Moje kočka Summer 4. část

3. května 2016 v 20:33 | Jana |  Moje kočka Summer
Asi bych měla psát o tom, jaké to bylo v novém bydlení, které mi slibovali. Ehm, ten zážitek se snažím vytěsnit, neboť to, co jsem tehdy zažila, bylo jako křest ohněm!

....................................
Jezdívala jsem na dovolenou do apartmánu na vesnici, kde byly tři pokoje, okna se sítěmi, ptáčci, čerstvý vzduch … A ta temná díra, zavhlčená, smradlavá a pod zemí, kde vám nad hlavou dupali lidi - no nevytěsnili byste tento zážitek i vy?

Pomstila jsem se jim. Hodně. Pokud si někdo lehl do postele, skočila jsem na něj a škrábala mu hlavu - vlasy a nezřídka kdy i obličej. Nohy měli permanentně od krve a gauč byl nonstop počuraný. Jednou nebo dvakrát i postel. Prostě byli oba dva jako blbí a ne a ne se odstěhovat.Jasně, bydleli jsme tam chvíli, ale bylo to peklo. Tedy to jsem si myslela.


Vždy, když už si myslím, že se nemůže stát nic horšího, tak přijde další rána … A tentokrát měla podobu malého usmrkance, který na mne totálně kašlal a celý kvartýr si přivlastnil svojí odpornou roztomilostí a milostí. No dala jsem mu vyžrat všechny příkoří, která na mne můj život nachystal. Bylo zajímavé, že toho Blběčka si všímal hlavně člověk. Moje ženská se stále věnovala mně. Celkem zajímavé, když jsem jí agresivně budila uprostřed noci drápama v obličeji. Pořád mne měla ráda. Nosila mi mlíčko pro kočky, dávala mi odřezky masa, dokonce ve slabých chvilkách mne vzala do náručí a až jsem se uklidnila, tak mi plakala do kožíšku (bylo to nechutné, ale byla nějaká divná a bylo mi jí líto … Taky, kdo by mi jiný dával kapsičku, že?).


Blbeček na sebe stáhl veškerý můj hněv na člověka a slabost ženské. Navíc Blbečka měl rád člověk a já chtěla být jen se svojí ženskou. To, že se mi rozrůstalo služebictvo mne v těchto chvílích pramálo těšilo. Nevím, jak dlouho má a Blbečkova muka trvala (nebyl zas tak blbý, někdy se hezky tulil a já ho učila vrnět, jak se umývat - ani jedno evidentně nepobral…). Jednoho dne jsme byli převezeni do obřího bytu. Ale nesměli jsme nikam z pokoje. Sem tam se na nás přišla podívat nějaká paní, nějaký pán a po pár dnech jsme zase autem jeli někam jinam.


Nebyl to veliký byt. Měl dva malé pokoje, dvě okna se sítěma a patro s postelí - ve vzduchu! No jako schody tam byly. Zase tam byla pračka a sprchový kout v kuchyni, ale bylo tam sucho, nebyla tam plíseň a venku lítali ptáčci. Byli tam čas od času i takoví jinak barevní lidi než moje ženská. S Blbečkem jsme drželi při sobě, protože jsme ani jeden netušili, co se děje. Na tuto změnu nás totiž nikdo neupozornil …


Zdá se vám tato životní etapa krátká? No je fakt, že jsem z toho hodně vytěsnila, jinak bych se zbláznila. Co si ale pamatuji, tak byly noční výlety do zakouřeného bytu a uplakaná ženská a pak samota. Jak to probíhal? To byl v bytě hrozný řev, potom se moje ženská moc rozplakala, nabrala mne a Blbečka do přepravek a přijel Mini Cooper a odvezl nás k tetě do bytu s hodně dobrým výhledem. Tam jsme třeba noc nebo dvě byli a pak jeli zase zpátky za člověkem. No a když jednou odjela moje ženská na půl rok pryč, myslela jsem, že to je můj konec. Člověk sice nosil její šaty a líčil se, aby vypadal jako ona, ale mně to nepomohlo. Pořád mi po ní bylo smutno. Moc se mi stýskalo. Musela jsem si na člověka zvyknout. Blbeček se snažil mu vetřít do přízně a furt s ním spal. Normálně se snažil spát na prsou mojí ženské, ale člověk, i když nosil to moje ženská na prsách, tak prsa neměl a tak Blbeček spal jen tak na něm.

Takto divně ostříhaná se i ženská vrátila z ciziny!!!


Nebylo to zlé období. Jen jsem neměla svojí ženskou. Zase jsem si říkala, že jí to vytmavím, až přijede, ale nakonec jsem byla tak ráda, že je doma, že jsem se od ní skoro týden nehnula na krok. Všude jsem byla s ní. No a když si zabalil člověk, že jede do Ameriky, celá nadšená jsem mu pomáhala balit. Zůstali jsme tak doma jen my tři: já, moje ženská a Blbeček. Byl fajn, Když ženská nebyla doma, mohli jsme dělat lumpárny spolu a ženská za to vždy obvinila toho špindíru. Nikdy se nenaučil řádně umývat … Takto kdyby to zůstalo, bylo by to skvělé… Ale v tom nejlepším vždycky přijde zvrat ...

Pomáhám člověkovi balit - hlídám, aby nic nevytahoval z kufru...


Do každé knihy patří i část plná fotografií ... Nebojte, i v mé knize ze života kočky Summer budou obrázky.
Jen ještě nevím, kam přesně je zařadím ...
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 4. května 2016 v 10:56 | Reagovat

Jsi fenomén Jani. Všichni píší svůj deníček ze svého pohledu, jen ty jej píšeš z pohledu své kočky. ;-)  :-)  :-)

2 Antea Antea | Web | 6. května 2016 v 20:37 | Reagovat

Páni, s tím sestřihem má Summer pravdu :-) (nic ve zlém)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama