Moje kočka Summer 3. část

26. dubna 2016 v 19:46 | Jana |  Moje kočka Summer
Třetí část příběhu ze života mojí kočky Summer je tady. Popravdě musím přiznat, že mne baví to psát. A je krásné, jak Summinka u toho leží u mne a přede mi ... Přeji příjemné čtení :)



Naneštěstí jsou lidi tvor žijící rád v páru a tak pudové záležitosti zasáhly i moji ženskou. Začala domů chodit hned po práci, nakrmila mne, umyla se, najedla se a pak se vrátila až hodně pozdě v noci. Všechno, co kdy dělala, pořád komentovala a já trnula hrůzou, kdy mi ten svůj objev dovede do pokoje … Netrvalo to dlouho a představila mi ho. Hrůza a děs.

Já pro něj také nebyla zrovna darem z nebes, protože se ke mně neměl. Ignorovala jsem ho, on ignoroval mne. Podruhé už nepřišel. Když jsme si tak s mojí ženskou jednou povídaly v noci v posteli, řekla mi, že ten chlápek neměl rád kočky, že jí lhal a tak ho poslala do kytek. Málem jsem umřela hrdostí na svoji ženskou! Stala jsem se hlavním kritériem ve výběru partnera. Jeden z vybraných, koho mi představila, byl asi poučen z chyb předchozích uchazečů o ruku mojí ženské. Měl se ke mně tak, že jsem ho musela drápnout do obličeje. Dokonce ani potom to nevzdal a válel se mi v peřinách. Oblečený! Moje ženská vždycky dbala mého příkladu a před spaním se myla a nosila pyžamo. On tam ležel v riflích. Tak jsem mu načůrala do bot. Ženská řekla, že se mi nelíbí a že tedy to asi nepůjde - pak už ten chlápek nepřišel …


Božské to byly dny. Veliká postel, pokoj a celá chodba s oknem jen pro mne a čas od času špinavá pánev od oleje. Asi jsem se měla moc dobře, protože jednou ženská začala všechno balit a mnoho věcí vyhazovat. Nechápala jsem, co se děje. Brzy jsem na to přišla - začali k nám do pokoje chodit nějací cizí lidi a koukali na něj. Někdy jsem syčela, někdy jsem zdrhla. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se přestěhovaly do vedlejších dveří. Chodba mi zůstala, ale dostala jsem nový pokoj. Malý! A jen dvě postele, ne tři, takže letiště nic moc. Zabrala jsem si tu postel u okna. Jenže ženská ovlékla tu druhou. Nechápala jsem to. Proč mi nepovlékla moji postel také? Proč tu druhou postel nepovlékla také? A proč je k sobě nepřisunula?

Asi po týdnu nového pokoje mi to došlo - přibude spolubydlící. Jak jsem na to došla? Dostala jsem zbrusu nový záchod! S dvířkama! Konečně na mne ženská nezírala, když jsem snědla něco zlého a šla si ulevit. Dokonce i přestala v noci méně vstávat a větrat zahřáté místo pod peřinou (to když mi šla uklidit záchod, nikdy jí nedošlo, že tím, že odkryje peřinu, mi vystydne místo ke spaní!). A pak přišel nějaký chlápek. Pohladil mne, dal mi kapsičku a ženská mu dala klíče. Vybalil si věci do skříně a ženská mu povlékla postel. Pochopil celkem brzy, že si ustlal na mé posteli a nechával mne tam ležet. Někdy si lehl ke mne a když mi moc smrděl, šla jsem do postele svojí ženské. Bylo to divné. Někdy jsem s tím chlápkem byla třeba celou noc sama doma a moje ženská přišla až ráno. Dala mi najíst, zeptala se, jak mi v noci bylo a šla do práce. Ani nevíte, jak jsem na ni byla zprvu naštvaná! Nechávat mne s tím smradlavým chlapem samotnou!


Pak jsem dostala strach, jestli jen on nebude můj nový člověk. Nelíbil se mi, ale začala jsem si na něj zvykat. A pak se to stalo. Ten chlápek byl divný a nepozorný. A jednou, když jsem se schovávala v cizím pokoji u gamerů, mne zapomněl zavřít do mojeho pokoje a odešel. A já tam měla všechno! Jídlo, pití a záchod! Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem se šla schovat znovu ke gamerům. A co se nestalo … Jeden z nich mne zamkl u nich v pokoji. Pekelně mne tím nas*al! Tak jsem mu to vrátila do peřin - malou i velkou nadílkou …

Když se to dozvěděla moje ženská, řvala na toho chlápka, co s námi bydlel, jako nikdy. Uznala svoji vinu a spolu s chlápkem zaplatili čistírnu gamerům (peřiny byly festovně pod*lané). Najednou začala zase spávat každý den doma. Jenže voněla nějak divně. Znala jsem ten pach, nebyl mi příjemný. A nebyl to ani pach toho chlápka … A pak se objevil v mojem životě zase ten protivný člověk, kvůli kterému moje ženská tolik plakala. Kdybych věděla, jak dlouho s námi ještě bude, skočila bych z okna. Jenže v tu dobu to vypadalo, že najednou budu mít dva člověky. Moje ženská dala jasně najevo, že já jsem v jejím životě alfou a omegou a že člověk si musí zvyknout.


Přiznávám, neulehčovala jsem mu to. Kdykoliv jsem mohla, nechala jsem mu něco v botách. Kdykoliv nedávala ženská pozor, drápla jsem ho nebo jsem si mu lehla k obličeji a on zčervenal a začal se dusit. Docela mne to bavilo. Jenže pak si vždycky dal nějaký prášek a byl zase v pohodě. V noci to byla zábava pořád, to totiž dostával záchvaty kašle a dusil se. Kdyby bylo po mém, zmizel by z mého života hned. Ale ženská byla spokojená. Navíc čím více s námi byl, tím více se ženská učila do školy a já jí pomáhala - seděla jsem jí na skriptech, kontrolovala jsem jí tužky a přelepovala jsem lepítka v knihách. Někdy jsem si lehla rovnou na počítač, abych zajistila, že si s nikým nebude psát na FB. Taky mi najednou začala kupovat lepší granulky a kapsičky byly taky najednou chutnější. Pro zábavu jsem člověka i nadále dusila. Ženské to asi došlo, takže se začalo diskutovat o tom, že bychom mohli začít bydlet jinde, v něčem větším …

Nemám ráda změny, ale musím říci, že neustále převlékání postelí a jejich posunování, se mi moc nelíbilo. Povlečení ženské vždy krásně vonělo, chlapa, co s námi bydlel, vždy smrdělo. A když tam nebyl chlap, byl tam ten člověk, co jsem ho tak ráda dusila. Slovo dalo slovo a já se měla stěhovat. Ač nerada, brala jsem to z té lepší stránky - budu mít celý byt jen pro sebe. Každé okno bude jen moje. Budu lítat po všech místnostech a shazovat věci z poliček - přesně tak, jak jsem si s tou mojí ženskou povídaly při koukání na filmy. Taky mi byla slíbena veliká postel, ve které nebudou škvíry, kam bych v noci zapadla, nebo se mi tam zasekla nožička při nočním lovu ženské nebo dušení člověka.



Nepočítala jsem ovšem s tím, že tam s námi bude bydlet i člověk. Moje ženská říkala, že si ho tedy necháme, že nás má rád (mně neměl a já jeho taky ne) a že i díky němu mám lepší kapsičky a lepší granulky. Tak jsem tedy souhlasila s tím, že se uvidí, jak to půjde. Pořád jsem se těšila na ten nový prostor jen pro mne a pro moje dva člověky. Těšila jsem se na okna a ptáčky za nimi a na sítě v oknech, abych mohla dýchat čerstvý vzdoušek. Navíc jsem tak vlastně získala možnost dusit toho člověka každou noc, ne jen o víkendu …
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 19:54 | Reagovat

Summer je osobnost, se vším všudy. :-P  ;-)  :-)

2 frisbeedogs frisbeedogs | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 15:38 | Reagovat

Ta číča je jedním slovem úžasná :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama