Moje kočka Summer 2. část

25. dubna 2016 v 21:39 | Jana |  Moje kočka Summer
Pokračování ... Doufám, že nebudete zklamaní ... Hlavně ty, můj princi milovaný.


Seznamování s pokojem o pár metrech čtverečních mi zabralo celé dva dny. Mezitím jsem poslouchala úryvky z nějaké detektivky o koních a dostizích a čas od času jsem tiše seděla u dveří ven z pokoje. Ženská tam vždycky na nějakou dobu zmizela a pak se vrátila. Buď voněla nebo nesla jídlo.

Také se za dveřmi stále někdo bavil. Byly to mužské i ženské hlasy. Dost mne zajímalo, co tam asi je. Ale ta avivážová postel a měkké peřiny a luxusní přísun granulí i kapsiček a ta rychlost čistění záchůdku - to bylo něco, co mi ke spokojenosti zatím stačilo. Čas od času jsem si sedla k oknu a koukala na dvůr, kde byli další lidé. Někdy přilétl i ptáček, ale za sklo jsme nemohla.


Bylo to období, kdy byla ženská moc milá a veselá. Někdy se snažila mne pohladit, tak jsem jí to vrátila. S drápkama, samozřejmě. Hrozně mne tou dobou bavilo číhat za postelí a lovit její kotníky! Nechápala jsem to, ale vždycky po veliké legraci ženská někam odešla, za ty dveře, a donesla mi hračku. Někdy mne bavily, jindy jsem se jich ani nedotkla. Jakože schválně, aby si nemyslela, že se mi líbí a nepřestala nosit další!

No a pak jednou mi řekla, že někdo musí nosit penízky na jídlo a hračky a začala mne v tom pokoji nechávat samotnou. Chvilku to šlo vydržet. Ale když jsem viděla, jak ji mrzí, že mne nechává samotnou, začala jsem i já z toho být smutná a plakala jsem. A když se vrátila, večer, unavená, a povídala mi, co se dělo v práci (tam, kde se dělají peníze na jídlo), snažila jsem se proklouznout za ty dveře taky. Třeba bych jí mohla pomoci s penězi. A nebo aspoň zahnala tu odpornou dvanáctihodinouvou nudu denně.


Ale to nebylo vše! Myslela jsem, že tím, že chodí na celý den pryč a vrací se unavená a bez nálady na lov kotníků je vrchol a nic horšího nepřijde. Omyl. Jednoho dne mi řekla, že mi někoho představí. Byl to chlap. Odporný. Tak jsem ho škrábla, on otekl, zčervenal a odešel. Čas od času přišel. Jenže moje ženská začala být smutná a hodně plakala. Plán na zkoumání zádveří jsem tedy odložila. Dokonce jsem se omezila i s loveckými pudy. Moje ženská pořád plakala, méně mluvila a koukala na americké smutné a pak veselé filmy. Byla smutná. Ale pořád se snažila mi věnovat hodně pozornosti. Byly to pro mne zvláštní chvíle. Ráda jsem si k ní sedla a předla. Nechtěla jsem se hladit a mazlit. Jen jsem seděla a předla.

Nakonec se naše soužití vyvinulo v něco krásného. Moje ženská byla se mnou doma, hodně jsme spaly a dost často jsme jedly pizzu. Moc ráda jsem sedávala ve víku od pizzy a čichala vůni šunky. Trochu to kazil ananas, ten mi nechutnal. Také jsem mohla pomáhat s čištěním kelímků od jogurtů. Dokonce jsme spolu chodily na výlet do chodby. Prvně jsem šla v přepravce a jen koukala na zavřené dveře ostatních pokojů. Potom jsem si to mohla i proběhnout sama, celý ten větší prostor a další okno do ulice. Tam jsem sedávala a pozorovala okna. Vždycky jsem měla otevřené dveře do našeho bunkru a tak jsem se tam utíkávala schovat. Moje ženská se pomalu uzdravovala. Nebo spíše její duše. Čas od času někam odešla i na déle a vrátila se později z práce. No později, o několik hodin! Dávala jsem jí to pěkně sežrat. Byla jsem na ni hnusná, vřískala jsem a taky jsem ji párkrát škrábla. Dostala jsem totiž jednak pozdě večeři a pak - to jsem měla riskovat, že bychom zase byli tři? Pchéééé, to ne.



Tak to šlo nějakou dobu. Jenže pak jsem se zase začala nudit a dveře byly lákadlem … No tak proč to nezkusit, říkala jsem si. No a trošku jsem narazila. Ne všem obyvatelům té chodby se líbilo, že lovím kotníky a pouštím chlupy. Taky se jim nelíbilo, že uklízím v kuchyňce a nic za to nechci! Nikdy neměli tak čisté pánvičky a oni si jen stěžovali. Víte, i když na mne byli ti ostatní nepříjemní, nikdy nebyli zlí. A i když jsem lovila nohy mojí ženské, vždycky jsem byla vděčná za ráno bez práce, kdy jsme se dlouho válely v posteli neskutečných rozměrů a vůní (aviváž prostě miluji…), kdy jsme spolu jen tak koukaly na filmy a ona mi říkala, co v nich je a jak jsou ti chlapi hnusní. Začala jsem si zvykat na tu naši pohodu a zlobila jsem spíše ostatní lidi a mojí ženské jsem chodila vrnět do ouška. Ne když přišla pozdě a opilá, to jsem moc ráda neměla. Ale vždycky byla jenom moje a tak jsem si ji oblíbila a nechtěla jsem, aby ji měl někdo další …
 


Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 23:35 | Reagovat

To je krasne... Nejsme zkratka majitele kocek, ale majetek kocek. Certice mi zase dava sezrat, kdyz jen lehce pozmenim denni rutinu. Ona musi mit navrch. Na druhou stranu, kdyz odjedu na vikend pryc a pak se vratim, beha ze mnou a kamkoli si sednu, uz mi lezi na kline. :D
Snad ti ale casem Summer povoli i navstevy...

2 Lee Banda Lee Banda | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 23:53 | Reagovat

Jako Z deníku kocoura Modroočka... :-)  :-)  :-)

3 Fredy Fredy | Web | 26. dubna 2016 v 10:04 | Reagovat

jé micka pizzařka, to mě dost pobavilo :D

4 Akim Akim | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 10:11 | Reagovat

Opravdu krásně napsáné, vtipně a s láskou. ;-)  :-D

5 Antea Antea | Web | 26. dubna 2016 v 11:49 | Reagovat

To je hodně pěkně napsané, ale já raději psy, ty nejdou po těch kotnících :-)

6 Jana Jana | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 15:33 | Reagovat

[1]: Summinka to taky umí :) Ale nesmí to být moc nápadné, aby se neřeklo ;)

[2]: Juuu, děkuji :)

[3]: Fakt? ona pizzu miluje!

[4]: děkuji!

[5]: To je fakt, ti jdou jazykem po obličeji :D :D Ale jak kteří, že :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama