Jak jsem málem umřela ...

26. března 2016 v 21:55 | Jana |  Ze života
Čas od času se stane, že se mně lidé ptají, proč mám takovou nedůvěru v muže. Ti znalí se mne ptají, zda za to může setkání s transexualitou. A pak jsou tu tací, kteří mi napíšou mail, jak se s tím srovnat ...
Popravdě ... Do teď jsem z toho všeho zmatená. Asi začneme od začátku, aby si přišli na své všichni, i moje staronová oblíbená blogerka Martinka ...

PS: Pokud máte otázky, neváhejte mi je položit. Bylo neskutečně složité tento článek napsat a tak je dost možné, že jsem něco zapomněla, vypustila, či si něco pamatuji tak, aby mne to znovu nezranilo ...


Psal se rok nevím kolik, já byla zoufalá, neboť jsem neměla na placení koleje a začala jsem chodit do práce ... To s sebou přineslo flákání veteriny a tedy odchod z této božské univerzity vědění. Byl to odchod na PdF MU. Byl to odchod velice bolestivý. A byl to odchod, který si ani nepamatuji, neb jsem jej prožila v alkoholovém opojení a v posteli mužů, ... A jedním z těch mnoha mužů byl člověk, který mne po párty dotáhl do bytu (mého), sundal mi boty, uložil mne do postele, sám si lehl do postele druhé, na druhém konci pokoje. Vytáhl ze mne, kdy mám být v práci a nastavil si budík, aby mne vzbudil ... Ráno mne vzbudil, držel mi vlasy, když jsem zvracela, doprovodil mne na šalinu, uložil si moje číslo a na mou žádost i jeho číslo do mého mobilu, přidal si mne na FB ... V práci jsem si dala nakopávacího panáka a zase byla milá a usměvaná barmanka. Relativně hubená, s krásnými dlouhými vlasy a poblitýma nohavicema ...

... Princ mi nalil portské ...

Jak šel čas, přišlo první rande, první sex, první zmínky a tom, že bychom spolu chtěli bydlet. Také rozchod, protože to bylo buď T. nebo Summer. T. dal přednost práci a já Summince. Další alkoholová vlna ... Zanedlouho se T. vrátil, že práce není vše a že mne k životu potřebuje a chce. A já se vrátila. Začali jsme spolu bydlet, byli jsem krásný a skvělý pár. Jenže jsme neměli žádné společné záliby, žádné společné koníčky, jen práci. A potom kočky ... Které nesnášel, ale teď po nich jako slečna teskní. Tedy po Vaderovi. Ne po Summer. Jezdili jsme spolu po světě, ale vlastně to bylo kvůli práci. Když jsem potom odjela do Amstrdamu, přišlo na řadu zasnoubení a plánování svatby... Jenže v Amsterdamu se to stalo. Tedy já byla v Holandsku, T. v ČR. Skypovali jsme. A tak nějak jsem z něj vytáhla, že nemá rád ženy, že má rád muže. Že je gay.

Ten pocit, který nastal potom, pro mne jako pro ješitnou ženu byl destruktivní. Jediná záchrána byla to, že jsem byla aupair a nemohla jsem si dovolit selhat. Celou noc jsem ležela na posteli, nemohla se hýbat, klepaly se mi nohy, ruce, točila se mi hlava, zvracela jsem, ... Ne kvůli tomu, že je gay. To ne. Kvůli tomu, že mi lhal. Že jsem žila v bludu. Druhý den přišlo upřesnění, že tak ani není gay, jako spíše žena v mužském těle...


Když mne moje děti, které jsem hlídala, ujišťovaly, že nemusím být smutná, že se mi stýská (musela jsem vysvětlit, proč pořád brečím), že mne T. má rád, že mne miluje, že přijede a bude dobře. Byl to hodně těžký týden. Jeden z nejtěžších v mém dosavadním životě. Po jakémsi zklidnění do funknčí podoby, jsem začala více hulit travku, více dbát sama o sebe, více chodit ven mezi lidi. Energii, kterou jsem věnovala do něčeho, co teď bylo v troskách, jsem věnovala sama sobě. Zhubla jsem cca 20 kg, byla jsem krásná a štíhlá, s úsměvem na rtech. S bolestivým úsměvem a všichni kolem mne milovali, jak dokonalá jsem ...

Začala jsem studovat vše dostupné v češtině o transsexualitě a myslím, že toho do dnes vím víc než můj obvodní lékař. Než jakýkoliv praktický lékař. Někdy i více než psychologové. Po zhltaní všech možných přírušček a medicínkých věcí následovala má cetsa do medicínského oddělení v knihovně v Amsterdamu ... Začala jsem totiž žít s ženou v mužském těle.

Známá a dobrá publikace... Tu jsem nechala Lucii ...


Proč? Bylo mi tvrzeno, že je lesbička. Nevím, kde jsem měla hlavu, zda jsem to, že je gay vypustila, nevím ... Prostě jsem to brala tak, že spolu projdeme comming outem, operací a budu žít s ženou. Neplánovala jsem jej opustit. Plánovala jsem další společný život. Jenže to není tak jednoduché, jak by se zraněné duši mohlo zdát. Není jednoduché se dívat na něco mužského, hodně mužského, v ženských šatech, s makeupem, v dámském spodním prádle ... A co teprve v sexy noční košilce ... Do dneška mám odpor dotýkat se prince zezadu ... Dělat určité věci. Je mi z toho na blití. ALE!

Nebylo to vždy jen zlé. Naučila jsem se mnoho a mnoho mi to dalo. Zjistila jsem, že to krásné, do čeho se člověk může zamilovat, je uvnitř člověka, ne venku (proto jsem pak již byla jen zástěrka pro společnost, prostě kde není nic společného ...). Že lidé se nezmění jen tím, že se převléknou. Nebudou se chovat jinak, nebudou mít jiné názory. Jen se budou cítit lépe. Chvíli to šlo. Chvíli jsem si říkala, že si zvyknu. Jenže pak jsem stále více preferovala T. a ne Lucku, jak se teď jmenuje (jméno jsem vybrala já ...). Přestože jsem se stále více snažila být oporou v onom světě zmatku Lucky uvězněné v mužském těle, stále jsem potřebovala sex s T. Do té doby jsem si totiž myslela, že nic lepšího neexistuje. Myslela jsem si, že to, že se najednou nebojím ho donutit, aby mne svázal, je prostě projevem šoku ...


Věřte nebo ne, já toho člověka tolik podporovala, že jsem se zasnoubila. Žili jsme jako normální pár, navenek. Doma bylo více dámského prádla. Jezdily jsem se opalovat za město ... A já více a více cítila, že mám jen obavu jej opustit, aby se něco nestalo. Aby něco nevyvedl on nebo Lucie. A pak nevím, proč jsem neodešla... Vím vlastně. Potřebovala jsem jistotu, že mne má někdo rád. A tu jsem uměle živila tím, že jsem se starala o domácnost s workoholickou transkou. Se kterou jsem pak boužel i otěhotněla ... Myslím, že dle mého psychického rozpoložení se tedy není čemu divit, že nejsem maminkou. Že moje dítko by letos mělo ?-té. narozeniny ...

Nefungovalo to a myslím si, že nikdy to fungovat nemohlo. Ne kvůli tomu, že bych se nepřenesla přes fakt, že je žena (ne, nepřenesla, ale doufala jsem v to...). Nemohla jsem žít s představou, že jsem tak dlouho (cca 3 roky) žila v domnění, že to je muž. Fyzicky i psychicky. Že nechystá operaci na změnu pohlaví. Že má tyhle problémy odmala. A to je ono. On věděl, když se ke mně po rozchodu vracel, že je transsexuál. A přesto mne nechal se zaseknout na faktu, že mne má rád jako muž. Možná se to zdá úsměvné, že jsem pak sice navazovala kontakty s muži, ale jakýkoliv náznak ženskosti okamžitě vše zničil a já se vrátila do kolejí - ošustit a opustit.


Je to těžké. Do dneška je to těžké. Celá ta situace mne neskutečně moc ovlivňuje a dalo mi skoro rok práce zjistit, co ovlivňuje, jak moc to ovlivňuje atd. Nevyřešila jsem to úplně, ale naučila jsem se svému princi věřit a i když občas dostanu strach, zkouším stále mu pevně věřit. Nelze ani nikomu doporučit, co by měl v mé situaci dělat. Protože pokud je člověk tak oc kontaktní a závislý typ, jako jsem já, tak mu není rady ani pomoci, pokud prostě nějak neskončí. Záleží pak jen na okolnostech, jak se z toho dostane ... Obrovskou úlevou mi bylo datum rozchodu. Pocítila jsem smutek, plakala jsem, že jsme se rozešli... Ale já byla zhrzená tím, že není muž. Že jsem přišla o miminko, že ... Že jsem volná a mám šanci toho využít. Jsem ráda, že jsem se z toho blázince Kdo je kdo? dostala.


Ani po rozchodu to nebylo jednoduché. Bydleli jsme spolu a já hledala bydlení. Sex byl fajn, ale jaksi mi to už nešlo. Nebo to nešlo jemu/jí. A když potom přišel na přetřes někdo třetí, bylo to hodně zlé spát spolu na jedné matraci ... Myslím, že jsem byla čas od času v situaci, kdy jsem myslela jen na to, jak umřít. Moje psychické trápení bylo tak bolestivé, že mi přestalo fungovat fyzické tělo. To už jsem měla hodně problémy a myslela jsem, že umřu. Že pro mne ve světě není naděje. Naštěstí je v každém tunelu, někde na konci nebo kde, světlo. A i přes to, že mám panickou hrůzu to světlo pojmout za manžela, věřím tomu, že budeme krásná a dokonalá rodina. Rodina s pochopením pro odlišnosti jiných ...

Miluji Tě princi!

Moc Ti děkuji, že jsi a už napořád budeš ...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama