Neptejte se proč, já nevím.

12. července 2016 v 11:37 | Jana |  Dumám

Tři měsíce v roce jsou pro mne peklo - květen, červen a červenec.





Proč? Protože jsem kdysi dávno touto dobou byla těhotná a teď to nejde. Uzavírám se více a více do sebe, nejsem skoro vůbec doma a bolí to tak hrozně moc, že ani moc nejím, nespím,… Ještě dlouho si to myslím nebudu schopna odpustit či se s tím smířit.


Moje kočičí obsese narůstá do rozměrů, které za chvíli ani nebudou hezké. Jsem zlá na všechny kolem sebe a hlavně sama na sebe. Už aby skončil červenec a zase mi začalo hezké období. Kladete si otázku, proč se na to nevykašlu a nemám hezké období hned? Nejde mi to. Prostě tyhle tři měsíce už nějakou dobu (pár let) truchlím. Nedokážu se pro nic nadchnout a tak nějak chorám. Přitom bych toho chtěla tolik dělat. Jenže vždycky se dostanu k tomu, že už je něco hezkého a zase to tak moc bodne u srdce, že až popadám dech.


Tak zatraceně moc se snažím, že to přeženu a vybuchnu a je to horší, než to bylo. Nechce se mi mluvit, nechce se mi vůbec nic. Tři dny v pohodě jsou vykoupeny týdnem pekla, protože jsem tupý tvor neschopný. A nejhorší na tom je, že se cítím blbě, protože tu bolest nechci a chci si užívat dokonalého prince a muže po svém boku. Místo toho sedím v práci, je mi blbě od žaludku jako psovi po trávě a ne a ne naspat tomu, koho tak moc miluji, že bych chtěla být u něj. Že mi moc chybí a moc ráda bych se zamuchlala do deky a koukala na film. Pila u toho víno, cpala se něčím slaným… Nebo že bych moc ráda šla do vany plné pěny a jen si povídala, jak to děláváme. Nebo že bych chtěla zase číst něco zajímavého, zatímco princ skládá puzzle. Nebo bych chtěla jet na zámek či hrad, někam na výlet… Nebo jen tak ležet a cítit, jak voní a jak mu tluče srdíčko.

Paradoxem je, že čím více chci být u něj, tím víc mě bolí ta skutečnost těchto třech měsíců. Představte si ten pocit, takovéto svírání celého trávicího traktu od krku až k bříšku. Kdy vám vyhrknou slzy, protože neumíte otevřít pusu a říci, jak moc vás to mrzí. Možná se až moc snažím vypadat zdravě a málo pláču. Já nevím. Chápu, že nejsem úplně zdravá (ale kdo je, že…), že mne život tak trochu pomuchlal a už nejdu úplně narovnat. Ale většina problémů, které mám, zase odezní s odchodem mé tříměsíční smuteční doby. Proč to tak je - netuším. Ale v tomto období je i komár velbloudem. A nový pracovní režim tomu moc nepomohl. Takže teď, když už se klidím, se hrozně za všechno stydím, tak je mi blbě ještě z vzniklé situace a nepomáhá tomu ani zajímavý vývoj událostí v přátelských sférách mého života.

Takže když už přestávám tak jako truchlit a vyčítat si, že jsem hrozná, že truchlím tak málo za něco, co mne stálo (minimálně psychicky tak moc, tak se stydím a mám sto chutí se schovat do skříně a tam být, dokud se na všechno nezapomene. A do toho všeho mi princ chybí, jako bych s ním nebyla dva měsíce … Kecám, to bych umřela. 2 týdny max, už to jde vidět na tom jídle a všem - smutná, chybí mi, tak nejím. A kolotoč výčitek může začít znovu … Ach jo.
 


Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 12. července 2016 v 11:59 | Reagovat

Jej, to je nějaký moc smutný, to chce pochovat kocoura...(kocour spí na stole, pes pod stolem...pak je všechno správně, ne? :( ) Nějak nevím, co víc říct. Že máš být silná asi víš, ale to jsou kecy. Chlupy jsou lék (ale né na všechno, no).

2 Akim Akim | E-mail | Web | 12. července 2016 v 12:06 | Reagovat

Neboj to zvládneš, bude líp. ;-)  :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 12. července 2016 v 13:18 | Reagovat

[1]: V práci mám jen kocouřího kolegu dole na skladě. A to bych ani nemohla, když mám svojeho páníčka :)

[2]: jen je to pro prince náročné no ... A to mne mrzí.

4 Antea Antea | Web | 12. července 2016 v 13:50 | Reagovat

Víš, na tohle je těžké něco napsat. Já si myslím, že teď už to můžeš jen přijmout a přestat se tím trápit, stalo se to a už se to nezmění. Spíš bych řekla, že bys měla, co nejlépe využít ten čas jen pro sebe, který ti to dalo... Protože jen, když ti to nezničí život, to nebylo "zbytečné"...
A mimochodem té zhoršující se kočičí obsese jsem si už všimla :-)

5 Sayuri Sayuri | Web | 12. července 2016 v 18:17 | Reagovat

Och.. to je tak smutné, že rovnako ako Antea aj ja mám problém napísať niečo..vlastne ani neviem čo. Ťažko sa mi komentujú smutné zážitky z osobného života človeka, pretože si ani len neviem predstaviť, ako si sa musela cítiť a ako sa ešte cítiš. Život však ide dalej, a tak ti len môžem popriať všetko dobré :)

6 Elis Elis | Web | 12. července 2016 v 20:36 | Reagovat

Jej Jane to mě mrzí. Dlouho jsem nebyla na tvém blogu, tak jsem si říkala, že určitě narazím na klasicky dobré zprávy o tobě, princi a vaší kočičí farmě. Bude líp, neboj!

7 beallara beallara | Web | 12. července 2016 v 20:48 | Reagovat

Moje životní zkušenost velí, že vždy vše co prožiju, i když to zrovna nevnímám pozitivně, tak to prostě mělo být a nemá smysl s tím bojovat.
Jediné...nenech si utéct prince, nenech , aby mezi Vás dva vstoupilo cokoliv..a koukej se nabaštit, maličko..docela maličko :-)  :-)  :-)

8 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 12. července 2016 v 21:22 | Reagovat

Hmm to co píšeš mi připomíná sebe před několika měsíci a tak před rokem...Člověk se snaží ale nejde to...snaha vedla k tomu stejnému vždy :-(

Mě pomohl jedině chill a hluboké, vážně hluboké zamyšlení sama nad sebou :-| je to hrozně těžké ale jde to. Člověk musí vědět jak na to...

9 Inka Inka | Web | 13. července 2016 v 15:58 | Reagovat

Trošku se mi vrátily vzpomínky na minulý rok. Pak jsem si rozebrala sama sebe na kousíčky, složila zpátky a šlo vše lépe..

10 Lore Lore | Web | 13. července 2016 v 19:00 | Reagovat

Smutný je že chápu jak se cítíš. Ne že bych měla dané období ale čas od času to tak mám a právě jsi vlastně popsala mojí aktuální náladu.
Ať ti zbytek července uteče rychle, snad se to pak všechno vrátí k dobrému..

11 Eliška Eliška | Web | 13. července 2016 v 20:55 | Reagovat

Z toho je mi hodně smutno. :-( Přeji ti z celého srdce ať ti je lépe a ať se z toho co nejdříve dostaneš. Držím ti palce.

12 Sonča Sonča | E-mail | Web | 14. července 2016 v 10:42 | Reagovat

Zlatko chce to hlavně klid! :( Ani nevíš, jak moc ti rozumím.. :(

13 Allex Allex | E-mail | Web | 14. července 2016 v 14:40 | Reagovat

Určitě Ti bude lépe! ;))

14 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 15. července 2016 v 21:35 | Reagovat

to znám

15 bonneris bonneris | Web | 16. července 2016 v 11:23 | Reagovat

Moje ségra si tímhle prošla asi tak v 17 nebo tak něco, nevím. Teprve jsem tenkrát lezla do puberty. Nechala si miminko vzít, protože ji naši přesvědčili, že to bude nejlepší jak pro ni, tak pro to malé. Její přítel ji bil.
No, trvalo to dlouho než se z toho dostala. Teď už je spíš vzteklá než smutná, když se na tohle téma omylem zabrousí. A děti ne a ne přijít, i když chce. Má to ale horší než ty, aspoň myslím. Před pár lety prodělala boreliózu a zdraví tudíž naprd, dokonce jí doktoři vyhrožovali že může zkončit na vozíku do 30, což je za rok. Jenže těžko říct, ona je to taková naše skleníková panenka. Rady typu buď silná, to přijde, jsou na nic. Mysli na to, že jsou mezi námi ženský, který si prošly tím samým co ty, a který jsou na tom i hůř. A že až to jednou přijde, bude to pro tebe o to cennější. Přeju sílu.

16 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 16. července 2016 v 21:59 | Reagovat

Nějak nevím, co na to napsat. Vlastně bych nic psát nemusela, ale když mně je tě tak líto. Věřím, že to musí být pekelné. Takže ti přeju, ať se s tím co nejdříve vyrovnáš a věci se hodí do klidu. Třeba až to vyjde, tak se to změní. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama