Moje kočka Summer 7. část

10. června 2016 v 21:07 | Jana |  Moje kočka Summer
Jelikož jsem se dlouho neozvala, dovolím si krátké shrnutí. Beztak máte paměť jak Blbeček, takže vám to neuškodí.




Z vlhkého bytu jsme odjeli na chalupu, o které jsem vám nepsala. Nechala jsem to na jindy, neboť to je spíše pasáž pro Blbečka. Z chalupy nás ženská odvezla do domu, kde byly dřevěné schody a my nikam nemohli. Tedy nemohli. Ženská nás miluje a tak se občas stalo, že jsme proklouzli do vedlejší místnosti a na schody. Já jsem pak člověka, který tam furt byl a nosil oblečení od ženské, štvala tím, že jsem zdrhla do nejvyššího patra a schovala se. V tom patře bylo plno krabic a než mne našel, tak si šel třikrát zapálit. Byly to chvíle pohody, když jsem si ležena rozvalená na sluníčku a olizovala si kožíšek v kuchyni a člověk mne hledal v nejvyšším patře - to víte, neměl tolik odbíhat na kouřové pauzy …


Nakonec jsme se s Blbečkem naučili otvírat dveře (tohle pochytil, ale jak se umýt, to prostě ne a ne dostat do té jeho prťavé hlavy …). Naštěstí doma celé dny nikdo nebyl a první přicházela ženská, takže jsme se v klidu přivítali a pak jsme se museli nechat zavřít zpět do místnosti. Tou dobou nám ženská koupila mega super obří škrabadlo a odpočívadlo. Víte, ona nikdy nedostávala dárky. Musela si je kupovat sama. Když jednou plakala, tak mi řekla, důvěrně, samozřejmě, že si to škrabadlo koupila jako pro sebe k narozeninám. V tu chvíli jsem pocítila něco, co jsem do té doby neznala. Prudký nával empatie a potřeby být jí blízko. Tak jsem s ní začala více spávat.

Co vám budu povídat, každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Místo toho, aby si vážila toho, že se k ní mám, začala trajdat po venku. Prvně chodila smradlavá od cigaretového kouře. Potom, když proběhla další vlna křiku a řevu s člověkem (kterému jsem po*cala postel i s peřinou a matrací, polštář si někdy půjčovala ženská), někam odjela na týden. A vrátila se klidná, usměvavá a nehla se od notebooku. Jako ano, mně místo na klíně vždy udělala, dokonce nám zase začala předčítat Danteho a pasáže z pekla (jak já si představovala utrpení člověka…). Netrvalo dlouho a byla nervózní jako fretka před dostihem. Normálně nevěděla, co si obléci, jestli se má líčit moc nebo málo - prostě najednou začala řešit ženské věci. Tak jsem si lehla na kalhoty a tričko a ona celkem rychle pochopila, že tohle bude nejlepší. Nevím proč, ale sundala z toho moje chlupy. Pche!


Jestli do té doby byla závislá na mobilním telefonu, teď se od něj nehnula. Pořád se jak Blbeček usmívala, pořád mne chtěla drchlit, tak jsem jí vždy nastrčila Blbečka. Chtěla se drchlit tak moc, že i Blbečkovi se to nelíbilo. A pak jednou nepřišla večer domů. Dovolila si jako dost, protože jsem byla celou noc na okně a vyhlížela ji. Když druhý den přišla, dostala docela sadu. A nejen ona. Člověkovi jsem po*cala oblek, protože si to zasloužil. Proč? Protože to byl člověk. Moje ženská to párkrát schytala na kotníku a pak jsem se teda už nechala hladit a mazlit. Blbeček jako vždy nechápal.

No a pak začala mizet více a více. Přestala smrdět cigaretovým kouřem a začala tak nějak vyzařovat štěstí, klid a pohodu. V tu dobu jsem u ní i s Blbečkem rádi trávili čas, protože to byla moc prima pohoda. Pořád nám vykládala, že i když se stěhujeme zase zpět do centra Brna a budeme zase sami, tak nějak to vypadalo, že tomu ani sama nevěří. Ale byla spokojená. Myslím, že nám kecala. A byla jsem na ni náležitě hrdá! Konečně se od mne něco naučila. Ne jako Blbeček, který si stále neumí umýt záda.



Víte, ženská byla usměvavá, v pohodě a i když byla často pryč, bylo nám s ní moc dobře. Člověk nebyl věčně doma, tak jsem mu na*cala do postele. Aby věděl, že do postele patří moje ženská a ne jeho chlap. No a pak přišel den velikého pláče. Zase všude krabice. Ona brečela, on brečel, Blbeček nechápal a já kontrolovala, kde můžu co po*cat. Jenže ouha! Krabice odjely nakonec všechny, i moje škrabadlo a my s Blbečkem zůstali. Nechápala jsem. Do toho mi odjela pryč ženská a my zase zůstali s těma dvěma (tak jsem jim na*cala do bot). Pokud vám přijde, že jsem měla jisté močové problémy, tak měla. Hodně teritoriální a zaměřené na určité typy lidí. Prostě mne štvali. A ženskou to vždy náramně pobavilo, tak co. Každopádně nebudu zapírat, když odjely všechny věci a ženská se nevrátila, měla jsem snad poprvé i já strach - co s námi teď bude?
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 11. června 2016 v 12:25 | Reagovat

Ta Summer byla v té době nějaká (ne)vyc.caná. :-P  :-D  :-D

2 Fredy Fredy | Web | 11. června 2016 v 12:33 | Reagovat

Ta je ale roztomilá, možná taky budu mít kočičku :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama