Proč mám, mimo jiné, strach

22. září 2016 v 13:10 | Jana |  Dumám
Abych na rovinu přiznala, vůbec nevím, jak se tohle mohlo stát zrovna mně. Nebo spíše proč se tohle stalo zrovna mně.



Jako malá (do 14 let) jsem jezdila na koni. Jezdili jsme po kopytě (jakože jsme koně nevezli vozíkem, ale jeli na nich) do blízké sportovní stáje, kde jsme trénovali. A pak, třeba po víkendu, jsme jeli domů. Zmínit bych především chtěla něco jiného. Máma s námi dlouho jezdila na koni taky, pak jsme jezdili sami, od nějakých 12 let. A vždy, úplně vždy, když jsme šli kolem rozpadlého zchátralého, ale obydleného, domu, moje maminka říkala, že takto bychom se měli, kdybychom neměli tatínka … Celkově mnohdy zmiňovala, že za to vděčíme tatínkovi, který to buď zaplatil, nebo postavil. Myslela jsem, že žiju ve šťastné a spokojené rodině. Až časem jsem zjistila, že tomu bylo jinak. Ale jako dítě mám krásné vzpomínky na rodinu jako takovou.
By Google, heslo House

Tak proč, sakra, mám takový strach se vdát a mít děti? Myslela jsem si, že jsem po tom toužila. Že to je můj splněný sen. Místo toho mám poslední měsíc noční můry, vstávám samovolně před 4. ráno a celkově jsem vydeptaná až na půdu. Žiju tak, jak jsem byla vychována a jak chci já sama vychovat děti. Jak psala Anička z blogu Památky mne baví, v podstatě už v manželství žiju a svědčí mi to. Nestěžuji si. Jenže čím více se blíží ten, pro každou ženu jen ne pro mne, překrásný okamžik, že mne princ požádá o ruku, tím více propadám depresím a vyhledávám články o týraných ženách.

Čím dál tím více studuji problematiku, jak rozpoznat tyrana, manipulátora, zlého člověka - brzo, co? Jako já si to sama logicky neumím vysvětlit. Ani víla mi moc nepomůže (kdo je víla a proč se dozvíte příště). Prostě mi dokonale hráblo a já jsem ubrečená i v práci, protože mám strach. A ano, přestože mi princ nikdy nedal pádný důvod si to myslet, že by mi mohl ublížit (ha ha, říká masochistka), normálně jsem si vytvořila strach, bubáka … Teď by si princ mohl přečíst, jak moc pošahaná jsem a vzdát vdavky a vše …

A k čemu jsem zatím došla? Z čeho mám strach, vím. Že to je nejspíše uměle vytvořený bubák. Že vydělávám dost peněz na to, abych si někde mohla dovolit podnájem a mít i co jíst. Jen mám pořád strach z toho, co se všude, v každém příběhu, opakuje - ta bezmoc se plíží, prvně si ji neuvědomíte a pak už nevíte, jak z toho ven. Dokonce i moje příbuzná, žena od rány, se mi svěřila, že si myslela, že když na ni partner zaútočí, že se dokáže bránit. A pak, když na to přišlo, skončila schoulená v rohu a měla strach, co se bude dít dál …

Možná ten bubák narostl, co máme novou skříň, do které se nemohu schovat. Vždy, když se někde křičí, musím se schovat. Nejhorší je, že jak jsme dvě - hodná a zlá - tak ta zlá vždycky tak prudí, že se pak řve. No a ta hodná se chce schovat a já jsem z toho zhroucená … Nejhorší je, že ta hodná chce svého prince a chce se stát princeznou. Ta hodná touží po každičké chvilce po boku svého milovaného. A ta zlá? Popouzí tu hodnou, čte články o týraných ženách, vyhýbá se princovi … Proto se pak ta hodná nechce ani vdát, protože co kdyby náhodou se opakovala minulost? Že budu mít krásný dům, budu šťastná a pak kvůli cizí ženě/cizímu muži či partnerským neshodám skončím v polorozpadlé barabizně (kterou si ještě dnes dost dobře pamatuji a vybavuji)?

Ještě vám chci říci, že si vážím každého komentáře. Jen si myslím, že mi nenapíšete nic, co bych nevěděla. Pokud ano a pomůžete mi vyřešit můj problém, budu vám velice vděčna. Jen abyste se neurazili, když vám napíšu: Já vím,… Tohle jsem zkoušela,… Ale …

 


Komentáře

1 Anna Anna | Web | 22. září 2016 v 13:36 | Reagovat

Ach jo, článek je krásný, smutný... Nebudu tě litovat, ani ti radit (toho už jsem si užila minule)... Jenom si dovolím poznámku k tomu manipulátorovi/tyranovi... Sama s tím mám zkušenost, můj tatík je manipulátorů král a mě trvalo dost dlouho než jsem si to uvědomila... Táta je skvělý kamarád, parťák na pivo a koncert, ale jako otec, nebo partner je naprosto nepoužitelný a dokonce bych řekla škodlivý (máma se z následků toho vztahu vzpamatovává dodnes). Můj bývalý byl něco podobného... Sice na mě nikdy ruku nevztáhl, ale postupně mě manipuloval do takové pozice, kde jsem byla sama a zavřená doma a všechno svoje jednání podřizovala jemu... Aby se jemu dobře žilo... A na základě těchhle zkušeností ti můžu říct, že ať načteš cokoliv, tak ti skuteční manipulátoři a tyrani jsou často tak chytří a dobří v tom co dělají, že to stejně nepoznáš... I když si uvědomuju, že tenhle komentář vlastně moc nepřispěje k uklidnění, tak ho sem stejně postnu... Nejdůležitější není vyhnout se všem rizikům, ale když už naletíš, nebo nějakou krpu uděláš, tak se poučit a příště to udělat líp :-)
Držím pěsti! A hodně štěstí hodné Janě ;-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 22. září 2016 v 14:02 | Reagovat

[1]: Také s takovým typem lidí mám zkušenost ... Možná proto mám teď takový ohromný strach ...Proto se aspoň snažím, abych to poznala a beru to jako jakousi ochranu. Jinak máš samozřejmě pravdu.

3 Fredy Fredy | Web | 22. září 2016 v 14:30 | Reagovat

já jsem nemocná a těhotná být nemůžu.....ničeho se neboj, půjde to levu zadní... :-)

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 22. září 2016 v 18:02 | Reagovat

V rodině mám stejný příklad jako bloggerka Anna z prvního komentáře. Otec je dobrý na povídání si, takové to společenské předvádění se, ale jako rodič... každou výzvu hned vzdává a když se něco nedaří shazuje vinu na ostatní a všechno je chyba jeho dětí, ženy, celé rodiny... ale že by se to někdy snažil vyřešit to nikdy.
Matku psychicky zničil a ta si to pak vybíjela na prarodičích a svých dětech.

Jsme prostě taková tichá domácnost, kde si nikdo nic do očí neřekne a čeká se na vybuchnutí sopky.

Z toho týrání- i tohoto druhu mám taky někdy velký strach. Všude ti to média cpou. Např. na ČT 1 v pondělí na jaře dávali pořad inscenovaných soudních případů (Rozsudek), každé druhé soudní líčení se týkalo domácího násilí. Dost mi leze na mozek představa, že se vdám a z miláčka se stane tyran a ta nejohavnější obluda pod sluncem.

5 Jana Jana | E-mail | Web | 26. září 2016 v 5:12 | Reagovat

[4]: Když to tak popisujete obě, tak ticho u nás bylo taky, schovávali jsme se před mámou, aby po nás něco nechtěla a nebo nás neseřvala za špatně odvedenou práci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama