8 věcí … Nejen tohle jsem já

20. března 2016 v 9:17 | Jana |  Ze života
U Barushky a Marti na blogu, kam chodím stále častěji, když mám volnou chvilku, jsem našla výzvu … A protože mne stejně jako ji neoslovila FB výzva na postování starých fotek, udělám si radost alespoň na blogu …

Hned první problém přišel, když jsem se dohadovala, co vlastně má být na první místě … A zda vůbec věci řadit, jak do nás odmala vtloukají, že 1 je nejlepší a 8 nejméně podstatná. Nakonec jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla a sami a posuďte, jak to vlastně s tou důležitostí mám …


1. Zvířata

Už v kočárku mne hlídal chrt. Černý, krásný afghán jménem Dan. Ve 4 letech mi moje koně milující maminka koupila poníka - Aretku. Po Aretce přicházeli další koníci až po Šifra, s nímž jsem se dostala mezi elitu, a Santu, která mne svým moudrým a klidným pohledem na věc učila jezdit velké parkury. Mezitím afghána nahradily sloughi - Čelza, Dahija a Akaba. Přišli oslíci, krávy, … Moje dětství se skládalo spíše ze zvířecích přátel než s lidských. Proto jsem po odchodu do Brna hledala vhodného zvířecího partnera do bytu. A přišla Summer. Kterou chvíli na to následoval Lord Darth Vader …

Začalo to zcela nevinně ... A skončilo to L** - S


Zvířata mne od útlého věku učily mimoslovní komunikaci, pozitivnímu vnímání skutečností, potřebě péče a také tomu, že věrnost je nejkrásnější projev lásky. Mimo jiné mne naučili trpělivosti s těmi, co neví. Dali mi jakýsi vnitřní klid, který mám jen se zvířaty, ne s lidmi. Proto v mém životě vždy bude muset být zvíře, jinak přijdu o opěrný sloup podstaty sebe samé.



2. Rodiče

Spíše jejich rozvod. Až po sérii sezení u dvou psychologů (cca půl roku každý týden) dokážu rozklíčovat, co mne opravdu mrzelo, proč některé věci vnímám tak ostře … Rozvod rodičů mi sebral vše, krom brášky a psů. Sebral mi koně a mne samotnou, sebral mi přátele, kvalitní školu, … Mnoho mi i dal. Díky tomu jsem poznala Kamilku, která má teď krásného chlapečka Bartoloměje a která mi čím dál tím víc chybí. Rozvod rodičů mne ale i motivoval k tomu, že jsem si uvědomila, co je v mém životě důležité. Rodina. Alfou a omegou mého života bude holt rodinný život. To jsem si i výjezdy za hranice ČR potvrdila.

Mimo jiné jsem díky rozvodu více samostatná, více se fixuji na partnera, více jsem cestovala po světě. Nevím, co k tomu více říci. Snad jen to, že tato životní událost mne hodně moc poznamenala.

3. Zahraničí

Díky mámě jsem projezdila téměř celou Evropu - výstavní maniak. Mamka, já zatím ještě ne. Potom mi mamka zařídila prázdniny v Norsku … Tu zemi miluji. Kdyby jen princ chtěl, nevadilo by mi tam bydlet. Krásná, čistá země. Tak, jako mají lidi rádi Nový Zéland a jeho krásy, tak já miluji Norsko. Je to hodně obdobná země.


Po Norsku jsem zjistila, že moje angličtina je na obstojné úrovni (ve škole s tím stále nesouhlasí). Nedlouho po tom jsem frnkla do Amsterdamu, byla jsem i v Paříži, … Život, který jsem žila jako svobodná pracující žena mi dal hodně z cestování jak letadlem, tak lodí či autobusem a vlakem.


Zahraničí mi ukázalo další část mého já. Jak jsem psala - rodinné já. Byla jsem aupair … proto již vím, jak chci a jak nechci, aby tou nás v rodině bylo. Dále, krom rodiny, jsem si uvědomila, jak bohatá na krásy je Česká republika. Mnoho lidí jezdí pomalu na kraj světa, ale neuvědomují si, že hezká procházka kolem vesnice při západu slunce s někým, koho milujete, je stejně krásná jako jinde po světě. Že obloha v Lednici je stejně krásně modrá jako v Amstelparku … Cestování mi chybí …

4. Pra a prarodiče

Babička mne jako malé dítě často hlídala. Proto na ni celkem lpím a volám jí celkem často o radu, jak co uvařit, jak šít, jak plést. Tedy Ostrava je místo, kam se moc ráda vracím. Když jsem byla ještě menší, hodně času jsem strávila v Kroměříži u prababičky. Na jejímž pohřbu jsem zjistila, že jsem těhotná. Prostě jsem to věděla. Ale když jsem byla maličká díky jejímu synovi (mám. tátovi) jsem objevila lásku k zámkům. Bral mne na zámky hezky v šatečkách jako malou princezničku … Teď to dělá princ :) Prababička mi vždy pekla perníčky a i pře protesty mámy mi je strkala pod polštář a já je v noci, když jsem nemohla spát, chroupala … Ostrava a Kroměříž - dvě srdcové rodinné záležitosti.

5. Knihy

Umění toho, že rozpoznám písmenka, mám a tak není chvíle, kdy by se v mé blízkosti neválela kniha. Kniha romantická od Zaneho Greye, detektivní od Francise, veterinární či kočičí nebo pedagogická či sexuální … Dokážu zhltat tuny textu a až pak se cítím uspokojená. Harryho Pottera jsem našla dávno po boomu knih a filmů a přečetla jsem je jedním dechem. Prostě knihomolka :) Dokonce pomalu zjišťuji, že knihy, které jsou uvedené v doporučené četbě některých předmětů, jsem už dávno četla … Což je hodně hezký pocit!

6. Škola

Když mi rodiče sebrali koně, musela jsem si najít jiné hobby. Jedním z nich byla škola. Prostě si splnit sen a být tím, čím být chci. Dokud byly peníze, bylo to fajn. Mohla jsem studovat na VFU a zažívat si atmosféru jako z filmů o Básnících … Když peníze došly, začala jsem zjišťovat, že ani VUT ani MU nejsou úplně praktické školy. VUT ještě možná ano, ale to bude tím, že od tama znám více praktických lidí, co něco dokázali. Ne, že by na MU lidi nic nedokázali. Ale jsou to hrozní teoretici. Což zjišťuji i teď - někteří nám vykládají velice zapáleně věci, které oni sami pouze četli, ale třeba s ADHD dítětem nikdy nepřišli do styku. Ono čím jsem starší, tím se více objevují doktorandi, kteří toho ví méně než my lidé z praxe.

7. Sourozenci - Dája a Ája

Miluji je. Jsou to moji dva andílci a ďáblíci. Bráška je vždy tam, kde jej potřebuji. Vždy mi pomůže, poradí. Jeho jako jednoho ze dvou v rodině dokážu upřímně a radostně obejmout. Jeho a moji malou sestru Aničku. Nikoho jiného neobejmu bez divného pocitu, že tohle se nemá. Brácha je o mnoho chytřejší než já, krásnější než já, zábavnější než já, ale je to můj malý brácha a moc ráda s ním trávím čas. Vyrůstali jsme spolu v jednom pokoji, byli jsme spolu i po rozvodu rodičů, dokážeme spolu sedět na gauči, nemluvit a přesto si užívat, že tam ten druhý je.


Sestra je maličká princezna a já jsem ujetá na děti. Toužím po to svém tak hrozně moc, že mám někdy problém, že Anička je sestra a ne dcera. Je to malý rarach, kterému jsme jako ani ne ročnímu miminku dávali ochutnávat chilli papričky, kterého jsme fotili na bazéně, se kterým malujeme … Se kterým jsme prostě normální rodina. Lidé, kteří vidí kolem lidí aury, nám říkají, že jsme hodně semknutí k sobě… Nevím, zda i teď, když bydlím jinde … Ale doufám, že tohle nebude vadit princi, ale moji dva sourozenci budou mít u mne vždy místo k přespání a budu se jim kdykoliv snažit pomoci. I kdybych skončila v autě a se Summer v něm bydlela, vždycky nechám sedačku volnou pro svého sourozence.

8. Princ


Neříkejte, že jste to nečekali. V noci se mi zdálo, že jsem od něj byla odebrána (neřešte proč nebo jak) a mezitím, co jsem měla vypnutý mobil se sledovací appkou jsem upadla do kómatu. Jako Gandalf jsem spala s otevřenýma očima, dýchala, ale nevnímala. Bez něj jsem jaksi neúplná. Přestože neumím vyjádřit viditelně to, jak moc jsem šťastná a spokojená, je to tak. Uzdravuji se rychle, i když to tak zatím nevypadá. Bydlím v krásném domečku se zahradou, moje Summer a náš Vader jsou tu nadmíru spokojeni a svědčí jim to. Mám dobré vztahy s místní MŠ a ZŠ a tedy jsem na cestě ke splněnému snu o učitelství na vesnici v místě bydliště. Hlavní ovšem je, že princ je kus mne samotné. Je to další z pilířů, na kterých stojí celé moje já. Miluji chvíle, kdy sedíme a každý večer koukáme na film - teď to byl Hobit a Pán prstenů - extended version obojí. Miluji chvíle, kdy princ skládá puzzle a já si u toho čtu. Miluji chvíle, kdy venku svítí sluníčko a my sedíme na terase a snídáme nebo jen pijeme kávu a čaj a povídáme si. Miluji chvíle, kdy hrajeme deskovky (přestože to tak nevypadá). Miluji naše společné chvíle v autě, když někam jedeme. Miluji chvíle v posteli, kdy ležíme čelem k sobě a mezi námi se vrtí Vader, který se potřebuje dotýkat nás obou. Na tohoto člověka jsem čekala hrozně dlouho a jsem ráda, že jej konečně mám u sebe a on mne nechce nikam pustit …

 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. března 2016 v 13:42 | Reagovat

Máš tak zajímavý život, že bych ho neprožila ani v těch nejdivočejších snech :-)
A myslím, že jsi to nakonec seřadila více méně jako já :-)
Od nejstaršího k nejnovějšímu :-)
Myslím, že to, co nás v životě potká, se nedá dělit na důležitější a méně důležité :-)
Pak bych jako nedůležité zahodila zapomenutou peněženku, pro kterou jsem se jednou vracela a přesto to byla věc, která nám zřejmě zachránila život, protože jsme pak dojeli k obrovské nehodě, která se stala jen tři minuty před tím, než jsme dorazili. Tři minuty, kdy jsem si byla pro peněženku...
A takových drobností jsou spousty, rozvázaná tkanička, upadlá jízdenka, vítr, co Ti vyrve papír z ruky...
Člověk nikdy neví, jak moc to může jeho život ovlivnit...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 20. března 2016 v 14:07 | Reagovat

na tu nejdůležitější věc si zapomněla. ;-)  :-P  :-D

3 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 20. března 2016 v 16:09 | Reagovat

Krásně napsáno... :) Každé slovo... a také každé slovo chápu. A... a... chtěla jsem ještě něco říct, ale už asi ani nevím co... protože... ono vlastně ani není třeba cokoliv dodávat. :)

4 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 20. března 2016 v 23:29 | Reagovat

Kurňajs, tak teď už si to vážně budu muset přečíst vše od začátku, páč teď mám nějaké nezodpovězené otázky :) Což mi vle nevadí, protože si to přečtu ráda. S princem, domečkem a školou to vážně vypadá jako sen, držím pěsti!

5 Jana Jana | E-mail | Web | 21. března 2016 v 6:23 | Reagovat

[1]: Nakonec jsem psala článek dlouho po úvodu, takže jsem na nějakou důležitost či tak úplně zapomněla :D

[2]: Nechybí tam nic :)

[3]: :) děkuji

[4]: Tak se ptej :) Jinak já se dost často opakuji, tak už asi nic nového nenajdeš :)

6 anchovickal anchovickal | Web | 21. března 2016 v 22:28 | Reagovat

Moc pěkné :-)

7 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 24. března 2016 v 23:32 | Reagovat

[5]: Jsi moc pilná písařka... a tak tedy: píšeš někde o tvém těhotenství? Protože jsem bohužel nepostřehla, že bys byla maminkou... A co ten transsexuál?? A kde jsi přišla na prince? Nejlépe článek s jeho fotkou, ať se pokocháme všechny :-D

8 Jana Jana | E-mail | Web | 25. března 2016 v 11:08 | Reagovat

[6]: děkuji :)

[7]: miminko nemám, přišla jsem o něj. Asi je tomu tak dobře, neboť bych neměla prince ... miminko by vyrůstalo bez biologického otce, neboť tím byl onen transexuál (budu o tom psát :) ). No a princova fotka jen tak nebude, neboť si to nepřeje ... I když jsem mu chtěla rozmlžit obličej, tak si nepřeje zde mít svoji fotku ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama