Když velí pocit uspokojení

12. června 2016 v 9:17 | Jana |  Závislosti
Přiznávám, že jsem tak dlouho přemýšlela nad článkem, že jsem se dostala k otázce, pro koho to vlastně dělám? Pro sebe nebo pro prince?

*Když kliknete na obrázky, nejenže najdete jeho zdroj, ale najdete i zajímavé články!



Začalo to nevinou 30 denní výzvou na zadek a nohy. Dotáhla jsem to 22. dne. Protahovala jsem se a posilovala bříško s Hankou. Málokdy jsem vynechala. Ale odpočinkově ano. Potom kolena, zničená jezdectvím, začala protestovat, že 65 squatů, 50 hip bridgesů a 55 lungesů (haha, to počešťování je fakt legrační), je prostě nad míru únosnosti bolesti. Takže jsem chvilku posilovala a pak oblbla sama sebe. Šla jsem ven. Že zase začnu rychle chodit. Jenže moje tělo, sportem prosáklé od 4 let mého věku, mlelo svou a místo chůze se rozběhlo.


Říkám si fajn, budeme tedy běhat. Jenže moje pohodlná prdel se nechtěla hýbat a po chvíli chtěla přestat a jen jít. Na což jsem se jí vykvákla, neboť jsem předtím měsíc posilovala nohy, tedy svaly tam mám. A břicho to samé. Takže nic naplat, hezky jsem si zaběhala.

Po počátečním přemáhání se dostavil onen záhadný pocit. Únava mixovaná s euforií. Uvolnění vnitřního sluníčka. Tento pocit jsem hrozně dlouho nezažila. Tak jsem si řekla, že dneska půjdu zase! A situace se opakovala. Tělo se rozběhlo a hlava udržela běh co nejdéle a nejdále. Dokonce i při naprostém vyčerpání jsem se rozběhla a zasvítilo mi vnitřní sluníčko. V tu chvíli jsem už v hlavě sumírovala článek (tento článek).


Hlavně jsem jím totiž chtěla říci, že je dobré dodat tělu před během energii! Najíst se trochu, dát si džus, banán, cokoliv. Pak spočnout a pak se může jít běhat. Tělo tak dokáže lépe hospodařit s energií a spaluje tuky a ne svaly. Což mnoho lidí nedělá, jde běhat s hladem a pak se diví. Já osobně si dám po běhání ledovou sprchu, kávu a několik sklenic vody. Celý proces (posilování doma, běhání,…) vede k tomu, že se pak v důsledku i méně přejídáte přes den, když vidíte kolik vás to stojí úsilí - to jsem si myslela.


Jak jsem ovšem ve svém myšlenkovém průjmu na začátku zmínila - pro koho to dělám? Protože já jsem sama se sebou spokojená. Ano, mám pneumatiku kolem pasu, ale to stačí omezit sladké Kinder Bueno, více pít vody a méně pít kávy (nemyslitelná kombinace). Jenže ta pneumatika má výhodu madel lásky - za které když mne princ chytne, tak jsem v nebi raz dva. Asi bych jako chtěla být hubenější, alelíbí se mi moje prsa - s hubnutím by šla pryč. A taky mám strach, že kdybych zhubla prdelku nějak hodně, tak mne rákoska zničí …

Takže pro sebe to nedělám? Pro prince? Vždyť mne má rád a když se nepřejídám, tak mu asi i vyhovuji. Jasně, chtěl by, abych byla hubenější, kdo by doma nechtě sexbombu. Ale já jsem v tomto celkem svá a snažím se, aby mne měl rád i kvůli jiným věcem než jen hezkému tělu. Jenže! Mně se hrozně líbí, jak se věnuje mému bříšku a líbí se mu, když je pevnější. To mne tak dostává do nebe, že klidně budu v posilovně celý den - ale ne, kávu neomezím. A Bueno jen možná (až se ho přejím). Na jednu stranu jsem ochotná to dělat pro něj a na druhou na to plně kašlu. A pak k tomu přijde pocit sluníčka v bříšku …



Takže se dostávám k tomu, že to dělám pro sebe :) Protože princ mne má rád a když nepřiberu - cajk. Těhotenství bude jednou peklo. Nebo spíše po něm to bude peklo … Já jsem sama se sebou spokojená, takže kvůli vzhledu to nedělám. Dělám to kvůli tomu pocitu. Dělám to kvůli vzrušení v posteli. Dělám to kvůli sluníčkovému uvolnění ke konci běhání. A dělám to kvůli tomu, že během vybíjím vztek - normálně si někdy představuji, že někoho surově mlátím do obličeje. Že boxuji, že se s někým peru - prostě čirý vztek a agrese. A tohle všechno mne natolik uspokojuje, že si zase nazuji boty na běhání a jdu do toho.
 


Komentáře

1 Joina Joina | Web | 12. června 2016 v 10:32 | Reagovat

Tak pohyb je důležitý pro tělo člověka ale hlavně to nepřehánět a to i s tím jídlem. Nebudu přeci běhat s plným žaludkem že.
To je pěkné, že to děláš  pro vzrušení v posteli a aby jsi vybila vztek. Že bych to taky zkusila.

2 Fredy Fredy | Web | 12. června 2016 v 10:48 | Reagovat

tak to držím palečky :-)

3 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 12. června 2016 v 13:10 | Reagovat

Také jsem se zamyslela, proč vlastně běhám. A máš pravdu v tom uvolnění, jakmile doběhnu, cítím se uvolněná, zklidněná. Když potřebuju přemýšlet, zklidnit se, utřídit si myšlenky, běhání je k tomu ten nejlepší způsob. :-)

4 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 13. června 2016 v 13:29 | Reagovat

Obdivuju, že se někdo fakt dokope a baví ho to :) já se k běhu dokážu motivovat jen za předpokladu, že v cíli je dopravní prostředek, který mi hodlá ujet :D

5 Sončátor Sončátor | E-mail | Web | 15. června 2016 v 13:17 | Reagovat

Já zastávám názor, že jíst se má opravdu všechno... Jen v malých dávkách a pravidelně, aby si příjem energie tělu rozvrhla opravdu do celého dne.. A když jíš opravku v klidu a pomalu, tak si ani neuvědomíš, že máš poloviční porci (dobře, né vždy.. :D )

Jinak s během držím palečky.. U mě je to jediný, co mi opravdu pomáhá při hubnutí, jenže jsem ještě bohužel nenašla tu chuť se dokopat k tomu, abych vyběhla.. Ani ty hrůzostrašný chvíle před zrcadlem.. :/

6 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 15. června 2016 v 15:01 | Reagovat

Že ty máš s Hankou smlouvu, že jí vždy propašuješ skoro do každého článku! :-D

7 Allex Allex | E-mail | Web | 19. června 2016 v 20:26 | Reagovat

Tak to Tě obdivuji. Jen tak dál. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama