Moje kočka Summer 13. část

24. září 2016 v 14:46 | Jana |  Moje kočka Summer
Ach, jak mně se nikdy nechce do toho psaní. Respektive mně se chce psát pořád, ale ženská na to jaksi kašle. Donutit ji, aby šla psát, to se někdy nepovede ani Plageovi. Proto je to taková otrava … Dnes bych vás ráda seznámila se skutečností jménem Ellie.


Já jsem krásná. Jsem chytrá, elegantní, majestátní a jedinečná tygřice v bílé barvě. Blbeček je … blbeček. A Ellie je kočka, která vlastní vedlejší zahradu. Je ošklivá. Má kulatou hlavu, žluté oči blízko u sebe a její želvovinový kožíšek vypadá tak nějak jako žumpa. Je to směs světle hnědé a černé. Její povaha je rovněž nevábná. Pořád si dělá nároky na moje zahrady. Zajímavé, že na zahradu společného souseda si nárok nedělá. Ale na jednu moji, tu zelenou u mého domu a sousedící s její - na tu mi leze tuze ráda.

Vždy přijde po zdi, která odděluji naše zahrady. Její zlověstný tlustý stín vidím z dálky a už se ježím. Přes boudu na košťata (ano, tam kde se z tlustých a hloupých koček dělají košťata) a kompost sleze na můj pozemek a podél tújí kráčí až k mému domu. A potom svůj kulatý obličej lepí na sklo a kouká k nám dovnitř. Já se vždy obratem zvednu a mám tendence ji vykázat pryč. Hlasitě diskutuje přes síť či okno a ono pověstné kočičí "Oh long Jonhnos" se line celým domem a zahradou až k sousedům sousedů našich sousedů.


Když jsem náhodou na zahradě a nemusím bránit ženskou (co kdyby si ženskou rozhodla ochočit?!?), usednu na klimatizaci pod oknem ložnice a dohaduji se s ní rovnou, když vstoupí na zeď. Povětšinou se tak děje ráno, kolem 8:00, když Ellie obhlíží revír nebo jde na ranní procházku. Naše diskuze vždy vzbudí Plagueho a ten Ellie odežene a na mne je zlý, že jej budím. Tak na něj zařvu. On zase na mne. Po chvíli nás to přestane bavit (nebo přijde ženská a brání mne) a Plague jde spát a já se jdu najíst. Blbeček tou dobou ještě nebývá doma z noční tůry. Když náhodou ano, tak spí v koupelně na pračce (všimla jsem si, že pračka je ta věc, co dělá prádlo voňavým a čistým. Musím si to zapsat a v nejbližší době se zeptám Plagueho, zda by to nešlo i s Blbečekem - dám ho do pračky a bude voňet a bude čistý…).

Problém Ellie je možná horší než problém smradlavý pes. Pes je hloupý, pořád brečí jako náš Blbeček a chce za pánečkem. Ačkoliv bydlí na mojí druhé zahradě, jsou chvíle, kdy tam můžu. Na mojí primární zahradu neleze. Jenže ta kočka mi hýbe žlučí. Pořád se promenáduje kolem mého domu a ruší mi můj klid. Jako by neměla svoji vlastní velkou (větší než mám já) zahradu. Nejhorší je, že venku v divočině žije mnohem déle než já. Umí se tedy mnohem lépe přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám a nerada to přiznávám, je silnější - tedy namakaná žumpa. A tak se nejednou stalo, že ze souboje s ní jsem odešla jako poražená. Naposledy jsem bránila svoji zahradu a ona mnekutálela po celém obvodu a pak i po dřevěné terase! Všude byly moje bílé chlupy. Když to slyšela ženská, zařvala, ale my jsme byly hlučnější a neslyšely jsme ji. Nakonec se ženská vrátila s ručníkem. Když mne Ellie chtěla rolovat dál po terase, hodila ženská ručník na zem a já měla chvilku překvapení na únik do domu. Ellie mne chtěla pronásledovat, ale ženská dupla a kočka se vzpamatovala a zklidnila se.


Když v tom přiběhl Blbeček a pustil se do Ellie on. Blbeček, ač se nezdá, je celkem silný kocour. Kočku zahnal až k boudě na košťata a ona jen syčela zlostí. Pak se vrátil domů, najedl se a šel spát. Já z toho všeho byla ještě chvíli v šoku a držela jsem se ženské - co kdyby náhodou. Je to vážně otrava mít Ellie za sousedku … Když je Ellie zavřená doma, u svých lidí, chodím po její zahradě zase já. Kontroluji zahradní domek, počítám, kolik mají nových slepic, obcházím hnůj a skleník, … Někdy u slepic i spím, Ellie tam nechodí (dle jejích lidí tam nesmí - to je výchova, co? To by si ti moji nedovolili. Dobře, to by si nedovolila ženská.), je tam tedy bezpečno. Také se mi líbí na její půdě, kam chodím krást suché pečivo (někdy tam je i šunka a sýr … to pak přijde i Blbeček a další kočky z vesnice). Na její zahradu chodím víceméně jen proto, abych jí čas od času ukázala, že se jako nebojím. Pravda je taková, že co jsem dostala naposled, co ji musel zahnat Blbeček, chodím ven méně.


Venku mne toho už moc netěší. Vedle je ten smradlavý pes, na druhé straně je Ellie. Moje radosti se začínají opět přesouvat do prostor bezpečných útrob domu. Navíc doma je stálá teplota a když ne, dá se lehce napravit. Venku je buď horko nebo zima. A co je nový režim, zavřené dveře, není to taková pohoda si trajdat tam a zpátky. Doma není žádná Ellie, žádný smradlavý pes. Doma je jen moje ženská, která mi hezky slouží a otravný Plague. A miska plná granulí, šťavnatého kuřecího masíčka (nemám ráda ty ostatní pochutiny jako hovězí či vepřové maso… krůtí mi ještě jde, ale králík vůbec) a pořád je někde čerstvá vodička … Asi zase budu domácí kočka.

 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 24. září 2016 v 17:31 | Reagovat

Skvěle napsáno :D !

2 Akim Akim | E-mail | Web | 24. září 2016 v 18:26 | Reagovat

Summer má spisovatelský gen. :-P  :D  :D  :D  :D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 26. září 2016 v 5:11 | Reagovat

[1]: Děkuji!

[2]: Summer je totiž ta nevíc nejleší kočka přece :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama