Moje kočka Summer 8. část

11. června 2016 v 20:47 | Jana |  Moje kočka Summer
Jelikož mne poslední kapitola tak rozrušila, musela jsem sednout ženské na klín a nadiktovat jí další kus mé knihy …




Skončili jsme u toho, že ženská si sbalila všechny věci a s člověkem je odvezla. A pak odešla i ona. A my s Blbečkem zůstali v poloprázdném pokoji s někým, kdo nás moc nechtěl … Celý den a celou noc jsem seděla na okně a koukala, kdy moje milovaná ženská přijde. Přiznávám, že v tu dobu jsem byla hodně v háji a dost jsme se s Blbečkem tulili k sobě. Snažila jsem nemyslet na scénář, že skončíme v útulku a nebudeme spolu. Snažila jsem se zahnat chmury a zlé myšlenky na ženskou a ch*ala jsem kde jsem mohla.

Když už uplynula nějaká doba, uslyšela jsem ji. Vyskočili jsme s Blbečkem na okno a … A přijela velikým stříbrným autem. Takové jsem tu ještě nikdy neviděla. Vyběhla nahoru, do našeho pokoje, přivítala se s námi, sbalila nám záchůdky, misky a poslední hračky a vše snosila dolů do chodby. Nakonec jsme si nedobrovolně vlezli i my do přepravek.


Pamatujete si, jak jsem vám psala a popisovala, jak mi kdysi dávno pořád všechno komentovala a vykládala mi, co kde a jak dělá? Tak než jsem ucítila další osobu, tak to dělala. Zda i potom, to si moc nepamatuji. Protože mne docela dost ochromila přítomnost někoho dalšího. Já i Blbeček jsme ztichli a čekali, co se bude dít. Naložil nás do auta, ženská zamkla a nasedla k nám. Cítila jsem z ní, že se jí hrozně moc ulevilo. Nevím, co cítil Blbeček, ale v autě to moc nevonělo. Cesta byla dlouhá, v autě to smrdělo, tak jsem se pozvracela. Evidentně to čekali, protože jsem pod přepravkou měla ručník. Mluvili na nás oba po cestě někam do neznáma.


Auto zastavilo, já byla pozvracená a světe div se, ani jsem se moc nestyděla. Víte, pořád jsem měla strach z útulku a z toho, že nebudu mít ženskou a Blbečka. Kdo by mi nosil to nejlepší jídlo a koho bych bila? Po zastavení auta jsme museli být chvilku zavření. Vynesli nás potom někam po schodech. Ne že by to tam vonělo, nesmrdělo to tam. Ženská nás zavřela do pokoje, kde jsme měli záchodky a misky s jídlem a vodou. Bylo tam i jedno škrabadlo - moje první. Na zemi byla divná dřevěná podlaha, v rohu místnosti stůl, podél jedné zdi veliká skříň a obrovské okno se sítí. Blbeče opustil přepravku a zmizel za skříní. Já se jala prozkoumávat pokoj. Vše výše zmíněné vyhovovalo mým požadavkům. Víte, najednou jsem měla zvláštní pocit. Takový … Jakože tohle je prima a tohle bude super bydlení.


Samozřejmě jsem nezůstala jen u jedné místnosti a co možná nejdříve jsem začala obhlížet, co jsem to vlastně dostala k bydlení k dispozici a jestli mi to vyhovuje. Vyhovovalo. Bylo to veliké, prostorné a všude byla okna! Pamatujete si, jak jsem snila o domku na vesnici s okny, ptáky, lidmi a tak? Tak dámy a pánové, teď jsem to najednou všechno měla. Zjistila jsem, že mám nezajímavou koupelnu, dva pokoje s psacími stoly, a obří místnost s velikým francouzským oknem a lednicí plnou dobrot. No a pak tu byla místnost, kam jsem nesměla. Přirozeně, ta mne zajímala nejvíce … Jo a Blbeček týden nevylezl z pokoje. Zpoza skříně málokdy.



A ptáte se, kdo to je ten člověk, co nás vezl autem?
To je Plague. Můj rival o moc. A o pozornost ženské.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama