Moje kočka Summer 9. část

17. června 2016 v 7:34 | Jana |  Moje kočka Summer

Konečně se mi to podařilo! Já, bohyně domácnosti,tady řvu půl hodiny, než mi někdo otevře. Hrůza …







Příběh jsme utli větou, kdo to je Plague. A taky tím, že Blbeček je přezdívka oprávněná. Tak nějak teď nevím, o kom psát dřív, když jsem si vzbudila ženskou ve 4 ráno a vyžaduji její přítomnost. Začneme Blbečkem. První týden byl víceméně jen v pokoji, kam nás ženská přivezla. Dost času trávil schovaný za skříní a jen mu svítily oči. Takže vůbec nepostřehl pokusy o zavírání pokoje s francouzským oknem a lednicí, když nikdo z lidí nebyl doma. Naštěstí je to tak trochu i kočka a rozhodl se neděla mému rodu ostudu. Když vylezl, byl sice bázlivý, ale na celou věc šel až s neuvěřitelně promyšlenou taktikou!


On totiž toho, jak je hloupý, využil. Dělal ze sebe tak dlouho takového chudáka, že jej náš nový přírůstek Plague začal nosit na rukou, mazlit jej a tak nějak více času trávit s ním. Takže když se pak Blbeček něčeho bál, Plague všeho nechal a začal se věnovat kocourovi.


Já jsem z jiného těsta. Já jsem Plaguovi dávala těžce zabrat. A on mně. Náš boj o moc trval hodně dlouho. Na něj si člověk nemůže dovolit řvát, on mu to vrátí. A to tak protivně, že máte chuť mu vyškrábat oči, ale raději jdete pryč. Jemu se ani nikdy nelíbilo, když jsem ho napadla, kousla nebo tak. Normálně mi to vrátil! Nikdy mne, pravda, nekousal, ale kolik facek jsem schytala! Hned po první facce jsem pojala podezření, že asi nebude vhodné mu něco počůrat. Víte, ženský v tu dobu byla tak moc spokojená a šťastná a já byla ráda, že tomu tak je. Ale to mi nebránilo si jasně vymezit hranice své působnosti. Ženská je moje! Já jsem její paní a bohyně a o mne se stará a já když mňauknu, tak ona mi snese modré z nebe.



Přátelé, já sice měla (a stále mám) luxusní vilu na malebné vesnici s krásným prostředím za oknem, ale ženská a její loajalita těžce klesla. Normálně více poslouchala (a poslouchá) Plaguea než mne! No a protože mne to moc štvalo a zrovna se mi nechtělo nikomu čurat na věci, více jsem využívala toaletu. Ona ženská jezdila do práce do Brna, tak byla málo doma. A když tu byla, byla jsem u ní a tak nic nemohla dělat. Čímž myslím i to, že jaksi zapomínala čistit záchody. Plague nám sice koupil hodně kvalitní kočkolit, takový, jaký jsem snad ani neznala. Dokonce nám i přivezl naše škrabadlo a smontoval ho natolik pevně, že se na něm dalo hodně blbnout. Jenže pořád mi uzurpoval ženskou! Když už měla sílu a náladu, vzal si ji on a já si tak akorát mohla lehnout na gauč!


Někdy tou dobou se u našeho okna u gauče (u toho velikého francouzského) začala objevovat kočka! Úplně cizí, ošklivá, s očima u sebe a s obojkem. Jakoby nestačilo, že obojek doma nosila (a nosí) ženská. Teď i ta divná cizí kočka. Trošku jsem si myslela, jestli to není nová móda. No a ta kočka, říkali jí Ellie, za námi pořád chtěla. A pak se to stalo! Plague otevřel okno! Tedy to okno mělo dveře a v tu chvíli by se krve nedořezal člověk i ve mně! V Blbečkovi je to jasné, ten byl po*raný až za ušima jen ji viděl. Byla jsem ale starší a zodpovědnější (=zvědavější), tak jsem šla ven a … Tam byla síť! Celkem se mi ulevilo. Tak na 5 minut. Než jsem ucítila jemný vánek plující zahradou. Vítr si pohrával na krásně střižené trávě, vířil vůně květin z boků trávníku a já úplně zapomněla na … No nezapomněla, ucítila jsem ji taky. Ovšem to, že jsem se chtěla seznámit odešlo úplně do pozadí té nádhery tam za sítí. Blbeček byl za chvíli po mém boku a také nasával vůni volnosti a divočiny.



No za síť nás nikdo pustit nechtěl. Ale musím říct, ž když začala být ženská více doma, jako i v čase, kdy Plague nebyl doma, otvírala nám dveře k síti často. Dokonce nám někdy stačilo i otevřené okno v pokojích. Jenže já se nespokojím s málem. Chci pořád více. Ženská říká, že proto se máme tak rády - protože jsem si moc podobné. Byla jsem více a více protivná, že jednou mi už vadilo natolik, že je načůráno v záchodku, že jsem se vyčurala vedle něj. Chystala jsem se to svést na Blbečka, abych nedostala. Jenže ten byl z obliga okamžitě. A protože jsem to udělala já, dostala za to ženská. No úplně jsem zírala a Plague dostal plusové body za přístup.



Někdy v tu dobu jsem začala vnímat, že několik let v jednom pokoji ve mne vzbudilo tak silnou potřebu po volnosti, že jsem se více tulila k ženské. Tak nějak více ve mne hlodalo, že Ellie si přijde a odejde kdy chce, může si ležet na tom dřevě tam venku, může … No nic, šla jsem se na to vy*rat do našeho záchůdku. Tak moc jsem z toho byla zoufalá, že jsem si nevšimla obří změny, která v ženské (a vlastně i Plagueovi) probíhala ...

 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 17. června 2016 v 9:54 | Reagovat

sladká kočička !!! :-)  ;-)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 17. června 2016 v 18:55 | Reagovat

Opět super napsané. ;-)  :-)  :-)  :-)

3 spatny-rande spatny-rande | E-mail | Web | 19. června 2016 v 11:41 | Reagovat

BOŽE TO JE TAK KRÁSNÁ KOČKA! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama