, zda můžeme parkovat před garáží paní doktorky …


V ordinaci byla Summer nějaká podezřele hodná. Paní doktorka ji prohmatala, změřila teplotu, kontrolovala i zoubky a tlamičku - na obyčejné vyšetření se Summer zdála být více než zdravá. Stále váží 3,3 Kg. Jen je to náš akrobatický atlet, tedy to, že hubne je dost možné, protože nabírá svalovinu. Už to není moje gaučová princeznička. Už je to namakaná kulturistka z venkovní džnugle! Nakonec ale doktorku sekla a syčela na ni - měla moc dlouho ruce v její přepravce.

A Vader? To je tele na entou. Přibral na 4,7 Kg, paní doktorka z něj byla unesená, jak je to krásný a veliký a hodný kocour a princ se dmul pýchou, jaké skvělé zvíře to má … Summer byla nas*aná dole v přepravce, protože ji jsem chválila jen já. A nedostala lízátko … Zaplatili jsme celkem málo peněz a jeli domů. Summer okamžitě vystřelila z přepravky a běžela do obýváku na jídlo a Vader si v klidu a míru ležel. Nakonec šel zkontrolovat i přepravku druhou, tu, ve které byla Summer - jestli se tam náhodou neleží lépe.

Druhý den začal obdobně. Ráno doktor, potom rychlý oběd, ještě rychlejší káva a pak delirium. No nakonec bylo chvíli před 13. hodinou a já šla natěšená do školky. Protože první den byl luxusně pohodový a moc příjemný, vážně jsem se těšila.

Asi jsem neměla. Včera jsem zjistila, jak moc velký vliv mají rodiče na své děti. Jak moc se na nich projeví, když se jim rodiče adekvátně nevěnují. Zjistila jsem, že pokud je výchova v nepořádku doma, že pokud doma děti neomezeně kralují, ve školce a škole jsou učitelé malí páni. To, co předváděl kdysi žáček na angličtině, že skákal po lavici - to bylo neschopností učitelky sjednat pořádek a upoutat jeho pozornost. Ale to, co si nesedlo ani k jídlu, matce při odchodu poroučelo a učitelkou manipulovalo tak nechutným způsobem, že jsem se třásla strachy, co bude, až paní učitelka (kterou dle slov matky má rád) odejde. Vážně jsem měla celkem dost obavu. Ale snažila jsem se zachovat klid a chovala se normálně, komunikovala se všemi dětmi a Ignáce jsem napomínala jen o trochu častěji než jiné děti. A pak si paní učitelka odešla kopírovat …


A peklo začalo. Skákal po postýlce a čekal, co udělám. Napomenula jsem ho, nepřestával, tak jsem si uklidnila ostatní děti a Ignáce ignorovala. Po dlouhých 5 minutách přestal a škemral o výprask, protože zlobil. V tom přišla paní učitelka a Ignác jí skočil kolem krku a říkal jí, jak moc ji má rád … U oběda si ani nesedl. Snožmo poskakoval kolem stolů a u toho žvýkal rohlík. Začal být hodný jen ve chvíli, kdy něco chtěl odnést do šatny … Protože jsem mu akci nedovolila, vrátil se k původní činnosti. Nebyl jen zlý. Byl i hodný, když hrál hru, kterou jsem donesla a upravila pravidla pro předškoláky. Bohužel začal kroutit karty a nedal na slušné napomínání. Když začali dělat hlouposti i ostatní, hru jsem jim zabavila. Koukali jako puci a vůbec nechápali, co to dělám. Ignác se stále dokola ptal proč a proč a proč …


Bylo toho více, co by stálo za zmínku, ale nechci mít zlé sny jako v noci po hlídání Ignáce. Dneska jdu do školky opět a mám smíšené pocity. S dětmi krom Ignáce si rozumím. I s dětmi, které jsou více živé, nevycválané a nebo více rozmazlené. Se všemi se dá nějak vyjít. S Ignácem zjišťuji, že mi vážně hodně chybí praxe a hlavně zkušenosti. Včerejšek mne natolik vyčerpal, že jsem po příchodu domů vytuhla, proto ukončíme vypravování o úterku a budeme mi držet pěsti, abych to dneska přežila ve zdraví já i děti a zase jsem se do školy i školky mohla vrátit :)

Tohle není naše školka :) Ale je také krásná :)
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 24. února 2016 v 12:25 | Reagovat

Mohu taky k tobě do školky? Neboj, zlobit nebudu. :-P  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Allex Allex | E-mail | Web | 24. února 2016 v 20:44 | Reagovat

Tak takové děti nemám ráda.. :D tak snad to dnes bylo lepší :)

3 dadainka dadainka | Web | 25. února 2016 v 13:30 | Reagovat

Výborně napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama