Rozchod

1. září 2016 v 16:41 | Jana |  Ze života
Každého tohle jednou potká. Koho rozchod nepotká, ten je šťastný člověk. A nebo taky nešťastný, že …


Rozchody jsou lehké, když jde o letní lásku, která rychle přebolí. Jako strhnutí náplasti. Chvíli máte chuť ukousnout si postiženou část a nakonec jste rádi, že to je pryč. Horší rozchody bývají po delší době. Nejhorší bývají takové, kdy jeden miluje a druhý ne. A pak jsou tu i rozchody z rozumu … Každopádně je jedno, jaký ten rozchod je, pokud jste s tím druhým člověkem něco sdíleli.

V dnešní době, kdy se k sobě lidé stěhují co nejdřív, dalo by se pravěčtinou říci - stěhují se k sobě před svatbou, tak v této době je problém společného majetku. Nebo problém … Když jste rozumní, dá se domluvit na čemkoliv. Jenže při rozchodu je krev horká. A hlava také. A srdce zraněné. Najdete tedy mnoho návodů, které radí ženám - seber mu vše, co můžeš, hajzlovi! A chlapům radí - Zbav se všech jejích věcí. Jenže nikdy to neradí tak, aby to pomohlo, ale spíše aby to lidem uškodilo …


Když odcházím já, beru kočky, záchodky, přepravky, škrabadlo, oblečení, ntb, … A vlastně ještě nějaké knihy. To, že jsem do společné domácnosti přinesla i jiné věci, je mi jedno. Nechávám je tam, kde jsou. Žehlička, žehlící prkno, vysavač, botník, … Je mi to fuk. To jsou věci, bez kterých se dá obejít. Nechávám to tomu druhému i z důvodu, že on do toho všeho také investoval. A on většinou zůstává a já odcházím, takže k čemu by mi to bylo, že … Leda bych fakt žila v autě a to auto předělala na karavan …

Proč se o tomto zmiňuji? Mám takový problémek … Kdysi dávno jsem si koupila knihu. Asi za 350 korun. Koupila jsem si, ji protože mne zajímala, chtěla jsem si do ní psát poznámky a používat ji v životě mezi lidmi. Jenže když jsem si ji koupila, líbila se mému ex. Tak jsem si ji přečetla, usoudila jsem, že jsem si vybrala knihu dobře a vložila ji do knihovny. Ex ji samozřejmě za celou dobu snad ani neotevřel. A když jsem se pak stěhovala, dovezl mi všechny knihy, krom dvou. Kromě dvou knih, které pro mne měly velikou hodnotu. Nutno podotknout, že jsem nespolupracovala a on byl tehdy chudák a fakt se snažil mi vyjít co nejvíce vstříc. A tímto mu i děkuji, že byl tak hodný a ochotný a snažil se a pomohl mi.

Jeden zásnubní prstýnek je pryč ... Co bude dál?

Když jsem zjistila, jaké knihy mi chybí, volala jsem mu. Jednu mi vysvětlil, že se hodí více jemu než mně a tak jsem si teda se silnou nechutí koupila knihu novou. Co se týká té druhé, kterou tolik chtěl číst, tvrdil, že ji právě čte. Nechala jsem to být, chtěl si ji přečíst. Když jsem po tom po roce, či možná delší době, nastoupila do nové práce a měli jsme mít školení na téma té knihy, chvástala jsem se, že ji mám. Pyšnila jsem se, že jsem ji četla a že ji můžu na školení použít a psát si do ní poznámky. A tehdy se to stalo. Napsala jsem svému ex asi 4 dny dopředu před školením, zda mi vrátí moji knihu, kdy si pro ni mohu přijet. Tehdy mi můj ex napsal, že knihu nemá. Že ji půjčil kamarádovi a ten na měsíc odcestoval mimo ČR …

Byla jsem a stále jsem na*raná! Byla to moje kniha! Já bych si nikdy nedovolila cizí knihu takto někomu půjčit! Minimálně ne bez toho, aniž bych se ho zeptala. Ještě dokonce slíbil jeho mamince, že si ji pak může půjčit ona … Mám jeho maminku ráda a vím, že kniha ji určitě pomůže v tom, co dělá. Ex se hájil. Přeci jsme tehdy měli společné finance a proto je kniha z 50% jeho … Přeci nebudu bránit jeho mamince ve vzdělávání se, když ona mi vždy ochotně cokoliv půjčila. Samozřejmě, o mi nevadí. Vadí mi, že moje kniha je mimo ČR a já si ji ani nemůžu půjčit! Svoji knihu, o kterou jsem si napsala dopředu a chtěla si pro ni i přijet!


Chtěla jsem, aby mi knihu koupil novou. Když tu moji využívá jako svoji a půjčuje ji cizím lidem do zahraničí. Začal se vykrucovat, že je na tom špatně, že nemá na nic. Nasralo mne až to, že mi ji má koupit můj bohatý princ. A tím u mne můj ex naprosto skončil. Již si s ním nemám co více říci. To, co udělal, mi přijde podlé a hnusné a hloupé. A vůbec ne podobné jeho charakteru, který jsem znala. Dokázala bych pochopit, že nemá peníze, aby mi ji koupil. A přestala bych na něj okamžitě tlačit, když by mi řekl termín, kdy mi ji vrátí … Ale on ne. Začal vytahovat sr*čky a tím mne jen vytáčel. I tak jsem byla klidná. A hrozně moc smutná. Hrozně moc mne zklamal.

Dnes jsou to tři týdny, co jsme si psali. Napsala jsem mu znovu slušnou SMS, se smajlíkem, jak je na tom mamka s knihou. Odpověď zatím žádná. Víte, tu knihu chci. A nehodlám si ji kupovat a nechci, aby mi ji kupoval princ. Po tom, co předvedl ex už na ni trvám i z principu. Vždy jsem ex vnímala jako někoho inteligentního, slušného a milého. Možná i celkem dost obětavého … Ale po tom, co se zřekl kocoura, kterého údajně miloval … Jsem znovu našla sílu mít ho svým způsobem ráda. Kocourovi by u něj nebylo dobře. Každopádně teď se předvedl ve světle, které bych čekala spíše u sebe než u něj. Hrozně mne to zklamalo.



Chtěla bych poprosit, nevíte někdo, jak dostat svou knihu zpět? Nechci aby ji platil princ. Což znamená, že si ji ani nemohu sama koupit … Mám o tu knihu zájem a nechci si pro ni stále chodit do knihovny… Chci ji mít hezky svoji, popsanou poznámkami k věci, vidět ji v poličce mezi ostatními skvosty, které jsem si kdy koupila. To, že ex už nebude v mých očích nikdy pozitivní osoba, to už teď neřeším. Já v jeho očích nejspíše taky nemám zrovna růžové barvy. A je mi to jedno. Mrzí mne to, ale jakmile budu mít svoji knihu zpět, nemusíme být nadále v kontaktu. Nemám si s ním co říci, nepotřebuji jej ve svém telefonu …
 


Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 1. září 2016 v 17:26 | Reagovat

Těžko říct, jak tohle řešit. Ale rozhodně to zkoušej dál... :-)
Přeji hodně sil.

2 Allex Allex | E-mail | Web | 1. září 2016 v 17:55 | Reagovat

Přeji hodně štěstí. Já bych se asi snažila tlačit na něj dál a stále to připomínat..

3 Joina Joina | Web | 1. září 2016 v 18:17 | Reagovat

Mě by zajímalo, kdy já byla naposledy šťastná...
Nicméně, měla sis tu knihu vzíti když ses stěhovala, ale určitě to nějak dobře dopadně. A dotyčného chování nechápu, nic podobného se mi ještě nestalo...

4 Cecílie Cecílie | Web | 1. září 2016 v 23:06 | Reagovat

Vypadá to ze strany ex na schválnost. Možná knihu vrátí, když bude mít pocit, že o ni už tolik nestojíte. Ale nevím, je to každopádně nepříjemná situace.

5 Anna Anna | Web | 2. září 2016 v 15:21 | Reagovat

Problém se dělením majetku po kopačkách... Já jsem měla "štěstí" že můj ex prohlásil, že jsem kráva, sbalil se a nechal mi všechno včetně toho co bylo prokazatelně jeho a o co jsem nestála. Tak to skladuju už dva roky v garáži a čekám až splaším dodávku abych to mohla odvézt zpátky k jeho mamince, vůči které je mi trapné, že ochotně zapůjčený stůl a matrace, pořád ještě mám já. Věci co jsme kupovali spolu (jako ledničku, nábytek apod) jsem si nechala jako splátku dluhu, a to bylo vlastně tak jediné co jsem s tím zmohla... Těch šedesát tisíc co mi měl ještě vrátit už neuvidím nikdy.
Ale problému s knihou rozumím. Po stěhování jsem zjistila, že mi chybí asi pět milovaných knížek, které si, samozřejmě bez dovolení, napůjčovala moje bývalá spolubydla... Nikdo jinej to být nemohl, knížky půjčuju jenom prověřeným a zarytým knihomolům jako jsem já... A ta je teď zapírá, a že je půjčila dál, a že se z nich dělá scénář, a že kdesi cosi... Rezignovaně  obcházím knihkupectví a antikvariáty a hledám, kde se moje beznadějně vyprodané knihy objeví abych si je mohla koupit znova.

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. září 2016 v 15:37 | Reagovat

Já u bývalého nechala puzzle.
Vlastně, ne tak úplně.
Už spíš obraz.
Tedy, pět obrazů.
Puzzle v rámu.
A veliké zrcadlo.
A nějak nemám chuť o to po tolika letech žádat.
Jsem ráda, že se aspoň částečně domluvíme na výživném a zbytek raději odepíšu.

7 Porcelánová panna Porcelánová panna | E-mail | Web | 3. září 2016 v 8:12 | Reagovat

Jasně, já bych věděla. Vem si do ruky jinou knížku, běž k němu domů a hned mezi dveřma mu tou knihou fláknni s tím že chceš svoji knihu zpět :-D

8 Hëllena Hëllena | E-mail | Web | 3. září 2016 v 20:13 | Reagovat

Nevím, jak bych to řešila. Ale už jsem se lekla, že se jedná o rozchod s princem. Poslední dobou se nějak moc lidí rozchází a taky umírá.. S rozchodem ani já nejsem výjimkou, ale jelikož jsme spolu nebydleli, takový problém jako s tvojí knihou nevvstal. Ale kdyby se to stalo mně, asi bych stáhla uši a koupil si knížku sama, jelikož jsem poseroutka.. :-|

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 4. září 2016 v 5:03 | Reagovat

Uff, to jsem se lekla toho názvu článku!!!

Jo rozchody, to je věc těžká. Tak jako je tisíc lidí a tisíc názorů, tak je tisíc vztahů a tisíc rozchodů. Každý je jiný a i my jsme v každém vztahu jiní.
Když jsem se já balila od svého ex, vzala jsem všechno, co bylo moje a dala mu všechno, co bylo jeho a nikdy už jsem ho nechtěla vidět. Chtěla jsem udělat hodně tlustou čáru, protože mi moc ublížil.
Já jsem asi zase ublížila jemu tím, že jsem to vzala takhle zostra, ale nemohla jsem jinak. Jsem ale přesvědčená, že kdybych po něm cokoli chtěla nebo potřebovala, tenkrát i dnes, tak udělá vše co bude v jeho silách.
Tudíž nevím, co ti poradit, abys získala svou knihu zpět, když on nereaguje. Snad jen zajet za jeho mamkou a zdvořile se zeptat, zda by ti jí nemohla dát, až ji přečte?

Hodně štěstí Jani :-)

10 Parela Parela | 14. listopadu 2016 v 22:49 | Reagovat

Jano Kočkomilko, na začátku textu líčíš sebe jako velkorysou - nic nechci po rozchodu. A najednou lpíš na dvou knihách, které se zjevně dají koupit, a bereš je jako záminku, abys mohla nenávidět toho, od koho jsi odešla. "On většinou zůstává a já odcházím..." Myslíš taky na to, jaké ztráty musel odečíst ten, od koho jsi odešla? Duševní ztráty, které se nedají vyčíslit ani nahradit něčím z obchodu? Abys nemusela mít výčitky svědomí, zatratíš všechno, co udělal pozitivního, pod záminkou dvou nevrácených knih! Třeba je nechce vrátit proto, aby měl něco na památku po tobě. To je zločin? Vidíš jen sebe a svoji nespokojenost, reaguješ vzdorně jak puberťák. No, jestli je ti -náct, tak je vlastně všechno v pořádku. Vím, že tě můj text namíchne, ale podlézavé přitakání ti nepomůže pochopit, že tudy cesta ke spokojenosti nevede.

11 Jana Jana | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 8:21 | Reagovat

[10]:Nelpím na knihách, pouze jsem předpokládala, že když jsme byli tací kamarádi i po rozchodu, že ony dvě knihy budu mít k dispozici. A že se člověk, ve kterého jsem měla úctu a respekt zachová jako se zachoval vždy do té doby a ne že se zachová jako já ... A jeho duševní ztráty? No tak o těch si fakt nedělám iluze. Člověk, který se vzdal kočky, kterou údajně miluje a který žije jen pro práci ... Možná tohle všechno mělo přijít, abych ho viděla jako ostatní a neidealizovala si ho i po rozchodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama