Moje kočka Summer 12. část

27. srpna 2016 v 12:40 | Jana |  Moje kočka Summer
Jistě cítíte, že můj životní příběh se z vypravování mé minulosti přesunul do přítomnosti. A že již nebudu líčit, jak šel čas, ale zaměřím se na životní události, které se dějí pod střechou mého domu.


Můj dům má tři sousedy. Jeden je naprosto neškodný (3.). Jeho zahrada je mi přístupná, pokud tam je, nejevím o setrvání na jeho pozemku zájem. Druhý dům, napravo od mojí zahrady, patří kočce jménem Ellie (1.). O té se mi zrovna nechce zmiňovat. A třetí soused (2.) … Klíčový soused pro náš příběh.


Nedávno umřela majitelka třetí sousední zahrady, které patřil dům, který má s tím mým sousední stěnu. Ženská a Plague se chvíli třepali, koho nám přivane náhoda. Sousedku jsem neměla ráda a ona neměla ráda mne. Vadilo jí, že jí chodím po domě. A nedokázala pochopit, že se prostě jen chci vidět, jak to u ní vypadá. Pro případ, že by umřela a já se rozhodla vlastnit i její dům.

Popravdě mne vždy vyhnala, když jsem se blížila dál než do chodby nebo prádelny. Sklep mi nebyl příjemný. Ale měla i půdu, kterou jsem ještě neviděla a svou zahrádku udržovala pěkně kyprou, takže jsem na ni chodila raději než do kočkolitu. Nu což, sousedka odešla, zahrádku nikdo neudržuje, tak chodím na toaletu domů, do kočkolitu. Ellie si na zahradu chvilku dělala nároky, ale nakonec jsem si ji vybojovala. Stálo mne to několik návštěv veterináře a týrání od Plaguea. Ženská se snažila být hodná a myslím si, že jednala pod vlivem Plaguea…


Zahrada byla moje a najednou se na ní začala objevovat rodina zesnulé sousedky. Sousedka byla tichá žena, která měla ráda svoji pohodu, svůj klid. Nesnáším hlučné lidi a otravné spratky, kterým lidi říkají děti. Popravdě nemám ani moc ráda sestru ženské. A ona nemá moc ráda mne. Má radši Blbečka. No a příbuzní mi začali na zahradě u sousedního domu dělat nepořádek. Pořád chodili, spratci řvali, prostě hrůza.

A když už jsem si myslela, že to skončí, objevili se oni. Noví sousedi. A co nejhorší? Plague a ženská si s nimi povídají bez sebevětších problémů! Dokonce mne ženská zvedla a donesla mne ukázat! Blbeček se schoval, ale Plague ho našel a taky ho ukázal. Tak jsem si naštvaně odešla sednou k zahradní budce na košťata z tlustých kocourů. Když odjeli, šla jsem se podívat, co mi na zahradě provedli. Naštěstí nic. Spokojeně jsem si sedla doprostřed své zahrady a násala jsem vzduch nového začátku …


Chyba lávky. Ti lidi, ti noví sousedi, se vrátili. Ženská si toho vůbec nevšimla a tak jsem musela mňouknout za sítí, aby mi otevřela dveře. Tak mne pustila dovnitř a vůbec ji nezajímalo, že někdo je na mojí zahradě. Jenže když odcházela, tak se zarazila … Někdo totiž říkal Maxi, tady počkej … A v tu chvíli mne do nosu praštil ohromný puch. Celá jsem se zježila! Tam byl pes! Pes, který vypadá jako já! Akorát je větší má každé oko jinak barevné! Pes! Noví sousedi mi na zahradu přivedli obrovského psa!

Párkrát jsem jej šla zkontrolovat a kryla jsem se keřem. Vždy jsem se ale šla zchladit na podlahu domů. No a když potom ženská roztáhla slunečník a chtěla si venku číst časopis, musela jsem ji chránit. Hezky ostře jsem té obludě ukázala, že nejsem tak malá, jak se zdám! Že nejsem jen obyčejná kočička! Že je na mojí zahradě a já si ji budu bránit. Bohužel ta nestvůra tam měla své lidi. No a ti, když na mne blafla, ji potrestali. Což mne potěšilo, hrají se mnou! Co mne ale dost rozhodila, byla ženská. Taky zařvala a zahnala mne do domu. Tak jsem si sedla za dveře a diskutovala jsem s ní, co to jako je. Snažila se o důraz, ale všichni víme, že důraz v řeči u mne doma má Plague. Každopádně ženská se těm lidem a té příšeře omluvila! Naštvaně jsem si lehla na gauč a nebavila jsem se s ní!



Když potom ženská přišla domů, klidným a kajícným hlasem mi vysvětlila situaci. Že prý zahrada již bude toho psa, že na něj nesmím být zlá a že ho nesmím provokovat. Že to řekne i Vaderoškovi. A pak mne pochválila. Že jsem ta nejšikovnější a nejodvážnější kočička a že ji moc dobře chráním! No nedala jsem to na sobě moc znát, ale potěšilo mne, že se jí líbilo, že ji bráním. Rozvalila jsem se ještě více. Jemně jsem se dotkla její ruky a spokojeně jsme se spolu usnuly…
 


Komentáře

1 Janie Janie | Web | 27. srpna 2016 v 16:51 | Reagovat

:3 To je tak milý článek prodchnutý láskou k Summmer. Nemůžu si pomoct prostě.

2 Akim Akim | E-mail | Web | 27. srpna 2016 v 18:11 | Reagovat

Je to tvůj bodyguard. :-P ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama