Moje kočka Summer 11. část

24. srpna 2016 v 17:51 | Jana |  Moje kočka Summer
Chvilku se zdálo, že svého rozhodnutí o vlastnictví domu na vesnici budu litovat. Měla jsem takové cukání v tlapkách pokaždé, když mi Plague něco zakázal.


Tato kapitola by se mohla jmenovat - Jak nejde vycvičit Plague

Líbilo se mi, že mám volně průchozí dveře a bez omezení se dostanu do bezpečí a chládku domu. Jenže všechno krásné končí. A tak, když přišel Plague domů, musely se dveře zavřít. A vůbec mu nevadilo, že jsem venku a chci dovnitř! Musela jsem sedět za oknem nebo za dveřmi! Na ženskou fungovalo mňoukání, vždycky se hned zvedla a dveře mi otevřela. Jenže když přišel Plague, nefungovalo to. Plague je totiž hrozný. On na mne mňouká zpátky. Ale ne příjemně, úplně hrozně na mne mňoukne.


Plague se nedá vycvičit. Třeba mi zakazuje sedět na stole. Že to zakazuje i Blbečkovi mi nevadí, ten je špinavý. Ale já jsem čistá. Taky nesmíme mňoukat dříve, než zazvoní budík. Musíme si vybrat, jestli budeme doma nebo venku, nesmíme trajdat. Pfff! Tolik pravidel! Normálně pravidla určuji já. Tady to to je tak, že se určují pravidla podle toho, kdo je doma. Když je doma ženská, šéfujeme s Blbečkem my. Když je doma Plague, je to otrava.

Představte si ten pocit, že chcete do postele za ženskou. A on tam leží i Plague. Hrozné! A s největší pravděpodobností tam bude někde i špinavý Blbeček, protože je jak ocásek Plagueho, když je doma. Když je venku, tak se válí v nepořádku a špiní se. Blbeček. Co dělá Plague, když není doma, to nevím. Ale taky smrdí. Ženská ujde, ale aviváž je aviváž. A víte co je ještě dobré? Ta měkká deka v obýváku! Ó jak já ráda v ní ťapkám a předu. A ráda ležím u ženské, když kouká na televizi. Jenže on tam bývá i Plague. Našla jsem takovou deku ještě v kleci, jenže tam nám taky Plague zakazuje lozit a spát (ženská ne, ta si nás tam fotí). Prostě zakuje pořád všechno, co si vymyslím. Nesmíme ani na skříň na Dostihy a sázky. Přitom je tam nejlepší výhled jak z okna, tak do pokoje. Je fakt, že když tam vleze Blbeček, taky se to Plaguovi nelíbí. Jenže Blbeček neskáče tak ladně na polici a tak se nedivím, že má strach o ty cetky, co se mu válí na poličce. Někdy mám touhu je shodit taky. Někdy v posteli, když ležím s ženskou a v klidu klimbám, uvažuji, jak mu znepříjemnit život. Jenže pak se podívám na ženskou, jak v klidu oddechuje nebo mne tak něžně pohladí, že nemám chuť jí tu idylku kazit. Tak jí alespoň dělám radost tím, že Plagua nechávám na pokoji.


Čas od času si mu sednu na klín. Poslední dobou i předu. Dokonce jsem odkoukala od Blbečka pár tipů, jak s Plaguem jednat. Když něco chci, musím se ponížit a třít se mu o nohy. Když na sebe chci upozornit, musím mňoukat jako Blbeček - takže skoro brečet. Zjistila jsem taky, že když mňouknu a jdu a ukážu, co potřebuji, Plague mi většinou vyhoví, abych dala pokoj. To třeba se ženskou nefunguje. Když něco dělá, třeba do školy nebo na blogu, ignoruje mne celkem dlouho. Takže na ni si musím lehnout a počkat, až se jí chce na záchod. To pak využiji chvilkové slabosti pozornosti a hned si řeknu, co potřebuji.

Ale pořád se s ženskou pracuje lépe než s Plaguem. Vstane i o půlnoci, když se mi chce domů. Není nazlobená, když stojím v jahodách a rozčiluji se. Nemá blbé poznámky, když se mi něco nepovede a hlavně nenadržuje Blbečkovi ale mně. Ale Plague zase zajistí, co je potřeba. Škrabadlo smontoval tak, že že se na něj dá skákat z dálky. Záchod v koupelně je barevně doladěn s koupelnou, takže se mi konečně nedělá zle při tu barevnou kombinaci v koupelně. Plague mi taky dává najíst, kdy chci. V tom je ženská hrozná - pokud není čas na jídlo, nedostaneme. Hrozné. Ale ženská zase dělá v domě pořádek a pere a žehlí.



Po menších vztahových turbulencích mojí ženské mám konečně stabilní osazenstvo domácnosti a žiju jako královna. Bylo na čase.
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 24. srpna 2016 v 17:56 | Reagovat

Je to pravá dáma. :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama