Moje kočka Summer 14. část

30. září 2016 v 12:14 | Jana |  Moje kočka Summer

Na okně seděla kočka, byl horký letní den,
na okně seděla kočka a koukala se ven,
byl horký letní den, a kde kdo chodil bos,
na okně seděla kočka a venku zpíval kos.

Byl horký letní den a celý svět se smál
a mně veselý sen se pod klimatizací zdál,
a celý svět se smál, vidím to jako dnes,
na okně seděla kočka a venku neštěkal pes

Ach, jak mně bylo krásně. A jako vždy, v mém životě, něco se musí pokazit. Ach ten lidský prvek!



Jednoho dne o víkendu Plague vzal ženskou na oběd do města. A když se vrátili, položili na stůl papír, na který jsem si okamžitě lehla. A překvapivě jsem nedostala seřváno za to, že ležím na stole, ale že ležím na tom papíře. A tím by mohla historka končit.

Kdyby se ovšem pár dní na to ve dveřích neobjevili nějací dva cizí chlapi. Vyletěla jsem z úkrytu a začala bránit svůj životní prostor! Naježila jsem se, abych vypadal větší a chystala jsem se do bojové pozice, když v tom mne jeden parchant drapl zezadu za krk a .. a ... a zavřel mne ven na zahradu. Chápete to ?!?

Nedalo se ovšem nic dělat, musela jsem sedět za dveřmi a přes sklo se dívat, jak ti dva maníci stále chodím tam a zpátky a nosí mi do obývacího pokoje jednu velikou krabici za druhou. Jak je skládají na sebe. Jak mi šlapou na moji šantovou kočičku, se kterou si tak ráda hraju. Jak zabírají krabicemi můj životní prostor, prostor, který už tak je omezený zdmi mého paláce. Nevěděla jsem, zda mám být v depresi a hledat nějakou uslintanou psí tlamu, která by můj prachbídný život ukončila, nebo mám sebrat veškerý možný vztek, který jsem v sobě hromadila a … A zbít Blbečka …


Nakonec jsem zůstala sedět a Blbečka zbila později. Seděla jsem a řvala jsem. Vadilo mi, že se ti maníci ani nevyzuli! Když už šlapali na moji podlahu, kterou mi ženská myje, mohli chodit aspoň bez bot. Ale oni ne. Tak jsem řvala, že mají boty. Pak jsem řvala proto, že krabic stále neubývalo. Řvala jsem i proto, že na terase před mým domem začínalo být horko. Zlatá klimatizace, to vám povím. Asi jsem vážně bílá i proto, že mám ráda chlad. Jen nevím, proč teda mám letní jméno Summer. No vím, ženská je padlá na hlavu, co se jmen týká. Jinak by se soplák jako Blbeček nemohl jmenovat Lord Darth Vader. Ten mimochodem celou návštěvu prospal pod tůjemi a nejevil známky sebemenšího zájmu.

Když ta katastrofa skončila, pustili mne zpátky domů. Rychle se ale zdekovali, neboť museli vidět hněv v mých očích!

Blbeček dál spal. Vběhla jsem jako vítr do chodby a pak do obýváku a zarazila jsem se! Ta hromada krabic nebyla zase tak špatná! Měla v sobě škvíry, kde se dalo ukrýt. Navíc krabicový materiál mne odjakživa přitahuje pomalu stejně silně jako aviváž. Blbeček dokonce tento materiál vyhledává, a pokud má možnost, nespí jinde. Hned jsem tedy zaujala místo na nejvýše položené krabici a mračila jsem se na celý svět.


Když odpoledne přišel Blbeček, zfackovala jsem jej. Snažil se dostat se na moji hromadu krabic. Ubránila jsem ji. A pak ještě další dva dny jsem ji bránila. Než zase jednou Plague neodešel do práce a přišel za ním ten jeden maník, co mi tam ty krabice nanosil.

A byl jako celkem drzý! Chtěl mne hladit. Začínala jsem na něj řvát a zaujímat bojovou pozici, když mi Plague začal vyhrožovat vyhozením z domu. Tak jsem si sedla na svoje krabice a koukala na ně. A oni mne shodili na zem! A začali mi ty krabice rozbíjet! Celé je rozložili a různě z nich vytahovali nějaké černé dřevěné věci. Blbeček jim u toho vydatně asistoval a vše řádně očichával. Já byla zhnusena. Úplně znechucena. Lidé smrdí jako tchoři, když nosí dřevo. Navíc krabice se teď pořád posouvaly a já neměla kde ležet. Ze zoufalství jsem zalezla do peřiny ženské. Tou dobou spala v obýváku na gauči (ta období mám ráda, nenatrefím na Plaga, když k ní jdu spát). Takže jsem chvíli z peřiny pozorovala ty dva, vlastně tři, o co se jako snaží a pak jsem chtěla usnout.


A co udělal ten zlý Plague a divný maník? Hodili na mne krabici! S jekotem jsem vystřelila do pracovny a schovala se na Dostihy a sázky. Tedy do toho nejvýše položeného místa v domě. Do místa, kam nám Plague zakazuje chodit. A tam jsem se rozhodla být do konce života. No dobře, do večeře.

Naštěstí než se vrátila ženská, tak maník odešel a Plague sundal krabice z postele. V ložnici, kam s maníkem nosili to dřevo, vyrostlo něco velikého, černého, podél celé zdi. Zmizela hnědá skříň, kam jsem ráda chodila do oblečení ženské odpočívat a odkud mne Plague tak často vyháněl. To veliké černé zabral Blbeček. Tak jsem to jen očichala a šla čekat na okno na ženskou. Ta, když přijela, tak prvně vyvětrala. Byla jsem jí vděčná. Nemám ráda skunčí pach a ani pach toho nového dřeva, který byl všude. Nakonec mne pohladila po hlavičce, já hodila nenávistný a vítězoslavný výraz v jednom na Plaga a šla jsem se najíst.


A co bylo dál, to vám povím příště. Musím se jít umýt a najíst.
 


Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 30. září 2016 v 12:21 | Reagovat

Summer je rozený vypravěč. ;-)  :-)  :-)  :-)

2 Poslední Panna Poslední Panna | Web | 1. října 2016 v 20:14 | Reagovat

Jee, to je úplně roztomilé :) Super čtení na sobotní večer :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama