Nemocná

19. srpna 2016 v 19:16 | Jana |  Ze života
Již je to pátý den, co moje tělo odmítají opustit teploty.

Zvládnu již opustit postel bez toho, aniž bych hned měla mokré oblečení. Pokud si vezmu dost léků, zvládnu jet i k doktorům. A jakoby tohle moje tělo poznalo a mstí se mi další hrůzou - oparem. Ale lidičky, oparem, který každou minutu roste, bobtná a za chvíli jej budu mít až pod nosem! A jak bolí!

Nosánek si již druhý den mažu Niveou, takže ten nedostává tak zabrat, kreček je v péči různých cumlacích tabletek a tělo … Tělo prostě musí aspoň něco každý den zvládnout. V pondělí jde do práce. Vynechala jsem snad jen vlasy. Ne, ještě mysl. Ale k vlasům … Mám je krásně přirozeně vlnité, prstýnkovité … Ale princi se to velice nelíbí, tedy mám plnou koupelnu rovnacích věcí. A když jsem nemocná? Princ má doma beránka. A beránek je naštván, protože krásné lokny se sukují a nejdou rozčesat… Takže hned, jak budu při síle, jdu rovnat!

Miminko moje maličké ...

Mysl na to byla dobře, pak hodně zle, pak úplně v háji a dnes už se zase začíná projasňovat. Umřela mi Akabínka. Sloughi mého života. Duše, která mi ukázala, jak vypadá přátelství bez hranic. Jak vypadá věrnost v nejčistší podobě. Láska, která překonala možná i dokonalou Summer. O tom, že mi umřela druhá půlka mého já, jsem se dozvěděla náhodou. A spustilo to vlnu událostí, které mají za následek výrazné natržení rodinných vztahů. Proč? Protože nejsem dokonalá dcera, jak by si máma přála. Ale ona evidentně také není dokonalá. Když se neozvu já, proč mi nemohla zavolat ona, že Akaba umírá? Proč mi vzala možnost se s ní rozloučit? Možnost jí poděkovat? Doufám, že má princ pravdu, že Akabínka do poslední chvilky věděla, že ji moc miluji. I když jsem s ní moc nebyla, protože mám již svoji rodinu někde jinde … Každopádně z toho teď moc nespím, dost často jen tak začnu plakat a mám ohromné výčitky svědomí.

Byla nejmenší z celého vrhu.

Víte, já totiž nemám potřebu, necítím ani povinnost, někomu volat a svěřovat se mu se svým životem. Možná to je zlé, ale mně ani životy ostatních nijak extra nezajímají (OK, sousedi mne zajímají - auto sousedky už měsíc nebylo doma, ona a děti také ne. Plus se k nám stěhují do sousedního domu nějací mladí lidi se psem …). přijde mi, že já jsem nikdy nikoho jako bytost nezajímala. Pouze jestli studuji a jaké mám známky. Nebo kdy přijedu domů pomoci s … (teď aktuálně dřevem). Volal mi otec, zda se na něj zlobím. Proč? Protože mu nevolám. Hej on se mi neozval 7 let a myslí si, že po takové době, kdy jsem byla sama s kočkama mne napadne někomu volat? Pro pomalejší - ne, mne to prostě nenapadne. Mne nenapadne ani volat kamarádkám. Napadne mne je navštívit, ale většinou se mi nechce. Proto mi vyhovují zvířata, princ a Poppy. Oni se ozvou sami. Oni ví, jak moc je mám ráda a neberou jako urážku, že mlčím. Oni ví, že mně prostě nedojde, že bych měla udělat to či ono … Dokonce moje kamarádka Milena ví, že pokud něco chce, musí mi to říci. Dokonce nemá problém mi říci Jani, tohle není vhodné. Jani, tohle se nedělá, dělá se tohle. A já nemám sebemenší problém to přijmout.

A vždycky vapdala jako takový troubelín, no ...

Se zvířaty taková obtíž není. U nich můžete mlčky sedět a cítíte lásku. A tak je to i princem. Skládá puzzle, já vedle něj sedím a oba víme, že ten druhý ho má rád. Kolegyně v práci. Zlatá holka. Taky nemám potřebu v její přítomnosti mluvit. A když, tak už čas od času i pochopí, proč najednou mluvím - ono já totiž myslím, přemýšlím a v půlce toho začnu mluvit … Ale i ona se mnou má problém - někdy mi totiž nedojde, co je sociálně správné a udělám hloupost a ona si myslí, že jsem jí to udělala naschvál. Ne, neudělala. Jen mi nedošlo, že to jde udělat jinak. Proto mám prince, který mne zastaví v hrr akci (zatřepe se mnou, ha ha) a mně dojdou další souvislosti. Pokud to neudělá, jezdím do obchodu třeba natřikrát (dvakrát jdu pěšky, potřetí na to kašlu a Babča startuje).

V pozadí na fotce moje Dahija.
O té mi taky tajili, že umřela - kvůli zkouškovému na veterině.
Tohle je z pokoje, kde jsem vyrůstala.

A rovnou se přiznám, že když někomu volám, bez výčitek přiznám, že volám, protože něco potřebuji. To samé očekávám od ostatních. Nechci slyšet tucet blbých keců kolem, nějaké mazaní medu kolem pusy (pokud mi ten dotyčný nevolá s prosbou o pomoc ob den)… Jasně a k věci. Jsem tu pro své přátele. Mám je ráda. Ale nemám potřebu s nimi často mluvit. A to je asi chyba. Takže jsem vzala tohle tak nějak neuměle do svých rukou a zavolala babičce. Mluvila jsem s ní asi půl hodinu. Byl to moc příjemný rozhovor, babičku mám moc ráda. Vlastně mne vychovávala místo školky. Tam jsem děti bila a kousala a žádná školka mne nechtěla. Tak mne vychovala babička a psi. A koně. No ale po dokončení hovoru s babičkou jsem si sedla ke kalendáři a nastavila si, že jí budu každý týden v pátek volat, jak se má. Víte, babička je mi blíž než máma. A babička říká, že se nediví, že nikomu nevolám. Moje máma jí (babičce, své mámě) taky jen napíše SMS na narozeniny a svátek. Nikdy jsem neviděla, že by ona volala babičce. Vždycky dávala telefon nám (mně a bráškovi), ať jí voláme.

Akabínka se mnou jezdila i na tábory ...

Navíc babička tu byla vždycky, když jsem potřebovala. I když jsem se dlouho neozvala, ona to nevyčítala. Ona mi uvařila, ona mi dala peníze, ona mi vyprala, … Babičku dokážu obejmout. Mámu nedokážu obejmout. Ale mám ji ráda. Všichni mi říkají, že mám mámu jen jednu, že toho budu litovat, až umře. Já vím, že mají pravdu. Ale po incidentu s Akabou uvažuji, že si změním příjmení. Moc mne bolí, že mi takto ublížila. A když jsem jí to řekla, napsala mi SMS, že já se o ni (Akabu) už nezajímala, nezajímalo mne, že ona (máma, ne Akaba) byla na operaci s nádorem a přežila … Víte, já sice mám jen jednu mámu, ale nezapomene mi třeba pak někdy říci, až budu mít vlastní rodinu a děti a práci a starosti, že mi třeba umřel brácha (voják …)? A odůvodní to tím, že jsem se neptala …

Byla to zapálená dostihačka a zajíčci neměli šanci!

To jsem fakt tak méněcenná bytost, když nedokážu pravidelně komunikovat s více lidmi? Princ je v kontaktu s rodiči skoro každý den. Protože mu píše táta. Proč já nemám potřebu komunikace se svými rodiči? Proč mne nenapadne jim zavolat? Napadá mne jediné - protože se o mne nikdy nezajímali. A když nechodím do školy, co bych jim vykládala? Babička se ptá i na práci, na prince, na kočky, na bydlení … Ostatní (máma, otec) se ptali na školu …

To, že je dokonalá, dokázala 5. místem na mistrovství světa ...


Tak jsem si tu vylila srdíčko, jak hrozný člověk jsem, zkontrolovala jsem upomínku v kalendáři na každý pátek (volat babičce) a půjdu zkoumat možnosti, co dělat s nechutně velkým a odporně bolestivým oparem na své tváři. A nebo si s tabletem a čtením lehnu vedle skládajícího prince a bude mi zase dobře.

Promiň, lásko moje. Mrzí mne, že jsem se nepřijela rozloučit ...
Naše poslední společná fotka 10/2015...

S Akabou v Belianských Tatrách 2014...Naše poslední dovolená ...

 


Komentáře

1 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 19:30 | Reagovat

Myslím, že to nejsi ty, kdo je rozbitý... Každému, kdo mi řekne "mámu máš jen jednu, bla bla bla, dala ti život, bla bla, buď vděčná, bla" mám chuť skočit do úsměvu. Jsem člověk, který se zásadně sám neozývá. Rodina to pobrala a tak když mají pocit, že jsme se dlouho neslyšeli, zavolají. Vyhovuje to oběma stranám. A pokud nemá zájem ani jedna strana, chcípne to na oubytě, logicky.
Znám dost lidí, co matku zazdili a byla to nejlepší věc jejich života, nebyla bys tedy ani první ani poslední. Podle všeho se na tobě taky dost podepsala.

2 Janie Janie | Web | 19. srpna 2016 v 19:34 | Reagovat

Janinko to mě moc mrzí, že jsi nemocná. Bude líp, uvidíš. Nedivím se ti, že přemýšlíš o změně příjmení, za to, co ti máma udělala. To je dost hnusný. :(
Ale věř mi, souhlasím s tím, co říká princ na 100%. Zvířata tě bezmezně milujou a ví, že ty je miluješ taky ♥. Všechno bude v pořádku. Slibuju.

3 Akim Akim | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 20:04 | Reagovat

Akabínky je mi moc líto, ale snad je jí teď dobře. ;-)

4 Fredy Fredy | Web | 19. srpna 2016 v 20:59 | Reagovat

tak to přeji brzké uzdravení a pejsek je opravdu krásný :-)

5 Smajlinka Smajlinka | E-mail | 20. srpna 2016 v 0:53 | Reagovat

Ahoj :)
Úprimnú sústrasť.
Aj keď sa nepoznáme tak presne poznám situáciu, kt. opisuješ s rodičmi. Tiež sa niekedy cítim tak...nechcene "vďaka" nim a ich slovám, činom.
Stále to však zachráni On. :)
Určite nie je chyba v Tebe ako si to možno myslíš. Rodinu si človek nevyberie.
S.

6 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 21. srpna 2016 v 9:14 | Reagovat

Dokážu se vžít do té situace, kdy si vyčítáš, že si s tím tvorečkem nebyla v jeho posledních chvílích, ačkoli to nebyla tvoje vina. Co jsem se odstěhovala do Prahy, tak jsem se neodstřihla jen od mámy s bráchou, ale právě taky od mých milovaných zvířátek. A každý den se bojím, že mezitím, co já si žiju svůj poklidný pražský život, tak některý z mých chlupatých čumáčků zrovna umírá nebo trpí a já s ním nejsem...

Ale narozdíl od tvých rodičů, ti moji mi to vždy řekli, když se něco stalo.

7 Allex Allex | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 10:36 | Reagovat

Upřímnou soustrast. Mrzí mě, že ses s ní nemohla rozloučit, ale věřím, že věděla, že ji máš moc ráda. :)
Nejsi hrozný člověk, taky nemám potřebu někomu volat, svěřovat se, prostě to pak nejsem já. :))

8 Allex Allex | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 10:37 | Reagovat

[7]: a doufám, že už jsi zdravá! ;)

9 Antea Antea | Web | 24. srpna 2016 v 14:52 | Reagovat

Já to mám s lidmi podobné, absolutně se neumím chovat "správně" a neumím přátelské vztahy udržovat. O lidech se kterými nejsem roky v kontaktu pořád mluvím jako o svých kamarádech (ačkoliv pochybuju, že oni si mne ještě vůbec pamatují...)
S Akabou mě to mrzí a jednání tvojí matky odsuzuju. Na druhou stranu si myslím, že pro Akabu to v určitém smyslu bylo dobře (ačkoliv pochybuji, že to takhle tvoje máti vnímala) nemusela odejít s tím, že poslední věcí, kterou na tomhle světe udělala, bylo, že rozesmutnila svojí paničku... Vůbec nepochybuji o tom, že věděla, že jí máš ráda, psi nezapomínají... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama