Rušící elementy v čekárně u doktora

2. září 2016 v 14:56 | Jana |  Ze života
Ačkoliv mám nachystán jiný článek k publikaci, tohle si nemůžu nechat jen tak pro sebe … Každý čas od času jde k lékaři. A dnešní dobří doktoři mají vždy natřískanou čekárnu půl hodiny před tím, než vůbec ordinují. Tedy, ne že by to byl signál dobrého lékaře, když je plno v čekárně. Možná jde i o snad přemluvitelného lékaře, který vám předepíše cokoliv si řeknete … A nebo jste na ambulaci v jedné z velkých nemocnic v Brně.


K panu doktorovi chodím poslední 3 týdny dost často, protože jsem nemocná. A protože mi většinu žádanek musí vystavit on. To znamená, že když je jediná klinika na vyšetření čelistního kloubu v Brně ve FN a chce mne poslat na rtg páteře, musím jet do Vranovic k obvodnímu lékaři, aby mi vypsal žádanku. A to prosím mi všechno léčí u sv. Anny, jen čelist a speciality s ní ve fakultní … A protože už chci do práce, stane se, že jeden den jedu ráno do Brna, pak do Vranovic pro žádanku a ještě stíhám další vyšetření v Bohunicích. Kdybych neměla auto, léčím se ještě další tři týdny jen skrz to, že se tak rychle nedostanu k obvodnímu lékaři.

Řeknete si, že je lepší mít doktora v Brně… Není. V Brně není kde parkovat. Dostat se k brněnskému doktorovi mi zabere stejně dlouho jako k mému doktorovi ve Vranovicích. A toho mám po cestě k práci + se před ordinací skvěle parkuje. Takže když chci z práce odejít na krev či cokoliv- za 20 minut (když nečekám v čekárně) jsem zpět v práci … A na dotaz, proč si mne tedy v nemocnici nenechají, že pa nebude problém s žádankami atd. mi řekli, že jsem schopná se dostavit sama a oni nebudou zabírat místo jiným … Problém, který by byl vyřešený během 3 dní já řeším 21, protože … ani nevím proč. Ale každý den jsem v nemocnici … A když ne tam, tak u obvodního lékaře, zubaře, … Radost!


A protože čas trávím v čekárnách a nemohu poslouchat písničky či audioknihy (jednak moc neslyším a jednak to neskutečně bolí, dát si sluchátka), předstírám, že si čtu. Tedy já se většinou snažím číst, jenže mne vždy něco vyruší. Teď naposledy mne vyrušilo asi 30 lidí v čekárně a já stresem omdlela. Probudil mne dýcháním z úst do úst malý chlapec … Nikdo mi nedával umělé dýchání, ale paní doktorka říkala, že malý chlapec přišel a řekl, že když někdo takto leží, musí se mu dát pusinka a on se vzbudí - tak jsem prý dostala pusinku od chlapečka. A aby ho to motivovalo i pro příště, bylo to dýchání z úst do úst a hodně mi to pomohlo.

Dále mne u čtení vyrušují zdánlivě slušné ženy. Slušné oblečení ve mne totiž evokuji jakousi slušnou výchovu. A slušné oblečení znamená, že jsou čisté, mají na sobě třeba i vyžehlené to oblečení (jako jde vidět, že to žehlily), mají čisté boty, jsou učesané a nejsou zmalované jak … Tyto zdánlivě slušné ženy si pak pustí v mobilu hru se zvukem, nebo nahlas přežvykují žvýkačku, uprdnou si a chovají se celkově dosti neohleduplně. Pokud to je opravdu nepříjemné, ozve se někdo, že mu to vadí. Já mám většinou dost obtíží sama se sebou, ještě abych na někoho mluvila.

Neméně rušivé jsou děti. Sice je v čekárně i dost hluchých lidí, ale pořád je tam většina slyšících. Takže pokud dítě opakovaně naráží nohou do stolu, či se jinak nudí, není od věci dítě nějak zabavit. I pokud stále dokola zpívá jednu a tu samou písničku, je to stejně protivné jako pláč. I když napoprvé to bylo neuvěřitelně rozkošné.


Netrpěliví. To je skupina lidí, která bedlivě sleduje, zda ambulance volá lidi dle toho, jak přišli. Popohání ty, kteří zapomněli, že jsou na řadě. Rozčiluje se, když jde někdo na WC a ambulance jej volá několikrát. Nemají rádi mladé, protože zdržují - jsou přeci zdraví, tak co chtějí u doktora. A mnohdy i předbíhají …

Telefonování - zde exceují důchodci a debilové. Důchodci prostě musí mluvit nahlas. Také mne to čeká. Jen nechápu, proč si důchodci, kteří si povídají s Frantou od vedle musí dlouze vykládat i po tom telefonu … Ale zase asi jim nikdy jindy nikdo nevolá a nebo jsou natolik ztraceni v pokroku doby, že by nedokázali zavolat zpět. A debilové? To jsou lidé mého věku a trochu starší. To jsou lidé, kteří telefonují, snaží se vypadat strašně důležitě, ale řeší blbosti a nahlas tak obtěžují lidi v čekárně - minimálně mně. Dokonce i ti, co mají furt telefon u ucha a evidentně řeší důležité věci obchodu, firmy, … si stoupnou za roh a tlumí hlas.


Ťukálci - aneb rušič, kterého máte chuť přetáhnout notebookem po hlavě. Pokud totiž člověk netelefonuje, ale chce s*át okolí nebo aspoň vypadat jakože velký pan podnikatel (platí i pro ženy), ťuká do klávesnice. Ale to tak, že do ní vyloženě buší jako teď buším do klávesnice vzteky já! A takové lidé si s největší pravděpodobností sednou blízko vás, protože si myslí, že když si čtete, nebudete jim koukat do monitoru … Omyl, já zvládám i špehovat.


Komentátoři - lidi, kteří nemají ani špetku slušného vychování a nebo děti, kterým se nevěnuje rodič. Tito lidé polohlasem, ale tak, aby to bylo slyšet, komentují, že vy si nečtete normální knihu, vy máte čtečku. A druhý komentátor ho opraví, že to není čtečka, ale tablet … Na tyto lidi jsem nezvykle háklivá, protože co je jim do toho, co dělám já? Mají se naučit číst a můžou se zabavit také. Netýká se to ale jen mé osoby. Někdy komentují oblečení, kdo je jak tlustý, kdo je jak nalíčený - přesně tak - tohle řeší polohlasem tak, aby je dotyčný slyšel. Děti, pokud si něčím nejsou jisté, jdou se zeptat vás, protože je rodič ignoruje s hlasitým přežvykováním a s ještě hlasitějšími zvuky telefonu. A nebo se děti nahlas ptají rodičů, proč je ta paní tlustá, proč má modrou sukni a ne růžovou (to se mi zatím nestává, děti se mne chodí ptát na kočky a na tablet).

Přátelští kecálci. Sednete si, vytáhnete si tablet nebo knihu a chcete číst. A v tom do vás začne někdo něco hustit. U dětí mi to nevadí, ráda s nimi prohodím pár slov. Pokud jsou děti malé, ptám se i na takové ty věci jako věk a tak, na co se maminky a já ptají. Jenže dospělé lidi, bez důchodového věku v plné čekárně mám sto chutí uškrtit. Ať si povídají s někým jiným! Proč se mnou? Zase pokud sedím v čekárně sama a přijde nějaký starý člověk, ráda mu udělám radost a pár slov s ním prohodím. Ale v plné čekárně? Chci jen být neviditelná a neomdlít pod náporem úzkosti a ne si povídat! A už vůbec nemám zájem o to se nechat balit! Což je taky častá praktika …

Náruživí diskutující. Na co se hádat doma a obtěžovat tím sousedy. Není lepší jít do plné čekárny lidí v Bohunicích a začít diskutovat o tom, proč má Franta tak malou výplatu a Mařena furt nemá co dát dětem? Že není vhodné, aby Pepa koukal po cizích ženských, protože Zdena se cítí méně pěkná a žárlí? A nadává Pepovi do debilů?

Ožralové a lidé ulice. Smrdí, jsou hluční, někdy se pozvrací. I takové v čekárně najdete. Že smrdí, to oni ví. Proto si sami sedají jinam. Když jsou opilí, obtěžují všechny, nejen mne. Takže se vždy někdo ze zdravotnického personálu obětuje a někam je odklidí


Pokud si myslíte, že některá z mnou uvedených skupin by se měla jmenovat Romové, jste na omylu. Ani jeden z příkladů, který jsem zde uvedla, se netýká této části obyvatel Brna. Mluvila jsem pouze a výhradě o lidech, kteří mají stejnou barvu pleti jako já. Pokud se v nemocnici objeví Rom a nejde o pohotovost, chová se slušně, vychovaně, uctivě a mnozí by se od něj měli co učit! Samozřejmě jsou i výjimky. Můžu ale s čistým svědomím říci, že já jsem úplně zlatá a nepatřím ani do jedné skupiny. Já si sednu někam na kraj, kde mne chrání stěna aspoň za dvou stran, jsem ticho jako pěna, mám vypnuté všechny zvuky, telefony zásadně neberu a nenavazuji s nikým oční kontakt.

A do jaké skupiny patříte vy?



 


Komentáře

1 Poppy Poppy | Web | 2. září 2016 v 15:14 | Reagovat

Já si vzpomínám, jak když jsem ještě byla malá a chodily jsme do čekárny většinou s mamkou, jsme si celou dobu špitaly a hrozně jsme se smály :D Asi to ostatní taky rušilo, ale já na to mám hezké vzpomínky jako na chvilky sbližování s mamkou

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 2. září 2016 v 15:33 | Reagovat

Jo, vtipálci Ti chybí :-)
Neříkám, že já jsem dokonalý čekající, ale když už sedím u doktora s některým ze svých puberťáků, tlemíme se.
Vzniklo to asi tenkrát, když jsem vezla slečinku na rtg hlavy, potom, co skočila na gymnastický balón a odrazila se spánkovou kostí na roh stolu...
Holka vyplašená (bylo jí asi pět) a mě nenapadlo nic lepšího, než srandičkovat.
Začala jsem horečně hledat v batohu, v kapsách a všude. Tak se ptala, co hledám a já že hřeben...
Půjde se přeci fotit, tak ať je krásná.

Včera jsem seděla u doktora se synkem, pohmoždil si ruku, sedřel nohu od kolene dolů, pohled pro bohy, fakt...
A já, hnusná matka, mu to přála...
Ale i jemu jsem vtipkovala do ouška. Ono to pak mnohem líp utíká.
Nesmějem se ostatním. Smějem se sami sobě. Nechcem nikoho obtěžovat, jen si prostě krátíme čas :-)

[1]: Doufám, že i moje děti budou vzpomínat s takovou láskou :-)
A děkuji za naději :-)

3 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 2. září 2016 v 17:10 | Reagovat

Naštěstí jsem měla v poslední době celkem štěstí na relativně prázdné čekárny, protože na malém městě to většinou tak nacpané není. Řekla bych o sobě, že jsem celkem trpělivá, ale ona i ta trpělivost jednou vyprchá... všechny ty prudiče bych pak nejraději přetrhla. :-D

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. září 2016 v 18:16 | Reagovat

Tak tohle je dokonale napsaný "seznam" všech, které běžně potkávám, když čekám na chodbě, především na alergologii, kde doba 4/5h. není nic zvláštního. xD

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. září 2016 v 19:32 | Reagovat

Brno je pořádná divočina nejen v nemocnici.
Asi nepatřím do žádné skupiny. I když, doteď jsem chodila k dětskému doktorovi, takže zatím s tím pro dospělé nemám žádné zkušenosti.

6 Jana Jana | E-mail | Web | 2. září 2016 v 21:23 | Reagovat

[1]: Je fakt, žepokud je dítě malé a netříská s ním puberta, působí to kouzelně ...

[2]: Vtipálky jsem vynechala plně, protože pokud říkají to něco vtipné nahlas, tak mi to přijde takové, trapné, stydím se u toho i za ně :-x  ... Pokud to je rozveselení malého dítěte, je to krásné :)

[3]: Jááj, to bych chtěla :)

[4]: Tam naštěstí nechodím. Ale endokrinologie je beztak něco obdobného :D

[5]: No, jako dítě si tohle nedokážu představit. Je fakt, že jako dítě jsem moc k doktorům nechodila. A když, tak v bezvědomí, nebo tak ... :D Koně mi dávali :D

7 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 3. září 2016 v 16:24 | Reagovat

Musím pochválit velmi zajímavé téma. Nikdy by mě nenapadlo čekající lidičky takhle rozdělit. Nápadité. Já sama nejvíce nemám ráda malé děti. Když sedím v čekárně a v onom prostoru je hrobové ticho, pouze vteřinová rafička hodin se ohlašuje a malé dítě do toho začne křičet a brečet, jsem nervózní o to víc. To je opravdu nepříjemné. Ty Romové - v Brně na úrazovce jsem viděla velmi zajímavý exemplář. Onen člověk byl opilý, nezdvořilý, otravoval celou čekárnu a když se dozvěděl, že z důvodu svého stavu nebude ošetřen, byl velmi agresivní na přítomné pracovnice úrazovky. K tomu Brnu - bydlím tu tři roky a autem je to opravdu těžké, hlavně v centru. Nejlepším řešením je podle mě nechat auto někde na okraji, případně někde, kde se to dá, a dojet mhd. To je asi nejlogičtější možnost i přesto, že i mhd občas 'problémuje'. To, že chodíš často k lékaři, mě mrzí, znám to. Člověk musí mít pevné nervy. Každopádně děkuji za příjemné počtení hezkého článku :)

8 Jana Jana | E-mail | Web | 7. září 2016 v 7:19 | Reagovat

[7]: No teď si mi připomněla pondělní zážitek z Bohunic ... opilý člověk, sprostý a smrdící ... Narvaná čekárna na RTG a UTZ ... A kousek od toho muže jsem seděla... alespoň jsem neomdlela, jak mi by odporný a snažila jsem se na něj nemyslet ...

A děti já ráda, dá se s nimi hezky povídat, když mají výchovu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama